Snažím se nadzvednout a posadit trochu pohodlněji. Povolují další větve a já konečně ztrácím nervy. Až doteď jsem byla v pohodě. Sjela jsem asi o 8-10 metrů a od té doby jsem se do příchodu záchrany ani nehnula. Neviděla jsem nad sebe, jak moc jsou tam vrchlík a záložka zachycený, jediný co mi bylo jasný, že k zemi je to ještě pořádnej kousek a pád bych asi nepřežila.





    Na startu se zatím nabídl místní pořadatel a zavolal záchranáře. Je to vážně fajn a jestli uvažujete o tom, hodit si záložku, udělejte to tady, oni jsou milí a přijdou si pro vás. Sice vzhledem k tomu, že jsem visela v dost nedostupným terénu, ze kterého jsme posléze vylézali do kopce po čtyřech, jsem se tam houpala asi dvě hodinky, ale přišli a bez jakýchkoliv narážek mne sundali a dokonce šetrně stáhli jak křídlo, tak i záložku. Oboje je jako zázrakem bez jediného škrábance, jen se mi z toho sypou bukvice.

    Nahoře na kopci už na mě čekal muž zákona. Byl v pohodě, nenadával, nezatýkal, řekl, ať za ním jedeme na stanici to sepsat. Pak skočil do svého terénního vozu a celou dobu jízdy se choval, jako když nás chce setřást. V serpentýnách si nebral žádné servítky a semafory ve městě mu taky nečinily sebemenší obtíže. Ze začátku se snažil vyzvídat anglicky. Vypadalo to asi takhle: On něco řekl, já na to - What? Já něco řekla, on na to - What? No prostě jsme pokecali!! Naštěstí tam byl jeho o něco starší kolega, který ve Slovinštině prohlásil něco ve stylu: "Já Slovan - ty Slovan" a tak se další rozhovor odehrával docela v pohodě česko-slovinsky.

    Pokud se někomu podaří takhle jako mně zahučet do lesa a nechat se vyprošťovat, počítejte s tím, že po vás budou chtít pas, pilotní průkaz a techničák padáku. Pojištění IPB do zahraničí je ani nezajímalo. To mi dělá trochu starosti. Od záchranářů vím, že jsem byla čtvrtým Čechem, který se jim letos někde vyvěsil, ale jestli mi domů pošlou účet, to vážně netuším. A tak jestli to čte někdo z těch stejně šikovných a ví jak se to po finanční stránce řeší, ať mi dá vědět, co mne čeká. Jsem v adresáři pilotů.

    Na policii nás zdrželi tak krátce, že se mi to ani nechtělo věřit. Čekala bych dušení aspoň dvě hodiny, ale za 20 minut bylo všechno vyřešený a pustili nás. Po návratu do kempu jsem samozřejmě vyslechla několik vtipných komentářů o veverkách, ale byla jsem moc ráda, že všechny vidím.

    Rozebrali jsme uplynulou situaci, já ke svému uspokojení jsem zjistila, že záložku jsem začala házet asi 80 metrů nad zemí, takže mám vyřešený dilema, jestli jsem to přece jen nemohla rozchodit, jo a taky jsem druhej den pokorně vrátila řidičky do původní dýlky a dál je způsobně omotávám kolem ruky, ale už NIKDY by mě nenapadlo je zkracovat.

    Co říct na závěr? Každopádně jsou to dobré zkušenosti:

První
    Člověk zjistí, že i když mu vyhodit záložku na zemi nanečisto dělalo velké potíže, ve chvíli kdy to opravdu potřebuje to je hračka.

Druhá
    Vozte s sebou náhradní kontejnery nebo budete mít smůlu a i když vyváznete zdraví, už nepolítáte.

Třetí
    Sežeňte si vysílačky, líp se budete hledat a navíc odpadá trapná chvilka napětí, jestli je spadlej človíček v pořádku.

Čtvrtá
    Určitě investujte do dobrýho chrániče. Ukázalo se, že jsem padala na nějakou silnější větev a zatímco sedačka je celá, na umělohmotné části chrániče jsou slušný rejhy.

Pátá
    Nevykašlete se na pravidelný kontroly a přebalování záložky. Já ji měla shodou okolností kontrolovanou 6 dní před odjezdem. Klika ne?

Šestá
    Nikdy se nesmějte tomu, kdo se zavěsil, mohlo by se vám stát, že za dva dny na tom budete stejně! A věřte, že ze mě hovoří zkušenost poslední dovolené.

Sedmá
    Až vás budou sundávat - ať to kamarádi fotí. Kdybych nevisela proti slunci, mohly být obrázky lepší, ale snad Vás pobaví i tohle.



    Mějte se fajn a přeju všem hodně příjemnějších letových zážitků.

P.S: Až půjdete z policejní stanice, hned naproti prodávají výbornou zmrzlinu !