Sobota 23. února
    Počasí vypadá dnešní poslední den závodu celkem "použitelně" a tak jedeme na kopec. Organizátoři tentokrát vyhlašují kratší disciplínu o délce 30 kilometrů. Hned po startu ale kolabuje před očima všech jeden z vrchlíků a k zemi se řítí brazilský šampión a špička světového paraglidingu Frank Thomas Brown. Vypadá to velice zle, ale nakonec je z toho snad "jenom" kompresní zlomenina páteřních obratlů.

    Podmínky na trase nejsou příliš dobré a spolu s Michalem Orolinem přistávám na 14. kilometru u prvního otočného bodu. Dušan Kultan, Evžen Hollman a Kamil Konečný nás přelétávají a sedají postupně za 20. kilometrem trasy. Vavrvárovi po oholení lebky narostla sebedůvěra natolik, že se rozhodl vymyslet si stoupák nad městem v oblasti bez možnosti přistání a ten se po půlhodině trápení opravdu dostavil. Varváro to pak nakonec dotáhl až na cílovou pásku a stal se tak jediným pilotem v cíli. A to nejenom dnes, ale dokonce v průběhu celých těchto podělaných závodů. Pochopitelně se pak v cíli bil do hrudi a řval na celou Brazílii: "Jsem king, jsem king ...!"

    V celkovém pořadí závodu se nejlépe z našich umístil Evžen Hollman na 10. místě, na 12. pozici skončil Mirek Varvařovský, 28. místo patří Michalovi Orolinovi, na 46. příčce se umístil Dušan Kultan, Kamilovi Konečnému připadlo 76. místo a já jsem se díky pátečnímu vyhnití propadl v celkovém pořadí na 76. pozici.

    Počasí letošnímu ročníku Pan American Open skutečně nepřálo. Vždyť i ti nejlepší ulétli za celý soutěžní týden sotva 3x 30km!

    A zatímco Dušana Kultana se organizátoři rozhodli na výsledkových listinách vydávat za člena brazilského týmu, z Evžena Hollmana a Michala Orolina udělali rovnou Maďary. Tak takový to byl závod. Snad to příště vyjde lépe ...