Jak vznikl nápad jet na Kamčatku? Stojíme v červenci roku 1999 před pokladnou s letenkami v Běloruském nádraží v Moskvě. Právě jsme přijeli vlakem a chceme letět do Irkutska, ale nevíme, zda jsou volné letenky. Tak proč se nezeptat na letenku na Kamčatku, vzdálenou zemi doposud nám známou z ruštiny a zeměpisu, proslulou sopkami, divočinou a tahy lososů. Tentokráte to vyhrál plánovaný Irkutsk a Východní Sajany (letenka cca 6000Kč), ale v roce 2001 se dává dohromady správná parta a letíme na Kamčatku poprvé. Času máme jen asi 16 dnů a neznáme místní poměry, proto jsme se podívali jen na bližší okolí správního centra Kamčatky, Petropavlovska Kamčatského.

    Počasí vyšlo skvěle, viděli jsme spoustu sopek v činnosti, táhnoucí lososy a sem tam i medvěda. Bohužel nejvyšší sopky na severu časově nestíháme a proto se na Kamčatku vydáváme podruhé, v jiné sestavě, rozsáhlejšími plány a s padákem v batohu.

    Letíme se společností Pulkovo z Prahy přes Petrohrad, Krasnojarsk, Chabarovsk až na Kamčatku: cena 17000Kč. Staré dobré ruské mašiny TU134 a 155 s šikovnými piloty lítají perfektně, jen podle neochotných a věkem zasloužilých letušek se pozná, že letíme na východ.



    Na místě máme objednané auto, bohužel i s protivným řidičem, na kterého nebyly řádné páky.



    Po nákupu potravin jedeme směr sopka Mutnovská, cestou se zastavujeme na "rybí farmě", kde právě táhne Keta.





    Za jedny Camelky dostáváme dva asi 4kg těžké samce - super večeře.

    Naše auto Ural je strašný smraďoch, ale v terénu má vynikající průchodnost, má vše, co je potřeba - redukce, uzávěrky, ovládání tlaku v pneumatikách a hlavně na korbě krabici pro 23 lidí, do které se nás dvanáct v pohodě vleze i s batohama a jídlem. Táboříme severně od Mutnovky a další den jdeme průrvou do kráteru.



    Sopka si vydatně kouří, asi čtyřikrát intenzivněji, než když jsem ji viděl před dvěma léty.

    Uvnitř kráteru je spousta fumarol různých velikostí, vyloučená síra, jezírko a na konci parazitní kráter, který tak mohutně kouří.















    Takhle to snad vypadalo v prvohorách?

    9. srpna balíme tábor a jedeme pod nedalekou sopku Goreli. Mutnovská se přes noc uklidnila a dýmí podstatně míň.