Středa 20. února
    Počasí je zase pošmourné, ale jedeme na kopec. Místo brazilského sluníčka dnes nádherně svítí aspoň česká holá lebka Mirka Varvařovského. Vypadá to dnes ale bezútěšně. Základny visí sotva 600 metrů nad terénem a nikde v okolí nesvítí slunce. Pokud se na okamžik protrhne oblačnost, otevře se děsivý pohled na obrovské věžovité kongesťáky. S tím výletem na Kokořín se to fakt vůbec nedá srovnávat ...

    Světe div se - organizátoři vypisují disciplínu a ve 13:00 je dokonce otevřeno startovní okno. Průběh dalších událostí je ale značně monotónní. Start pilota a vzápětí búúúúúúú ... Rovnou dolů pod kopec. I těm nejsnaživějším trvá celý let tak asi 10 minut.

    Po několika hodinách se sice pár pilotů chvilku drží zuby nehty ve vzduchu ve slabých termických bublinkách, ale na přelétnutí minimální vzdálenosti to zřejmě není.

    Omlouvám se Bohu termiky, že jsem o něm kdy škaredé slovo z huby vypustil a doufám, že zítra už poletíme.