Skončilo září a s ním i pohárová soutěž. Proti loňsku je přibližně stejný počet nahlášených letů, ale s vyšší bodovou hodnotou. Udivuje počet startů z Rané, Řípu a aerovleků. Nejvíce je opět volných letů, ale o výsledku rozhodly FAI trojúhelníky. Krátce popíši průběh boje o vedení.

    Prvních pět výkonů je z 21. dubna se starty v celé republice. Plachtařsky ideální počasí s kumuly v 2300 metrech nadmořských a slabým větrem doprovázel šílený mráz, takže piloti měli na sobě bílou námrazu. Na Rané se o trojúhelník dlouhý téměř 58 km pokoušela hned dvojice pilotů. Oba byli u Libochovic hodně nízko. Zatímco Nádvora zde ztratil hodinu a do cíle mu nakonec chybělo 7 km, Čápisko se zvedl hned, u Milešovky v super podmínkách pouze delfínoval a po dosažení cíle si dále létal v základnách nad Ranou. Koeficient 2,5 za FAI trojúhelník mu zajistil vedení až do 25. května.

    Tuto neděli jsem já uprostřed vojenského cvičení v Prostějově odpočíval po sobotním volejbalovém turnaji v Č. Budějovicích doma v Praze a nehodlal jsem vylézt z postele. Jasné nebe a první vatičky již v 9.00 všechno změnily. Protože foukal slabý SV vítr, vyrazil jsem do Harrachova na Čerťák. Zde se kopec brzy zastínil a na všech startovištích foukalo do zad. S místními rogalisty závistivě sleduji Vencu Chválu, jak nad námi vytáčí termiku ve svém Mobydicku s vypnutým motorem. Až ve tři hodiny využívám krátkého bezvětří a startuji přímo do stoupáku, který sílí na 5 m/s a končí v základně v 2600 metrech. Je příšerná zima a turbulence. Vyrážím pod velkými mraky na Kozákov, kde málem přistávám. Padáčkáři blatouchující ze Zvičiny ucpali frekvenci blábolením o hospodách, kde všude čekají na svoz, takže není slyšet vário. Před přistáním mne zachránilo káně s pětimetrem a pokračuji proti větru pod řadou vatiček do Horní Branné. Poslední rameno mělo být po větru, ale u Jilemnice jsem nízko a pouze ze zoufalství letím přistát do Jablonce nad Jizerou. Zde je jediné přistání na loukách vysoko nad městem a vidina snášení rogala k silnici mně tak vyděsila, že se dostavil čtvrtmetřík. Po nekonečném točení se snosem přes Rokytnici přímo na Čerťák si s úlevou fotím jeho vrcholek. Nad Harrachovem jsou všude stoupáky a tak vysílačkou odmítám pozvání na pivo u Krtka a kloužu s drobným dotáčením směrem ku Praze dalších 28 km. Sedám u Turnova v 19.15 a spěchám do Prahy, protože brzo ráno musím být v kasínu v Prostějově. Byl to nejlepší letošní pohárový let a dodnes mne brní promrzlé konečky prstů.

    V sobotu 7. června foukal východní vítr. Čapisko s Nádvorou letěli z Řípu přímo po větru a příliš pozdě se začli probíjet na jih, takže museli přistát pod Krušnými horami, kde je vítr zanášel do Německa. Přesto by to v součtu Mírovi stačilo k celkovému vedení v soutěži. Téhož dne jsem však bodoval taky. Spolu s Přemkem a Lubinem po startu aerovlekem za Petrem Hnilicou v Podhořanech jsem vyrazil na volný let. Při oblétávání CTR Čáslav Lubin zvolil špatnou stopu a přistál po deseti kilometrech. Nezatrpkl však a dokonce pro mne jel autem. S Přemkem jsme se viděli naposled u Golčova Jeníkova a protože mu nešla vysílačka, nepomohli jsme si při letu ani při svozu !

V obavě před CTR Ruzyně jsem se tlačil k jihu, takže ve slábnoucích stoupácích s ne příliš vysokými dostupy jsem letěl přes nádrž Želivka a kopec Blaník. Konec termiky mne zastihl před Orlickou přehradou, kterou jsem už nepřeklouznul. Přesto to byl letošní nejdelší let a upevnil mé vedení v soutěži.



    Stejně jako loni jsem o vedení přišel v době, když jsem byl létat na Králové holi. Míra Čáp 30. července zopakoval svůj trojúhelník z Rané, tentokrát však v opačném směru. S Honzou Razákem, Ivanem Vlkem, Fialkou a s hejnem padáčkářů odstartoval relativně pozdě. Slabý jižní vítr je snášel na Teplice a tak se rozhodl pro menší ze dvou plánovaných trojúhelníků. Milešovku dosáhl spolu s Fialkou, zde se však rozdělili a jeho stopa se ukázala být šťastnější, když se u Hazmburku znovu zvedl do základny. Protože pak se mraky úplně rozpustily, musel uvěřit svému dokluzometru a vyplatilo se to. Cílový bod - vrchol Rané již nestačil ani vyfotit, jak byl nízko. Přistál však ve fotosektoru, získal bonifikaci za dokončený FAI trojúhelník a znovu se ujal vedení v soutěži.

    Nemohl jsem to nechat jen tak a spolu s Fialkou jsem se v sobotu 9. Srpna na Zvičině pořádně zakoukal do mapy. Foukal SV, na uzavřenou disciplínu to nebylo, tak jsme si napsali dva cílové lety. První na střed hráze Želivka, druhý neskromně do Tábora. Mraky rychle rostou a je třeba spěchat. U Hořic se potkávám s houfem větroňů, mezi nimiž prý byl i Suchánek. Letím podle Chlumce, Kolína, Kutné Hory. Kolem mne je 1/8 krásných kumulů, ale ve vysílačce slyším piloty, jak moknou na Zvičině a utíkají bouřce na Ještědu. Odtud to Pedro dotáhl na Říp a musel sednout před další bouřkou, Přemka (bez protokolu do Poháru) to uzemnilo už u Mělníka. Fialka letí o stoupák později a ve snaze mne dohnat to utavil v Kolíně. Od Kutné Hory na východ je to všechno černé, přímo přede mnou 20 km vidím kovadliny. Raději to napálím na Želivku a u dálnice za ní stáčím poslední stovky metrů. Bonifikace 30% za cílový let je výhodnější i vzhledem k svozu s Fialkou a k vedení v soutěži mně to bohatě stačí.

    V pondělí 11. srpna pěkné počasí pokračovalo a Nádvora z Ještědu a Brach s Bedáněm ze Šeráku ulétli hezké výkony. Tím ale dobré počasí skončilo a díky tomu jsem již o vedení nepřišel, i když jsem byl celé září v Turecku na Leteckých hrách.