Sobota, 20. listopadu
    Je devět hodin ráno, sněží a rtuť teploměru se stejně jako už pár dní pohybuje kolem nuly. Před Hoffmanovými boudami se schází desetičlenná parta SČL.

    Za vcelku "příznivých podmínek" (vítr, sníh, mráz) se vyrovnáváme s prvním z několika problémů. Jak dostaneme elektrocentrálu, všechno potřebné nářadí a nás samotné na startovačku?

    Po krátké debatě se dělíme na dva týmy. První zkouší zdolat "Černou" džípem a duhý vyráží na lanovku. Netrvá to dlouho a první tým se neúspěšně vrací. Naštěstí druhý tým uspěl a díky dobrým vztahům s obsluhou lanovky nakládáme veškeré nářadí a nás na lanovku. A tím se dostáváme komplet nahoru.




    Ale co dál? V létě je to pohoda!! Ale teď máme před sebou necelý kilometr cestou, která se ztratila pod minimálně půlmetrem čerstvého sněhu. Skútr ani rolba nejsou k dispozici, a tak si půjčujeme saně (to byste je měli vidět!), na které nakládáme většinu nářadí. A jako mávnutím proutku se z části party stává "psí spřežení". Zbytek pobírá to, co se na saně nevešlo. I přes "kňučení psího spřežení" se na startovačku konečně dostáváme. Huráááá!!!!!

    No, hurááá!?!? Centrála vyhlašuje stávku. Po "něžné" domluvě se přeci jen chytí a můžeme začít. Lopatami zpřístupňujeme cestu a odkrýváme samotnou startovačku. Čeká nás přenosit a přišroubovat 7,5 kubíku čtyřmetrových fošen, zpevnit konstrukci a přidat podpěry. Ze začátku to docela jde, ale postupem času ubývá sil a zhoršující se počasí nám také nepomáhá.

    Hustě sněží, vítr zesiluje, teplota klesá a rum pomalu dochází. Situaci aspoň na chvíli zlepšuje polévka, kterou se nám asi po hodině snažení podařilo ohřát. Když mrzne, tak mrzne!!!

    Tlačí nás čas, tak pauzu zkracujeme na minimum a lžíce vyměňujeme zpět za vrtačky, sekery a pilu. Další měření, řezání, šroubování a odklízení sněhu. Sněžit nepřestává, a tak je práce čím dál těžší.

    Je po šestnácté hodině, a tak je čas začít balit a poklízet, dokud je vidět. Začíná se stmívat. Pro většinu nářadí, včetně centrály, nacházíme skrýš a zbytek znovu nakládáme na saně. Opět zapřahujeme "psí spřežení" a vyrážíme k lanovce. Vracíme zapůjčené saně, něco málo uschováme v dílně a zbytek odnášíme v batozích dolů. Na parkovišti se ještě domlouváme na druhý den a unavení, promrzlí a promočení se rozjíždíme domů.



    Jak to dopadlo, více fotografií a aktuální informace naleznete na domovské stránce spolku.