Po pouhých dvou disciplínách v Jeseníkách jsme očekávali super létání od 4. do 11. července v jižních Alpách ve francouzském Laragne. Hodně pilotů přijelo na poslední chvíli, po celonoční jízdě byli unaveni a tajně doufali, že si Mistrál vynutí neletový den. Osobně vyjíždím na start a SSZ vítr do 30 km/hod přímo na komoru velí ku létání. Startovat stačí z nižšího startu mimo obávaný 200 m vysoký a 4 km dlouhý skalní převis, který za silného větru vytváří nepříjemnou turbulenci. Svah spolehlivě vynáší padáky a rogala do 400 m nad start a také termika začíná fungovat. Toho využíváme při volbě fotograficky náročné disciplíny dvakrát do 14 km vzdáleného sedla hlavního hřebene Col St. Jean a zpět s cílem za 11 km vzdálenou vesnicí Ribiers. Mnoho pilotů dlouho nechápalo, že většina hřebene lze předelfínovat a zbytečně se zdržovali vytáčením stoupáků do 4 m/s s nevýhodným snosem za hřeben, kde v rotoru přistál se svým bezpilonem Lubin. Přesto 23 z 30 přihlášených pilotů doletělo do cíle, který nebyl nejšťastněji zvolen v závětří Montagne de Chabre. Převýšení 700 m nenutilo piloty nabírat velkou výšku před skokem do závětří a průlet rotorem byl nepříjemný. Petr Fiala dokonce nechtěně čtyřnásobně tambloval. Protože to však jeho Moyes samovolně vybral, doletěl do cíle. Až po přistání konec jeho náběžky zůstal viset a po rozepnutí plachty jsme uviděli zcela ulomený vnější konec náběžné trubky. V cíli bylo i jinak veselo, jak sebou unavení a nerozlítaní piloti tloukli o zem. Nejrychleji 60,3 km tratě proletěl můj Laminár za 1:18, o 11 minut před Čápiskem na novém Stealthu a 22 minut před Pedrem na Quasaru.

    V neděli bylo počasí shodné, bezoblačné a opět do 10 m/s SSZ. Včera vyzkoušené svahování hlavního hřebene komplikované jen dvěma nepříjemnými předkopci do sedla a zpět si dáváme jen jednou, potom 20 km dlouhý přeskok po větru na Montagne de Gache, vyfotit kótu 1352 a 9 km proti větru na malé přistání u Fombeton. Taktiku delfínování se již včera všichni naučili a tak nejhorší pilot kola má 30 km. Zato většina pilotů byla netrpělivá na přeskoku přes hluché údolí. Bylo třeba nabrat v bezoblačné termice maximálních 2000 m.n.m., balónovat v nulách a utíkat z klesáků. Jen 7 pilotů se zachytilo na protějším hřebeni. Dokončení úlohy sestávající ze snadného delfínování k otočňáku, zpět na nejvyšší bod hřebene a dokluz proti silnému větru již bylo snadné. Horší to bylo na přistání. Čápisko a Lubin v rotoru za jablečnou álejí umlaskli náběžku a mimo soutěž létající Boris se z výšky 1000 m tak dlouho trefoval na naši louku, až byl krátký, v rotoru za stromy udělal souvrat, proletěl mezi dráty přes silnici a zahnízdil o 30 m níže na stromě. S časem 1:24 jsem vyhrál kolo před Čápiskem a Ivošem Pavlíkem. Bodový systém Gap nás opět překvapil. Ivoš za 1:42 dostal méně bodů než Čáp za 1:53, protože startoval o 25 minut později.

    V noci Češi potrdili svou pracovitost vynalézavost v místní dílně a s využitím trosek po předchozích rogalistech spravili většinu škod. V pondělí poprvé nefouká a už při koupání v řece vidíme rogala rozložená na JJV startu. Nespěcháme a poklidně stavíme až za nimi v další řadě. Vypisujeme disciplínu 20 km na jih na vysílač v 1800 m. n. m, na sever do Serres, kostelík Ventavon a cíl v dolním kempu v Laragne. Cizí rogala a padáky odlétají, vítr se stáčí za sluncem na JZ, fouká boční vítr a nejde startovat. Jen 7 pilotů stihlo odstartovat s využitím okamžiku vhodného větru. Pedro a Nádvora vytočili na kruhovou horu, otočili Serres, ještě se kousek vrátili a dostali jen 230 bodů. Ostatních 5 spadlo pod kopec a GAP jim z nepochopitelných důvodů daroval 102 bodů. Okamžiku slabého větru jsem chtěl využít pro start i já. Díky velkému úhlu náběhu a právě se trhajícímu větrnému čertíku jsem se po prvním kroku ocitl asi 4 m vysoko, kývnul ze strany na stranu a pak to se mnou řízlo do svahu obličejem napřed asi 10 m nad začátek skalního převisu. Kromě pošramoceného sebevědomí, četných oděrek a zhmožděnin to odnesly obě trapézky. Před koncem okna chtěl ještě odstartovat Ivoš. Ve výšce asi 5 m přešel do vývrtky a s plně odtlačeným Quasarem plácnul bez poškození do keříku jen 5 m nad hranou převisu.

    V úterý jsou od rána bouřky, je neletový den. Mnoho lidí odjíždí k moři, v Marseille zažívají atmosféru semifinále MS ve fotbale Brazílie - Holandsko. Já objíždím trasu pro JZ vítr se startem v St. André a cílem v St. Jean, která vede po nejtermičtějším skalnatém hřebeni oblasti s výškou až 2900.

Ověřuji výjezd na start, hledám otočné body a cílovou plochu. Bohužel ve středu začíná opět foukat SSZ a dokonce tak silně, že bourá stany v kempu, Mistrál se vrátil.




    Čtvrtek už je letový. Fouká SZ okolo 20 km/h, takže svah po startu spolehlivě drží, ale též lze letět za kopec. Vypisujeme 55 km trojúhelník s prvním ramenem po větru přes dva hřebeny do Noyers, druhým ramenem podél hřebenu přes Sisteron na kostelík St. Geniez v 1100 metrech a cíl v Laragne. Dostupy bezoblačné termiky jsou do 2200 m. n. m a mnoho pilotů má problémy se zvednout hned po prvním přeskoku na St. de la Platte. Kupodivu ani Montagne de Gache za Sisteronem nezvedá každého. Podobně jako loni 4 piloti sedají přímo na vysoko položeném druhém otočňáku a připraví tak svým řidičkám 50 km serpentin. Ten jsem fotil já jako první, přeskočil na Hangrie, zde našel jen klesáky a přistál 7 km před cílem. Při odletu z druhého otočňáku jsem viděl, jak si Pedro a Ivoš běhají po stínech. Zatímco Pedro nahoře sedl, Ivoš stejně jako loni zariskoval, proletěl nízko sedlem zpět a kdesi hluboko zaseklý v údolí se s už rozepnutým postrojem zázrakem zvedl. V čele skupinky pilotů přeskočil na "maďarský" kopec, zde s místními větroni vytočil a jako jediný doletěl do cíle s rezervou 100 m. I když tato disciplína nebyla nejdelší, poprvé GAP dává 1000 bodů vítězi. Snad za to, že letěl pomalu. Možná pomohlo, že ostatní piloti rovnoměrně popadali po celé délce tratě.

    V pátek se dělají vatičky, stavíme na horním startu a s předpokladem slabého JZ větru vypisujeme trať 24 km na sever na úpatí kóty 1608 Montagne d´Oule, kostelík Ventavon a cíl v Laragne. Po startu prvních pilotů se rozfoukává SZ a sílí až na 30 km/hod. Za této situace je dosažení prvního otočňáku velmi těžké. Jen 8 pilotů přeletělo 10 km, pro většinu byl nepřekonatelný rotor za kruhovou horou. Kdo se ale nad ní zachytil, zažil poprvé a naposled na těchto závodech 5 m/s až do mraků ve 3000 m. n. m, doletěl na otočňák a bez problému se vrátil zpět. Až do cíle mohli doletět Pedro s Radkem, nezdála se jim ale rezerva výšky, chtěli najít další stoupák proti větru na kruháku, nic nechytli a ztratili alespoň 10 km. GAP poznal chybně vypsanou úlohu, snížil zisky vítězů a blatoucháře bohatě odměnil.

    V sobotu je poslední den. SSZ ještě zesílil a termika má být slabá. Navrhuji zopakovat první úlohu s dvojitým svahováním do sedla a zpět. Většina pilotů se bojí silného větru a 3 ze 7 pilotů rady chce disciplínu zrušit. Nakonec se letí sedlo jen jednou tam a zpět s cílem u kruhového objezdu před Sisteronem, kde je velká louka mimo rotory kopců. Úloha má 41,4 km, ale asi nebude plnohodnotná, protože bude rychlejší než požadovaných 90 minut. Poslední skončil Božena. Když byl proti sedlu při hlasování rady, tak tam vůbec neletěl. Pouze si zasvahoval nad startem a doletěl do cíle. Podstatně smutnější byl Tonda Kašuba, který cíl s 23 kluzáky přeletěl a především čtveřice pilotů, kterým chybělo pár metrů výšky, nepřeletěli vysoké napětí a posedali kilometr před cílem. Jinak to byla snadná a rychlá úloha. Opět jsem vyhrál já, i když na svahu jsem si nechával rezervu výšky a před problematickými předkopci poctivě přitáčel výšku. Naopak ti, co se před startem nejvíce báli, letěli s křídlem na kopci bez ohledu na turbulenci a pro let do cíle si také nebrali velkou rezervu. Třeba Fialkovi museli rozhodčí v cílové pásce uhýbat a to letěl s 6 m/s v zádech.

    Celkem se odlétalo 6 kol z 8 možných, bodové zisky ještě může změnit kontrola fotek otočňáků a do konce MR zbývá poslední čtyřdenní závod koncem srpna.