Když jsem si přečetl propozice na letošní MČR v PG, pookřál jsem. V minulých ročnících jsem si vždy dobře zalétal, organizace byla super i šlapání do kopce se dalo přežít. Nový terén Golte jsem neznal, ale potěšila možnost výjezdů na kopec lanovkou. Konečně se budu ke svému vozidlu chovat dle jeho představ a nebudu se mu stále snažit namluvit, že je vozidlem terénním.

    V den odjezdu O jsem si zahrál oblíbený Tetris s kempinkovým a lítacím vybavením. Po vyhrané partii jsme spolu s ředitelem a lékařkou týmu "Diváci v zatáčce" vyrazili směr Slovinsko. Na rakouských hranicích to bylo v klidu a žádný celník se nás nesnažil přesvědčit, že lékařka týmu je šílená kráva. Po překročení slovinských hranic se mi v duši rozhostil klid a mír. Slovinsko se mi opravdu líbí.

    Když jsme se dotrmáceli do městečka Mozirje, které leží pod hřebenem Golte, tak jsme si řekli, že to vypadá nadějně. Po příjezdu do kempu se pozitivní pocity ještě umocnily. Majitel kempu byl přátelský a své panství udržoval čisté a útulné.

    V kempu jsme se potkali s dalšími členy a právníkem našeho týmu. Po založení základního tábora a odbytí pozdravných rituálů s dalšími závodníky jsme v kompletní sestavě vyrazili směr kopec, osahat si místní termiku. Po příjezdu na lanovku jsme zjistili cenu jízdného. 10,- DEM není cena zrovna lidová, ale budiž, hlavně když nebudeme autům lámat nápravy a tlumiče po horských cestách a odpadne problém, co s autem, které je na kopci a já sedím pod kopcem. To jsme se však přepočítali. Lanovka z důvodu propadlé technické prohlídky nejezdila. Na adresu Slovinců, o kterých mám dobré mínění, jsem utrousil něco sprostých slov, nasedl do auta a hurá na start. Základny mraků se povalovaly v úrovni horního startu, a tak jsem jeli jen na ten spodní. Na tu bídu jsme si ale docela dobře polítali okolo kopce.

    Po návratu do kempu jsme vzali doklady a vydali se směr registrační kancelář. Celý rok jsem poctivě šetřil a střádal, proto jsem mohl registračnímu ouřadovi Františku P. odevzdat 150,- DEM. Za to jsem obdržel tradiční tričko, celkem pěkně vyvedené, v paměti mé GPSky přibylo několik nových waypointů, dostal jsem kartičku s pořadatelskou frekvencí a fotokopii mapy. Hned jsem do ní nahlédl a podivil se, kde jsou otočňáky? "Máš přece GPSku pičo," odvětil F.P. Nakonec jsem si mohl otočňáky pokorně překreslit z vystaveného vzoru. Sbalil jsem si to a šel remcat s kamošema u piva.

    Ráno nás po briefingu i přes mraky halící kopce vyhnali po rozbité cestě na horní startoviště. Po 20 minutách chůze nás chlapci ze SKY zastavili, prý na startu. Ten, kdo tam nebyl, musel věřit. Mlha byla opravdu kvalitní. Díky špatným GPS koordinátům místa startu menší partička pilotů bloudila v mlze. Chcete-li podrobnosti, volejte 0602720364. Po dvou hodinách družného hovoru a hvizdotu píšťalek jsme zbloudilce šťastně našli. V té době už i organizátoři pochopili, že to není zrovna letové, nahnali nás zpět do aut a převeleli na nižší startoviště. Po půlhodince otálení to konečně odpískali a závodníci slétli dolů.

    Ráno 6.7. nás všechny po nejasné meteo předpovědi vyhnali na západní start Tiršek. Byla vypsána disciplína a tím to pro chlapce ze SKY skončilo. Pod startem pobíhal akorát Karel J. a zapisoval čísla po sobě šlapajících startujících pilotů. Minimálku nepřeletělo 20% startovního pole, a tak se disciplína nepočítala. Večer se konala párty a kuchař Karel V. se o nás staral výborně.

    7.7. - po chvilce postávání na briefingu, který se odkládá na později, kde je již rozhodnuto, že se dnes nepoletí, vyjíždí kompletní sestava "Diváků v zatáčce" směr ledová jeskyně - Snežna Jama. Prohlídka stojí za to a vyplatí se jít až na konec. Jeskyně je pro turisty otevřená teprve 10 let a tak nečekejte betonové chodníčky, elektrické osvětlení a reprodukovanou hudbu.

    Následující den jsme se vydrncali na Golte a konečně jsme se mohli podívat, jak to tam vlastně vypadá. No řeknu vám, ten výlet na Kokořín…. Startoviště byla strmá loučka plná pařezů, olemovaná po všech stranách stromy. Organizátoři vypsali kolo a tím to opět zhaslo. Vlezte nám třeba na záda. A taky že jo. Závodníci jsou partička nevychovanců a potřebují pevné vedení. Karel na to však sám nestačil. Závodníci po sobě na startovišti opět šlapali a zamotávali se jeden druhému do padáku. No prostě humus, bordel, anarchie.

    Po startu jsem se zvedl nad kopec a po otočení 1. OB a cestou z 2. OB jsem si pomyslel - tak to je všechno? V podstatě jeden menší hřebínek s pár kopečky okolo. Zlaté Karavanky. Disciplína cik-cak se uletěla, v kempu se nálada notně zlepšila a bylo o čem si povídat u piva.

    9.7. - po rozpačité meteo předpovědi dostáváme pohov, ale nesmíme se vzdalovat. Ve 14:00 vyjíždíme na nižší start. Pomyslím na soutěž v přesnosti přistání, ale ono houby. Vypisuje se disciplína a hele, je tu i startovní branka. Tak tahle vymoženost dorazila i na Golte. Vzhledem k tomu, že se mraky povalují 50 až 90 metrů nad startem, skopáváme naši lékařku na tandemu s kopce dolů a potom si jedeme spolu s pozemním personálem spravit náladu do pizzerie.

    10.7. - Petr D. straší špatným počasím, ale organizátorští hoši křečují o 106. Co kdyby ten Dvořka zase neměl pravdu! Ženou nás na horní startoviště. Zde posedáváme dobré dvě hodinky, potom si dáváme přesun s plnou polní na spodní start. Tam dostáváme konečně rozchod. Velká část lidí v kempu již nemůže a balí své věci k odjezdu domů. Nevydržel to ani otec Šimoník a odváží s sebou další dva členy týmu včetně právníka. Na recepci jsem byl svědkem, kdy se snažil Kamil Š. přesvědčit majitele kempu, že poplatky za ubytování jsou zahrnuty v ceně startovného. Po krátké výměně názorů přiznávají s kamarádem Martinem i čtvrtou osobu v autě a ubytování platí. Bohužel ne všichni byli tak poctiví jak tito kluci a druhý den odjíždějí bez placení. Jure - majitel kempu, z toho byl dost špatný. K tomu mu ještě někdo v průběhu týdne zdemoloval pisoáry. Večer byl uspořádán druhý večírek a tentokrát vařila Hanka M. Šikovné děvče.

    11.7. - náhradní den a pěkné počasí. Alespoň dvě kola. Hned po otevření startu startují místní, aby se vyhnuli specialitě v podobě zesilujícího JZ větru. Měli pravdu. Chvílemi to bylo na přistání veselé. Devět lidí v cíli a zbytek přistává mezi 2. a 3. OB. Po návratu do kempu ve frontě na odevzdání reportů si u stolku postěžuje Milan M. (organizátor), že před chvílí přijel teprve do kempu a nestačil se ani osprchovat. Chudák chlapec. Chce se mi plakat.

    Závěrem chci dodat, že počasí moc nepřálo, ale za to organizátoři nemohou. S výběrem terénu to bylo trochu horší a potvrdil mi to i Murki, místní přeborník. Na druhou stranu chci chlapce pochválit za jejich dovednost, s jakou dokázali během jednoho týdne devalvovat 150,- DEM na mrzkou almužnu. Je vidět, že nemají konkurenci a mohou se chovat zcela monopolisticky. Stačilo by se zajet podívat na Slovensko, jak tam si váží pilotů. Dokonce jsou Slováci schopni sehnat sponzora a tím krýt částečně startovné. Kromě tradičních upomínek jsou ve startovném zahrnuty svozy po trati, něco tekutin na každý den a hlavně trocha těch cen pro závodníky. Úroveň závodů z organizačního hlediska je zde mnohem lepší. Nechci tímto Milana s Tomem popudit proti sobě, chci jen, aby se nad sebou zamysleli a pokusili se něco s tím na příští rok udělat. A jestli jsem je popudil? Co se dá dělat, já to nějak ustojím.