Sednout!

    Sedláček taky a Stejskal laskavě odloží ten časopis. Dnes budu pokračovat ve výkladu o nástupnických státech bývalého Sovětského svazu. Kolega Vejchodský s vámi posledně probíral Kazachstán, že jo Filka, takže se vrhneme na Kyrgystán. Kyrgystán se nachází mezi Kazachstánem, Uzbekistánem, Tadžikistánem a Mongolskem. Bez velké nadsázky můžeme říct, že leží ve středu Asie. Hlavní město se nazývá Biškek. Dříve Frunze a ještě dříve Pištěk. Úřední jazyky jsou ruština a kyrgyzština, každopádně bez azbuky to nejde. Braunere, zapni mi prosím meotar. Jak vidíme na plánku, město je tvořeno pravoúhlou sítí ulic, ve kterých se opravdu nedá vyznat. Všechny ulice jsou krásně široké, všude je plno zeleně, ale všechny rohy vypadají stejně, názvy ulic jsou nezapamatovatelné, nikde žádná cedule, která by něco popisovala a když už, tak samozřejmě v azbuce. Co se dopravy týče, tak na každé křižovatce je sice semafor, ale ten pouze střídá zelenou v severo-jižním a východo-západním směru. Nemusím zdůrazňovat, že jediné vzájemné propojení těchto semaforů je přes zdroj elektrické energie. Když si k tomu ještě představíte asijskou přesnost v dodržování dopravních, či jakýchkoli jiných pravidel, ruský přístup k dopravním prostředkům a konec konců jakékoli technice vůbec a konečně kyrgyskou cenu benzínu (asi 13Kč za litr), získáte pravděpodobný obraz dopravní situace.

    Ve městě můžeme sledovat mírný, ale rostoucí vliv západní kultury, ať už na prosklených fasádách moderních bankovních center, či na kravatách a oblecích některých spěchajících chodců. V jistém, pro tento kraj naprosto typickém kontrastu s tímto předvojem hamburgerů je stále ještě paní s malovaným šátkem a ostře zelenými ponožkami, která za pomocí větvičky žene tři telata přes cestu a bravurně uskakuje před Tranzitem.

    Jak se vzdalujeme z města směrem k horám, ubývá mercedesů a přibývá koní. To neznamená, že v horách nepotkáte automobil. Pouze je třeba očekávat, že to spíše bude žigul a že bude plně vytížen. Vzít taxi, stejně jako stopovat, zde znamená domluvit se s libovolným řidičem, zda nás někam odveze. Ceny jsou samozřejmě smluvní. Očekává se, že řeknete první cenu vy, protože pokud to necháte na řidiči, nasadí si tak desetinásobek a hned si u toho představuje, jak ho dostane, takže poté se s ním již nedá moc smlouvat. Každopádně i když se domluvíte předem a vše vypadá, že se pohodlně někam dostanete, v ten moment začne dotyčný nabírat další, kteří jedou podobným směrem. Setkala jsem se situací, kdy nějací dva mladí kluci s obrovskými batohy stopovali drahnou dobu, až nakonec zastavil žigul, ve kterém již bylo pět osob. Ti kluci si mysleli, že je řidič chce jen poslat na nějaké lepší místo, či prostě jen poslat někam jinam, ale řidič bez řečí uchopil první batoh, narval ho do kufru, druhý vzápětí na něj, elegantně přivřel víko tak, že mezera nebyla větší než metr a již soukal oba skoprnělce dovnitř. Auta zde jezdí plná. Carbol se přestane bavit!





    A nyní se již dostáváme k horám. Ty jsou samozřejmě malebné, mysteriózní, majestátné, milované, mnohomluvné, mlčenlivé, melancholické a vše další, jen ne malé. Velice zajímavý je fakt, že v horách nalezneme jen velmi málo stromů. Většinou rostou jen podél potoků v údolích. Svahy pak jsou porostlé travnatým kobercem. To činí kraj ideální například pro pastevectví.

    Místní pastevci, tzv. Čabani bydlí většinu roku spolu se svými stády ovcí, koní a krav v horách. Bydlí v jurtách - obřích stanech, které jsou přenosné (jednu složenou jurtu bez problémů naložíte na tři koně), jedí chléb, který si sami pečou, dále maso - ovce, krávy, koně, ale také sviště či ryby.

    Jurta většinou stojí blízko potoka, takže o vodu také není nouze, ačkoliv k pití si místní vystačí s mlékem - nejvíce koňským. Tím se dostáváme k národnímu nápoji a tím je Kumyz, což je zkvašené koňské mléko. Ano, čaj zde má samozřejmě také obrovskou tradici, ale Čaban by vám jasně řekl: proč bych pil čaj, když ještě mám Kumyz? Nepřivyklý Evropan by ale ke Kumyzu měl přistupovat spíše jako k velice účinnému léku proti zácpě. Vrbenský ten výklad je i pro tebe!






    Co se týče cestovního ruchu, tak samozřejmě tamní malebná příroda je velkým lákadlem pro turisty - normálními pěšími počínaje, přes všechny možné horolezce, až například k extrémistům, kteří skáčou na paraglidingu a nechávají se větrem někam odnášet. Dokonce prý je to možné i nějak řídit, že si nějak určí, kam spadnou, ale to se mi moc nezdá. Carbol a Vrbenský, nejsem zvědavá na vaše grimasy! Já tu vykládám novou látku a oni se tváří, jako by snědli moudrost světa či snad dokonce byli v samotném Kyrgystánu.

    Ale prosím, my jsme tam opravdu byli a s tím létáním je to trochu jinak a …

    Už toho mám dost, doneste mi žákovské knížky a doma vyřiďte, že bych si moc ráda promluvila s rodiči. Co z vás proboha jednou vyroste...?!