K firmě Olympus mám už poměrně dlouho velmi příznivý vztah. Je pozoruhodné, co vše se na tom může projevit. Jako dospívající kluk jsem se s tímto slovem prvně setkal při hltání literatury o dopravních letadlech, kdy jsem se dočetl, že nadzvukový dopravní letoun Concorde, který létá po více než třiceti rocích dodnes, je poháněný právě motory Olympus a hned jsem tuto firmu, pro mě jinak zcela neznámou, viděl poněkud láskyplně. Letadla! Nadzvuková! Silné motory! Cítíte v tom to klukovské vzrušení?

    Když jsem před rokem a půl začal s tvorbou a vydáváním časopisu Paragliding, musel jsem si samozřejmě vybavit redakci několika nezbytnostmi - třeba fotooaparáty nebo diktafonem. Diktafonů jsem vyzkoušel několik a také jsem jich během provozu redakce několik rozbil. Až jsem skončil u diktafonku od Olympusu. Další osud mi přihrál kompaktní foťáček Olympus Mju 2, který jsem před rokem dostal za umístění v Českém poháru paraglidingu od Letecké amatérské asociace. Fotím s ním všechno možné - od fotek do Poháru až po fotky, které jsou pak na titulní stránce časopisu. A úplně si mě získala technologie digitálních fotografií, jichž je v časopise Paragliding drtivá většina. O přístroji jsem dlouho nepřemýšlel - jakmile jsem viděl srovnání kvality digitálních foťáků v jednom odborném tiskařském časopise, objednal jsem olympusáckou Camedii.

    Je tedy nabíledni, že když mi zavolal kopřivnický padáčkář a spolumajitel firmy Foto Morava Bohdan Wojkowský, že Olympus pořádá sportovní den pro své pracovníky, kde kromě jiných pozoruhodností bude létání na motorovém tandemu, neváhal jsem a vydal se tam - jednak pomoci s vožením pasažérů, jednak napsat reportáž. Mám totiž docela rád tyto všestranné sportovní akce, na nichž se prezentuje také paragliding. Veřejnost se o létání kupodivu velmi živě zajímá a je vidět, že o našem létání mnoho neví.




    Bohdan si připravil tandem Mac Paša, bílý se stylizovaným logem Olympus. K tomu zbrusu novou silnou tandemovou krosnu Walkerjet, která dokáže na tandemu s hmotností čtvrt tuny stoupat kolem 1,5m/s. V sobotu 13. května, kdy akce probíhala, vyšlo počasí až neskutečně. Na sytě modré obloze nebylo jediného oblaku; vítr navzdory předpovědím nebyl nijak silný a jen místně ovlivněný termikou. Ta byla trochu turbulentní, ale ne moc silná. Zato dohlednost byla neuvěřitelných 150km, takže vyhlídkové lety byly skutečně hodné toho jména. Kousek za Novým Městem stojí hotel Ski, kde se odehrávala prezentace Olympusu; odtud pendloval mikrobus k malé sjezdovce, vzdálené asi kilometr od hotelu, kde jsme startovali a přistávali. Vítr vanul převážně vhodným směrem proti sjezdovce, na níž létali další beskydští padáčkáři s tandemy a vozili pasažéry. Ve spodní části sjezdovky byl krásný plácek, jako stvořený pro vzlety s krosnou. S ní létali Bohdan, Honza Křístek a Jirka Procházka z LC Kondoři a kolem poledne jsem se k nim přidal i já.



    Naši cestující se po přistání stávali hrdiny dne, vyváželi jsme je do výšek asi 250 m nad zemí a rozhlíželi se s nimi kolkolem po Českomoravské vrchovině. Zvýšený zájem mezi námi povozníky budily zvláště mladé a krásné pasažérky - jednu atraktivní dlouhonohou blondýnku jsem od Honzy odkoupil za dvě piva. Tedy, abych byl přesný, ona rovnou chtěla letět se mnou.

    Patrně jí učarovalo moje vyprávění, kde všude jsem lítal a co jsem přitom zažil. Dokonce asi desetina z toho byla pravda. Na řadu však přišla až v pozdním odpoledni, kdy se zcela zklidnil větřík a my jsme nebyli schopni běžet tak rychle, abychom se vznesli. Krom toho začal zlobit motor, takže jednou po přidání plynu zhasl, pak mu seřídili trysku a už měl správný chod, avšak při dalším pokusu o start jsem zavadil rukou o vypínač a zase jsem jej vypnul. Při dalším běhu motor opět zhasl, možná jsem jej zase nechtěně vypnul, ale Jirka Procházka hbitě přiskočil a zatímco jsme se s pasažérkou a padákem nad hlavou rozebíhali, Jirka nám motor roletkou nahodil. Avšak než udala vrtule plný tah, doběhli jsme dvacet metrů před nějakou budku a museli rozeběh přerušit, jelikož bychom jistojistě skončili v té budce. I když, pasažérce by se to možná líbilo - konečně sami ...



    Při posledním pokusu jsme měli všechno v pořádku, jenže dívka si při velké rychlosti běhu předčasně sedla a oba jsme upadli do kolen. Nebylo to nic nebezpečného, dokonce jsem očekával, že plné otáčky motoru nás dokážou zvednut a poletíme, ale když jsme jeli lyžinami krosny po trávě, brzdilo nás to tak, že jsme se prostě nezvedli. Na dovršení všeho brnkla vrtule o nějaký kamínek a obrousila si špičku jednoho listu. Byli jsme uřícení, udýchaní a ztahaní (krosna s plnou nádrží váží 40 kg a po několikanásobném běhu mi už docházely síly), přesto slečna prohlásila, že se jí to líbilo. Večer jsme si ještě chvíli povídali u baru v hotelu Ski, to už se převlékla do žluté minisukénky, což musím zdůraznit, že se zase líbilo mně.



    Beskydští padáčkáři tady odvedli kus perné práce. Místo, aby lítali doma, seznamovali důkladně své klienty s paraglidingem. Den se mimořádně povedl; kdo mohl, vyzkoušel si létání a nutně si odnesl příjemné zážitky. Večer se odehrála kolem hotelu nenucená zábava Olymusu a jeho partnerů pod širým nebem a já jsem si říkal, že takhle nějak to má vypadat: žádná uřvaná diskotéka, žádní vlezlí moderátoři. Zněla příjemná hudba, večer vystřídaná táborákem s trampskou kapelou. Také Bohdan se po celodenním létání věnoval odpočinku, neustále nosil padáčkářům lahodné pivo a později, už za tmy, přinesl kytaru a dával jednu klasickou pecku za druhou.



    Seděl jsem u stolku s mými pasažérkami a několika dalšími lidmi, povídali si o všem možném a tak jsem později před půlnocí jen litoval, že jsem musel jet domů. Zdařilý den.