V sobotu se Radek a Tomáš napsali opět do "ptáků". Podmínky den ode dne slábly, a tak ostatní s napětím očekávali, jak se chlapci zachytí. Dvě hodiny bojovali nad startem i pod startem, nakonec se přeci jen zvedli a odhodlali k odchodu. Výsledkem bylo 81km Tomáše, kterému chybělo150 výškových metrů na dokluzu a 47km Radka. Honzovi ten den nějak nesedl a přerušil svou sérii pěkných výkonů na 1.OB. Rozlétl se ale konečně Vlk a výkonem 42km se posunul ze své zoufalé pozice trochu dopředu. Přistál v naprosto zasekaném údolí, kam vedla jen železniční cesta s množstvím zatáček a tunelů upravená na silnici pouze tím, že vytrhali koleje. Na výlet nádhera, na svoz hrůza.



    Když jsme se v neděli ráno podívali na oblohu a viděli pár beránků, tušili jsme, že něco nebude v pořádku. Velmi malá dohlednost (20km). Tradičně špatná předpověď zase vyšla. Tentokrát ovšem předobře. Do vzduchu se vrhlo dokonce několik "ptáků", kteří beznadějně krachovali. Závodníci odstupovali z jinak výhodných předních pozic a do vzduchu se pouštěli jen velcí optimisté. V 16:30 byl závod zrušen. Diváci (byla neděle a přišlo jich celkem dost) byli svědky různých skopičinek na rogale, jako vývrtek, souvratů, loopingů a náletů na start, tak nízkých a rychlých, až se tajil dech.



    Pondělí ráno vypadalo snad ještě hůř. Kolo bylo zrušeno a my jsme se vypravili na výlet do Sevilly, podívat se na soutěž vrtulníků. Bohužel jsme nenašli letiště, na kterém se soutěž konala, a tak jsme jen v děsném vedru bloudili městem a simulovali kulturní zážitek.

    Úterý bylo poznamenáno srážkou Swiftu a jednoho rogala. Byla to už druhá vážnější srážka. Při té první se dostal jeden pilot do tumblu, ale éro se samo srovnalo a pilot dokončil disciplínu. Srážka se Swiftem byla čelní a došlo ke zlomení náběžky u rogala. Pilotka i Swift házeli záložák a oba dva dopadali do poměrně strmých skal. Nataša (rogalistka) vyvázla doslova s odřenými koleny, ale swiftaře odvezl vrtulník do nemocnice. To se stalo těsně před startem a potvrdilo se jen to, co si všichni mysleli již od začátku. Kopec byl malý, startoviště také, podmínky slabé a příliš mnoho pilotů. Poté, co odlétl vrtulník, organizátoři zavřeli definitivně start, takže ačkoliv do zavření okna zbývala dobrá hodina, Honza neodstartoval. Vlk, Dan a Juraj Sladký přistáli společně u tzv. Supí skály. Dan zlomil v silném, turbulentním větru náběžku. Juraj, který viděl srážku v přímém přenosu a přistával také v silné turbulenci po přistání řekl: "Na závody v takýchto podmienkach sa možem vy… Ja mám doma mladú ženu a ešte nejaký čas by som chcel žiť." Podobné pocity z těchto závodů měli i piloti ostatních teamů. Disciplína byla dlouhá 120km. Tomáš dolétl do cíle, Radek na 62. kilometr a ostatní v podstatě přistáli pod kopcem. Honza a piloti, kteří kvůli vrtulníku neodstartovali, dostali nakonec průměrný počet bodů z předchozích kol.

    Středa byl den, kdy nám termika konečně jakž takž přála. Foukal sice silný vítr, ale byly vysoké dostupy (2500m) a silnější stoupáky. Výsledkem bylo 66 pilotů v cíli včetně Tomáše a Radka. Organizátoři zase selhali, protože na takový nápor nebyli v cíli evidentně připraveni.

    Ze čtvrtečního briefingu přinesl Božka radostnou zprávu. Dnes večer bude v jednom místním hotýlku večírek. Měl ale začínat již v 10 hodin a nám se ještě nikdy nepodařilo přijet ze svozu dříve než v jedenáct, tak jsme se trochu obávali, že večírek nestihneme. Naštěstí se obavy ukázaly jako zbytečné. Na startu foukalo z boku a disciplína byla zrušena. K večeru jsme se jeli vykoupat a závistivě sledovali pár odvážlivců, kteří přeci jen odstartovali a dosahovali výšek kolem 3000m. Na večírku se podávala výborná La paela, sangrie a ještě jsme dostali pěkné triko. Pedro má z večírku dokonce novou kamarádku z Koreje (jižní). Dan se s ní chtěl seznámit také, ale vše ztroskotalo na rozdílnosti názorů na Kim Irsena. Večírek se podařil a naladění formy sangrií na poslední den bylo úspěšné.




    Na poslední den se všichni moc těšili. Jednak jsme toho měli již plné zuby a pak počasí mělo být slibné. První startoval Honza a když nám hlásil dostupy 2700m, začali se všichni na start doslova tlačit. My, co jsme stavěli vzadu zabarikádovaní desítkami křídel, jsme kličkovali mezi dustdevily a křídly na volnější startoviště číslo 3. Jeden mimořádně silný dustdevil v nestřeženém okamžiku sebral nehlídané křídlo, zvedl ho do osmi metrů a prásknul s ním o zem. Myslím, že závodník, kterému křídlo patřilo, už neletěl. Nám se podařilo odstartovat relativně brzo rovnou do čtyřmetru až do základny 2800m. Přímý rychlý přeskok na 1. OB a následné vytočení do 2100 nás namlsalo. Bohužel směrem k 2. OB už byl jen jeden slaboučký metr do 1500, takže na cestě k nebo kousek od 2. OB přistála většina závodního pole. Tomáš, který se po otočení 1. OB vrátil na startovní kopec, nám bohužel tuto svoji úspěšnou taktiku prozradil, až když seděl v cíli.




    Co se týká týmové spolupráce ve vzduchu, máme oproti ostatním zemím rezervy. Neumíme si za letu předat důležité informace a každý je tak odkázán sám na sebe. Na takovýchto závodech, kde vzájemná rivalita jednotlivců v podstatě není, je to škoda, protože jako team bychom mohli dosahovat lepších výsledků. I tak je naše celkové 11. místo pěkné. Před námi se umístily v podstatě jen teamy ze zemí s širokou a kvalitní základnou a piloti s ročním náletem řádově 10x vyšším, než máme my. Tomáš, který si svým bombautem ve třetím kole pokazil umístění, skončil až dvacátý.