Sobota 6.3.
    Počasí vypadá lépe, ale mraky opět rychle naskakují, tmavnou a zase se rozpadají. Vůbec nevím, co si o tom myslet. Ve výjezdu na kopec došlo ke změně. Batohy se nakládají na dva náklaďáky a my lezeme do klimatizovaných dodávek. Ale moc pohodlí cestou nezažíváme. Cesta je rozbitá. Částečně prašná, z části dlážděná kamením. Svah je tak prudký, že auta odmítají jet a my musíme v nejprudších úsecích vystoupit a tlačit.

    Když se však auto rozjede, tak už se nezastavuje a my naskakujeme za jízdy. Na nikoho se nečeká. Nahoře nám počasí opět ukazuje své rozmary a přestávám věřit tomu, co jsem si představoval o Brazílii. Létat každý den minimálně stokilometrové přelety.

    Task je opět zrušen a my si jdem aspoň trošku polétat u kopce mezi přeháňkami, které jsou všude kolem.