I letos MAC škola uspořádala na Dřevaři tradiční otvírání oblohy. Termín byl víkend nejbližší k svátku Svatého Jiří. Jak trochu upravená pranostika říká, začali na Jiřího vylézat z děr hadi, štíři a padáčkáři. U těch hadů a štírů si nejsem zcela jist, ale padáčkářů vylezlo, že pro samý padák nebylo na startech kam plivnout.



    Otvírání se začalo rozjíždět už v pátek oslavou Honzových, Márwinových a Tomášových narozenin a mého svátku. Začátek oslavy se trochu opozdil, protože část lidí včetně několika oslavenců se zasekala buď na valné hromadě BLK nebo na více než stodesetikilometrových přeletech. Uletět přes stovku v rámci oslavy narozenin, to se člověku povede maximálně jednou za rok. Ještě jednou vše nejlepší, Honzo. Díky skvělým letovým podmínkám, odletěným výkonům, epesně naloženému masénku, pivu, vínu, ženám a zpěvu se rozjezdový pátek řádně protáhl do soboty.

    Sobotní ráno bylo trošku rozpačité, hlavičky se musely vypořádat se zbytkovým alkoholem a rozhodnutím na který kopec, když nikde nic pořádně nefouká. Kolem desáté se většina rozhodla pro Skalku. Ta se pilotům za pot a dřinu při výstupu odvděčila slaboulinkým variáblem, když bylo zadekováno nebo hravými termity, když se oddekovalo. Na startu hlava na hlavě a padák na padáku. A jak říkám, pro samý padák nebylo kam plivnout. Někteří obětavci v rámci úspory místa věšeli padáky i na stromy.

    V odpoledních hodinách se většina lidí vzduchem přesunula pod kopec, k Dřevaři, k ohništi, k bečce, k pípě, ke zdroji a večírek mohl znovu začít. Díky letovým podmínkám, odletěným výkonům, epesně naloženému masénku, pivu, vínu, ženám a zpěvu se sobotní večírek řádně protáhl do neděle. V neděli ti, co se nedolétali, šli opět na kopec létat a ti, co se nedopili, ale bylo jich málo, se dopíjeli. No co říct, pěkné to bylo.





    Závěrem chci ještě jednou poděkovat všem gratulantům, kteří mi osobně či na dálku popřáli.