Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Jeho otec mu tedy dal pytlík hřebíků a řekl mu, aby vždycky, když se rozzlobí a popadne ho vztek, zatloukl jeden hřebík do plotu vzadu za domem.

    Během prvního dne chlapec zatloukl celkem 37 hřebíků. Po několika týdnech se ale naučil zvládat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil totiž, že mnohem méně pracné je ovládat svoji zlost než zatloukat hřebíky do plotu. A tak konečně nadešel den, kdy chlapec za celý den nezatloukl za domem ani jeden hřebík. Oznámil tuto novinu svému otci a ten mu řekl, aby každý takovýto den, kde se ani jednou nerozzlobí, zase vytáhl jeden ze zatlučených hřebíků z plotu.

    Čas utíkal a nastal den, kdy chlapec mohl otci oznámit, že v plotě nezůstal ani jediný hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku, přivedl ho k plotu a řekl:

    "Udělal jsi dobře chlapče. Ale podívej se na ty díry v plotě po zatlučených hřebících. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký kdysi býval. Když řekneš něco v hněvu, zanechá to v člověku právě takovéto stopy. Stejně, jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš, že tě to velice mrzí. Rána stále zůstává a i když způsobená jenom slovem, bolí úplně stejně. Dobře zvažuj slova, která říkáš ostatním a okruh přátel, kteří tě budou mít rádi, se bude rychle rozšiřovat. A přátelství ostatních lidí je to nejcennější, co můžeš v životě mít ..."