15. září
    Přes rovinatý a zemědělský střed ostrova se dostávám do městečka Giannades a poté do Ermones. Zátoka v Ermones je sice pěkná, vše ale ruší kabinová lanovka jednoho z hotelů, která zastavuje v jednotlivých patrech hotelu, nabírá plážováleče a poté je přepravuje až na pláž, aby si tam mohli lehnout a slunit se. Vrchol. Zato pláž v Mirtiotisse mne nadchla. Jako jediná na ostrově umožnuje totiž slunění a koupání bez plavek. Městečko Sinarades poskytuje pěkné výhledy na západní pobřeží ostrova. Já odtud odbočuji na východ a mířím do Achillion, známého zámku a letního sídla císařovny Sisy.

    Ostrov je v této části široký jen nějakých 7km, takže tam jsem za chvilku. Vstup do zámku stojí 6 euro, a i když zámek samotný toho nemá příliš co nabídnout, úžasný je zámecký park protkaný květinami a sochami (zejména dvojí zpodobnění Achilla, jednou vítězného a podruhé umírajícího, stojí za shlédnutí).

    Pomalu se blížím k hlavnímu městu Kerkyře, cestou ještě obdivuji Myší ostrov Pondikonisi a nejznámější fotomotiv z Korfu kostel Vlaherne. Na hrázi je dobré počkat si na přistávající dopravní letadlo, které nám letí přibližně 30m nad hlavou a přistává na cca 50m vzdálené 2km ranveji. Neobvyklý zážitek.

    Hlavní město Kerkyra se pyšní několika zajímavými stavbami - archeologické naleziště v jižní části města, Nová pevnost u přístavu, náměstí Esplanade a zejména dominantní Stará pevnost. Všechny tyto pamětihodnosti určitě stojí za návštěvu. Po návratu do Dasie mám v nohou 90km. Večer si půjčuji moped a jedeme obdivovat toto působivé město i za tmy. Překvapilo mne, jak moc Kerkyra večer žije. Hordy korzujících turistů, krámky se vším možným otevřené dlouho do noci, nasvícení staveb a celková atmosféra města umožňují neopakovatelný zážitek.