Předposlední červencový týden zastihl rogalistický "repretým" jak balí kufry, slovníky a postroje v očekávání evropského klání v Nízkých Tatrách a přilehlých luzích a hájích. Kromě autora článku v dalším složení Dan "angry man" Vyhnalík na Lamináru, Mirek Čáp na novém bezstožárovém Stealthu KPL, Jirka Nádvorník na Xtralitu a Petr Nedoma v kategorii veteránů na Quasaru. Nechyběl samozřejmě trenér, masér, kuchař, řidič a psycholog v jedné osobě, Robert Božík s mladším asistentem režie podkrkonošským horalem Jardou Maškem.

    Soutěž Mistrovství Evropy 1998 si vzala na starost Anna Nociárová a s přispěním velkých sponzorů typu Železáren Podbrezová se jí a vlastně všem organizátorům podařilo uspořádat akci na světové úrovni v měřítkách závěsného létání. A to vše tentokrát i navzdory absenci dobrých rad a konstruktivních kritik Dana Vyhnalíka.

    V sobotu 25. července celý tým lehce osvěžil paměť letem z Králové holi a v neděli jsme vysláním jediného reprezentativně vypadajícího člena výpravy na oficiální zahájení získali možnost vychutnat si krátkou robinzonádu z vrcholu Čierťaže na úpatí v rekordním čase, který pak nebyl pár dní překonán.


    V pondělí byla podívaná zahájena, a to 76 km dlouhým letem z Podkonických Pleší s OB Polomka a zpět s cílem Predajna. Těžké a nevýrazné zachycení po startu jakoby naznačilo obtížnost celé disciplíny, do cíle to dotáhlo kvarteto Ruhmer, Thevenot, Gehrmann a Heinrichs a my ostatní se více či méně úspěšně poprali s kilometry tratě. Mě scházelo 13 km, Pedrovi Nedomovi 26 a zbytek týmu to podsekl přímo na louku nelichotivého jména, nacházející se na úpatí Podkonic. Smutek našich a všech ostatních 35 pilotů se snažili rozptýlit podívanou při přistání na "louce pablbů" domácí matadoři na zbrusu nových ukrajinských Stealthech, jejichž jemné nuance řízení jim byly evidentně stále utajeny. Nizner s Kuníkem to nakonec přežili, nicméně místní naděje Bohuš Kolesár se odsoudil pro zbytek závodů do role dirigenta týmu domácích se zlomenou patou a taktovkou ve tvaru berly.

    Výborní Rakušani se ujali vedení v týmech s Italy v závěsu a Němci na třetí pozici, český tým zabodoval na osmém místě a toto pořadí pak vydrželo až do konce soutěže, když předběhnu dění následujících dvou týdnů. Zpět do tichého pondělního večera, Dan rutinně opravil zlomený kýl a zbylí piloti šli spláchnout prach a smůlu dne iontovými drinky do nejbližší krčmy.

    Druhá disciplína nás zaskočila závětřím na vrcholu Čierťaže (jak jinak?) a úkolem doletět do cíle bývalé Švermovo, nyní Telgárt o délce 56 km. Pole závodníků znechuceně sledovalo slabou brízu do zad a ani krátké startovní intervaly nedokázaly rozhýbat nikoho k akci. Se snahou ukázat mladším pilotům možnost odstartovat a vytočit jsem skokem z rampy zahájil paniku. Můj pedagogický úmysl byl jako každý jiný dobrý skutek následovně po zásluze potrestán, když jsem na 20. km před cílem nabyl tentokrát Baranovo s 18 piloty pod kopcem a cílem snažení Šumiac, opět nedosažen.

    Po údolí na východ a pak kousek zpět, v tomto duchu probíhala většina úloh a čtvrtá nebyla výjimkou. Celkem dvanácti pilotům se podařilo dolétnout 66 km do cíle Rohožná, Ruhmer dotáhl Gehrmana až na rozdíl jednoho bodu, Mirek Čáp 26. a zbytek týmu do 76. místa, nikdo z našich přímo pod kopcem. Mohlo to být lepší, ale taky horší. Mirek večer slaví a Dan zvolna končí bobříka mlčení.

    Následující disciplína se lišila jen OB (Helpa místo Polomky), délka 81 km. Měla docela strhující dokluz o délce 20 km a minimální až nedostatečnou výškovou rezervu pro 8 pilotů v cíli a další 3 těsně před páskou. Mojí osobě 1 metr vzdálenosti přebýval, Rakušanu Plattnerovi zase chyběl. Ruhmer se ujal vedení.

    Dan finišuje 17. v disciplíně 15 km před cílem a protrhává šňůru smůly. V celkových výsledcích osciluji kolem osmého místa, Mirek Čáp na třicátém a Dan se pomalu dere vzhůru do první padesátky. Jirka s Pedrem jsou 64. a 66.

    Silný vítr, lentikuláry nad Tatrou Nízkou i Vysokou a skepse, nakonec se ale letělo, či spíš svahovalo z Královky na Skalku a zpět do Polomky. Krátkou 54 km dlouhou úlohu dokončilo 18 pilotů, Ruhmer zvýšil svůj náskok před Gehrmanem (úřadujícím mistrem světa) a ti oba před zbytkem Evropy. Boj zuří o třetí místo mezi Italem Ciechem, Ukrajincem Bondarčukem (vicemistrem světa) a Rakušanem Heinrichsem. Já to zpovzdáli sleduji ze 7. pozice. Dan se cítí zaskočen rozdílem výkonnosti závodních speciálů a jeho sériového stroje, kterýžto mu nedovolil spatřit cílovou pásku a donutil ho přistát na dohled (6km) a na 21. místě v kole. Mirek končí také poblíž a pouze stožárová sekce je bouřlivým větrem přinucena sednout na 30 km.


    Sedmá úloha konečně opustila rodné údolí z Čierťaže ve směru ke Košicím. Šestka v zádech spolu se základnou ve 2000 m GND pomáhá 18 šťastlivcům nad cílovou pásku, která leží celých 110 km na jihovýchod. Volání domova podlehl tentokrát Jura (Jiří) Sladký a zbývajících 100 m do cíle došel pěšky. My Češi bychom při stejném pokusu asi prošoupali botky, Mirkovi chybělo 42 km, mě 52, Jirkovi 62 km a Dan s Pedrem by zřejmě byli na treku do konce mistrovství. První a druhý jasný, boj o třetí post zuří dále a tentokrát je tam Rakušan Heinrichs.


    Opojeni předchozím úspěchem založeným na hlubokých zkušenostech a lokálních znalostech vypsali organizátoři dost nesmyslnou disciplínu proti větru z Královky za Rožňavu a s cílem v Lučenci.

    Prubýřským kamenem se ukázal první přeskok údolí do závětří a zde skončila víc než polovina startovního pole včetně obou frontmenů orchestru Ruhmera a Gehrmana. Zbytek svahoval a vytáčel na všech světových závětrných i návětrných stranách horského masívu a 30 pilotů překonalo první OB, aby vítěz Rakušan Plattner zanechal cíl stále v nedohlednu před sebou a skončil na 69. km. Gerolf Heinrichs to uspěchal před otočkou a ztratil historickou šanci dotáhnout se do vedení. Pedro s Danem končí na 30. km a mě se daří se zvednout z téhož místa snad z 80 metrové výšky, abych večer sám a sám dosvahoval na 55. km s přistáním přímo doprostřed pravé a nefalšované rómské dědiny, kde posléze trávím nezapomenutelné hodiny čekáním na odvoz. Mirek s Jirkou jsou už vzhledem k dosaženému výkonu zpět doma a iontové drinky opět tečou proudem za Danova povídání, jak to vlastně uletěl.

    Poslední úloha byla takovým bonbónkem na potvrzení předchozích výsledků, 60 km z Čierťaže do Helpy OB a na Rohoznou. Základna ve dvou tisících pomohla 32 závodníkům protnout pásku, Rakušan Ruhmer slaví šampaňským své první vítězství na FAI šampionátu po svých čtyřech druhých a jednom třetím místě. Úřadující mistr světa Němec Gehrmann končí zaslouženě druhý a Ital Ciech výborným výkonem v posledním kole obsazuje třetí příčku. Z našeho týmu kromě mojí osoby i Mirek a Dan vychutnávají pocit dosažení cíle, což znamená v konečném účtování 8. pro mě, 29. pro Mirka Čápa a 40. místo pro Dana Vyhnalíka. Jirka Nádvorník končí na 72. a Pedro Nedoma na 83. místě. Naše osmá příčka v týmech celkem věrně zobrazuje stav na domácí scéně a ani fakt, že jsme zanechali naše bývalé sousedy daleko za sebou není náplastí na bolístky scény závěsného létání.

    Závěrečný ceremoniál ve velkém stylu v Brezně zakončil devět odlétaných kol mistrovství, ve kterém náhoda a štěstí hrály až příliš vysokou roli a nemožnost druhého startu z nízkých kopců poznamenala některé výsledky. Po stránce technické taky žádné převratné novinky, bezstožárové stroje definitivně opanovaly scénu a postupným vývojem se posunuly ke klouzavosti přes 1:15. Co se hlavně zlepšuje je úroveň pilotů a tak nezbývá než se těšit na příští mistrovství světa 1999 v Itálii či Evropu 2000 v Rakousku.