Doplňujeme palivo, loučíme se a odlétáme přes panorámu Chvaletické elektrárny směr Kolín. Polední termika a protivítr dělají své a tak se probíjíme vzduchem na nedaleké letiště aeroklubu Kolín (LKKO). Ohlášení na věži a zase s bočním větrem přistáváme. Navštěvujeme místní leteckou školu ESPEAIR, prohlížíme vrtulník Robinzon R 22 pilotovaný slečnou Solanskou a dostává se nám podrobných informací o výcviku a možnostech létání na těchto vrtulnících. Na letišti létá ve vojenské kamufláži vyvedená C 105, z vyhlídkového letu se vrací Fox a Mini Straton.

    Dalším cílem naší cesty je UL plocha Rohozec patřící AVZO Nové Dvory. Výborná parta pilotů s bratry Pavlovskými v roli hostitelů, prohlídka stodoly plné motorových rogal, večer opékání buřtů a přespání pod širákem vedle letadel zakončili první letový den. Ještě jednou díky pilotům z Rohozce, kde jsme se cítili jako doma.



    Ve středu jsme vyrazili na další trasu. Prolétáme okolo letiště Čáslav, které je momentálně delší dobu bez provozu a kurzem 217° míříme na letiště aeroklubu Zbraslavice (LKZB). Prohlížíme výrobu UL Skyboy, přípravu tohoto letadla pro zabudování motoru Verner, v hangáru prohlížíme UL PIPER Petra Máry s vojenskou kamufláží a stavbu dalšího letadla. Pohodlně tankujeme u benzínové pumpy na okraji letiště, dostáváme podrobnou meteosituaci z rukou nejpovolanějšího muže na letišti, loučíme se se sympatickou řídící a odlétáme směr letiště Jihlava (LKJI). Je pracovní den, na jihlavském letišti je relativní klid a nás se ujímá pan Dedera st., prohlížíme si jednosedadlový ULLa pečlivě vyvedený v kostře, dále upravený Moby Dick pana Dedery ml. a nový motorový UL větroň Alpin.

    Ještě zaplatit přistávací poplatek a odlétáme přes Třebíč, kde na UL letišti stojí jeden ULLa, okolo nám známých Dukovan směrem na letiště, kde se nám minule moc líbilo - na letiště Miroslav. Přistáváme u starých známých, občerstvení z místních zásob, za soumraku stavíme stany a pak do noci ještě letecká latina s místními piloty UL. Díky jejich ochotě můžeme natankovat palivo na další cestu.

    Ráno se budíme rachotem malotraktoru místního záhumenkáře vyorávajícího brambory vedle letiště, kontrolujeme stroje a po snídani odlétáme směr letiště Vyškov (LKVY). Cestou si ještě odskočíme zakroužit nad farmu Bolka Polívky v Olšanech u Rousínova, kde jsme již přistávali přede dvěma lety na loukopoli s heřmánkem (dnes jsou zde ohrady pro výběh koní) a marně vyhlížíme Bolkem slibovanou asfaltovou přistávací dráhu.

    Přistáváme na letišti Vyškov, zdravíme se s místními staviteli UL u nově budovaného hangáru a po svačině u místní benzínové pumpy odlétáme do Kroměříže (LKKM). Na letišti u pánů Rakušanových přistáváme v polední hodině a tak i my obědváme v místní nedaleké restauraci u rybníka Hráza, v kanceláři pilotní školy dostáváme kávu a Ruda se setkává se starým známým Milanem Spálovským, rogallistou a majitelem Moby Dicka, se kterým dříve slétli mnoho slovenských kopců na závěsných kluzácích. Ještě jsme si prohlédli místní ultralighty, doplňujeme palivo z místních zásob a musíme se rozloučit.

    Odlétáme z Kroměříže a se souhlasem řídícího z letiště Přerov, i přes to že vrtulníkáři jsou v provozu a na letišti je živo prolétáme přes CTR Přerov. Cestou zpět do Šumperka přelétáme nám dobře známé letiště v Olomouci (LKOL) a popaměti míříme domů.

    Nalétali jsme společně celkem 32 hodin, každý z nás ulétl poctivých 980 km, přičemž spotřeba paliva u rogalla byla 6,8 l/hod letu, ULLa Pegas byl žíznivější a spotřeboval v průměru 11 l/hod letu. Všechny lety proběhly bez jakýchkoli technických problémů, počasí nám přálo jak ve vzduchu tak i na zemi, komunikace mezi našimi stroji a také s řídícími byla bezproblémová, akorát baterie u vysílačky mého rogalla už neměla třetí den dosti sil.

    Těšíme se, že v letošním roce dáme dohromady větší leteckou partu a společně si prohlédneme nám letecky neznámé České kraje.