Sobota 22.4. - nejlepší jsou Tatranky a Ondrášovka
    Ráno čekalo na závodníky na startovišti nepříjemné překvapení. Větrný rukáv ukazoval jednoznačně východní proudění, což je na Kozákově naprosto nepoužitelný směr. Aby se alespoň nějak zabavili, vymysleli závodníci disciplínu let na cíl, přičemž cílem bylo hřiště ve vesnici Osečná, sotva několik kilometrů severozápadně od Ještědu. Trať měřila 29km a směřovala k západu, tedy po větru. Protože ale vítr stále tvrdošíjně foukal z nestartovatelného východu, nastalo postupné obléhání stánku u parkoviště.




    Když ani kolem 12. hodiny vítr nezměnil svůj směr, začaly hlasitě převažovat názory o změně startoviště. Tu se do debaty vložil František Pavloušek a při rozmlouvání tohoto úmyslu všem ostatním tak usilovně mával rukama na všechny strany, až způsobil první otočení větrného rukávu do správného směru. Jako kdyby ten Franta chtěl dnes zase vyhrát nebo co.

     Teplota na startovišti už se nedala nazvat jinak než horko až vedro a diváků oproti včerejšku opět přibylo. Vždyť slunečná sobota je ku létání nebo k výletům na kole jako stvořená.




    "Já lítám na Tatranky Opavia a Ondrášovku," prohlásil suše prozatím vedoucí závodník Franta Pavloušek, aniž přitom přestal bedlivě sledovat vývoj situace nad startovištěm. A jak se později ukázalo, Ondrášovka a Tatranky Opavia jsou zřejmě zaručený recept na úspěch.




    Ve 12:30 bylo otevřeno startovní okno a protože nad startovištěm se už tvořila bohatá kupovitá oblačnost a vítr konečně foukal z přijatelnějšího směru, Petr Dvořák bez váhání odstartoval. K překvapení všech se však nedůstojně zabořil pod startoviště a začal se těžce trápit v nulách. Po 15 minutách srdnatého boje ale přišel konečně ten správný výtah a vrchlík Petrova padáku se začal v úzkých točkách rychle zvedat nad start. Vypukla všeobecná panika a do vzduchu se bez váhání okamžitě vrhnul Jirka Procházka. Jo kdo je připraven, není překvapen. Teprve za chvíli ho následovali i někteří favorité. Stoupák byl opravdu vydatný a končil ve výšce 2200 metrů nádherným kumulem s pěkným termickým vývojem ve směru trasy.

    Jižní průsek je při jihovýchodním větru velice turbulentní a na většině startů to taky bylo výrazně poznat. I zkušený Honza Škrabálek, startující hned v první vlně, předváděl v průseku neuvěřitelné věci, a to dokonce i s mezipřistáním. Nedal se ale odradit, startoval z průseku odvážně znovu a první výtah si nenechal ujet.




    Ve 14:30, tedy v okamžiku uzavření startovního okna, připomínal vrchol Kozákova místo konání vesnické pouti. Na startovišti se motalo asi 160 lidí, a to už naprostá většina závodníku dávno opustila startoviště, do vzduchu se vrhali rekreační piloti a z cíle v Osečné se hlásili první závodníci.

    Jako první prolétl nad cílovou páskou Milan Michna a v celkovém pořadí se tak hned posunul na 3. místo. Sotva 2 minuty po něm přilétl Jirka Procházka, kterého skvěle načasovaný start okamžitě vynesl na 10. příčku. Tatranky a Ondrášovka zřejmě vykonaly své a za minutu se do cíle přiřítili Tomáš Mrkvička a František Pavloušek, který si tak výrazně upevnil pozici vedoucího závodníka celé soutěže.

    Na paty mu šlapající Pavel Chroust totiž předvedl nad cílem neuvěřitelnou taktickou chybu. Aniž by protnul cílovou pásku v předepsané výšce, zalétl si po větru za cíl a tam ostrými spirálami sundal přebytek výšky tak dokonale, že už se mu nepodařilo protlačit proti zesilujícímu větru zpátky na pásku. Svoji 2. pozici v závodě si ale zatím ještě udržel. V cíli se nakonec sešlo celkem 6 pilotů.




    Skvělé navigační schopnosti předvedl několika cenami na letošní ParaDelta Show 2000 ověnčený Marcel Konečný, který bezvýsledně křižoval nad cílovou vesnicí a marně hledal hřiště s cílovou páskou, aby pak po přistání na jakési louce v této vesnici telefonicky zjistil, že cíl se nachází o 2 kilometry vedle v sousední vesnici. První tento den startující Petr Dvořák sice letěl v čelní úspěšné skupince, ale pouze k Rašovce, kde se mu asi 4km před cílem zaprášilo od bot. V hospodě pak ale samozřejmě valil holkám klíny do hlavy, že úspěšně dosáhl cíle a ještě k tomu první!




    Večer pak vypukla ve vesnici s kuriózním názvem Tatobity ohlášená tancovačka, což je pro mládež z širokého okolí velká událost. Za celkem srandovní vstupné byli všichni označkováni fialovým razítkem, aby se později rozpoznali platící od neplatičů. Kapela Rouden Band spustila tvrdý rockový nářez a na parketu vypukla ta správná vřava. K neskrývané radosti všech zúčastněných paraglidistů bylo v sále už od začátku silně "přebuchtěno" a s rychle narůstajícím počtem alkoholem zmalátnělých mužů se tento rozdíl ještě zvětšoval.




    Kolem půlnoci už byli jako na každé správné vesnické tancovačce všichni na šrot, včetně většiny místních děvčat. Vyzvání k tanci a cesta na parket pak začínala obvyklým pádem dvojice mezi rozházené židle a někteří vydrželi na zemi dokonce překvapivě dlouho. Venku v teplém jihovýchodním větru posedávaly dvojice na obrubnících, nízkých plotech a ve tmě autobusových zastávek a špitali si nepochybně něco o letošním kuriózně teplém počasí a blížící se frontě od západu.



    "Země původu Maďarsko," stálo na etiketách lahví s Frankovkou za 110 korun a kdyby tomu člověk uvěřil, dospěl by nutně k závěru, že Maďaři vyvážejí víno pochybných kvalit. Ještě ráno jsem měl pocit, jako by mě někdo v sále vzal dřevěnou palicí přes hlavu. Nebo že by v tomto případě nešlo jenom o pocit ...?