Sobota 19.8.
    Volbu startoviště pro dnešní den musely rozhodnout až posádky dvou pořadatelských vozů, které vyjely současně na startoviště Panský diel a Baranovo Zadky. Po čvrthodince čekání v sedle mezi oběma startovišti se nakonec naložená kolona vydala směrem na západ a zastavila se stejně jako včera na startovišti Baranovo. Teplota citelně vyšší než včera donutila všechny k rychlému stavění křídel a tentokrát nezaháleli ani favorité.




    Na briefingu pak byla vyhlášena právě ta disciplína, od které se včera z obavy ze vzniku bouřek nakonec upustilo. Let na 71km vzdálený cíl u vesnice Šumiac pod Královou holou. "Vidím prvý kumul!" ozval se 6 minut po poledni vítězoslavně Jožo Kuník a ukazoval rukou kamsi do mlhavého oparu v dálce. To už ale silný nárazový vítr na startovišti nutil piloty nevzdalovat se příliš daleko od svých křídel a strhával čepice z hlav.




    Krátce před 13. hodinou byl za pomoci několika silných chlapů přinesen do startovní uličky ve větru poskakující Atlas, pod který se po chvíli zapnul maďarský předletec, vážící nejvýš tak 50kg. Všechny pochopitelně zajímalo, jak naloží větrný živel s odvážným aviatikem a jeho relativně pomalým křídlem. A podívaná to byla vskutku zajímavá. S očividnými potížemi s udržením přímého směru letu a zmítán silnými turbulencemi se pilot nakonec přece jen úspěšně probojoval na nafukovanou stranu jihozápadního žebra, kde zůstal v silném protivětru bezmocně viset v prostoru bez možnosti dostat se vpřed. Jednalo se ale zřejmě o chlapíka se železnými nervy, protože vytrvale pohrdal nabízející se možností obratu o 180 stupňů a přistání u motorestu na okraji obce Jakub přímo pod startovištěm. Po chvíli vyklesal pod úroveň hrany žebra a zmizel všem z očí. Většina si slyšitelně oddechla, že už se na to alespoň nemusí dívat. Pro pilota samotného ale podívaná ještě neskončila. A protože na několika různých ovocných stromech už během své kariéry visel, vybral si tentokrát pro změnu vzrostlý ořech u obce Jakub, na který svoje křídlo bezpečně zavětvil.

    Sotva o 10 minut později se na startu objevil další borec, tentokrát již s relativně lepším křídlem z bývalé dílny Tomáše Suchánka. Obklopen spoustou přihlížejících pilotů se nebojácně rozhodl odstartovat.



    V úporné snaze dostat se přes žebro předváděl totéž co pilot před ním s tím rozdílem, že na hraně žebra dostal takový větrný výprask, že okamžitě upustil od úmyslu ještě dnes létat a v pudu sebezáchovy zamířil na přistávačku u motorestu. Přistání na skloněné louce proti silnému větru zvládl bezchybně a jeho výkon byl odměněn hlasitým potleskem všech přihlížejích.




    "Pojeďme se koupat," začali se hlasitě ozývat někteří vedrem i hrůzou zpocení piloti, zatímco slabší povahy se zbytky pudu sebezáchovy začaly před půl druhou odpolední rovnou balit.

    Ve 13:40 byl tedy svolán krátký briefing, na kterém byla k velké úlevě drtivé většiny pilotů prohlášena sobota nesoutěžním dnem. Rogalistické harampádí bylo rychle naloženo na střechy aut a za hodinu už louka na startovišti Baranovo zela prázdnotou. Jenom silný vítr kymácel velkými větvemi stromů na okraji lesa a honil suché listí ve sluncem vysušené trávě.




    Na včerejším pořadí Poháru Podbrezové se tedy dnes nic nezměnilo, stejně jako na celkovém pořadí MČR.

    Na sobotní večer pak připravili pořadatelé pro všechny piloty posezení pod širým nebem s živou muzikou a bohatým občerstvením.



    Na roštu se peklo výborné maso, pivo teklo proudem a pikantní guláš byl ostrý a pálivý, jako by ho uvařili čerti v pekle pod dohledem samotného Lucifera.




    Všem očividně chutnalo a někteří nejmenovaní piloti neodolali a zašli si i několikrát přidat.




    Kytara, harmonika a housle vyhrávaly takřka bez přestání a hlasitý zpěv pilotů se rozléhal nad vesnicí Lopej ještě hluboko po půlnoci.




    Jistě bude zajímavé sledovat, jestli se zítra ráno piloti pohrnou do létání se stejnou chutí jako dnes večer k roštu s vonícím masem.