To si takhle jednoho horkého srpnového dne roku 2001 píšeme na Straníku hrdinské protokoly na neuvěřitelné přelety, když tu někdo vykřikl neartikulované "Heee!!!". Ve vzduchu, asi osm metrů vysoko, levitovala větévka, která ještě před chvílí ležela poklidně na okraji startovačky.

    Á, navštívil nás čertík, zmenšené tornádo, tromba. Malý, ale náš. Je slabounký západ, který termika od jihu více a spíše méně úspěšně přebíjí, takže není divu, že nás navštívil právě dnes, kdy marně čekáme na dobré startovací podmínky.

    Okamžitě si vybavuji hrůzostrašné zkušenosti Kubrtovy, který po setkání s čerty v Jeseníkách pobýval delší dobu v krunýři a korzetu a byl rád, že to přežil. Naštěstí čertík žádný padák nepopadl, všichni byli ještě sbalení a byla pouze legranda. Co bylo nejlepší na té větévce, že ve vzduchu ani nerotovala. Čertík byl velmi klidný, takže bylo možno se do něj postavit a nechat se příjemně ochlazovat snad i několik desítek sekund. Jenže čert měl bratříčka a s tím už bylo nutno zápasit.

    Všechno ale nakonec dopadlo dobře ...