Překonávání rekordů
    Existuje spousta různých tužeb a motivací, které pohánějí a motivují volné letce k uskutečňování dlouhých přeletů. Tou nejčastější je honba za rekordy. Ať už se ale jedná o osobní nebo dokonce světové rekordy, věřím, že pohnutkami pilotů k jejich dosahování není jenom touha po prosazení se ve sportu, ale také dychtivost po lepším poznání hranic a mezních možností našeho sportu.

    Jestliže jste sledovali mé úvahy až sem, pravděpodobně budete zvědaví na dobrodružné pokračování a zkoumání tzv. mezních hranic volného letu. Když ale hovořím o extrému, nemám tím na mysli otázku maximálních rizik. Na ty je třeba brát ohled vždy a všude. Jestliže se vám nepodaří dosáhnout rekordu z důvodu bezpečnosti, pamatujte, že vždycky bude ještě druhá příležitost. Nikdy jsem neslyšel, že by byl nějaký rekord překonán náhodou. Rekordy se vždy překonávají po usilovné práci a velké přípravě. Takže ze všeho nejdříve je třeba let naplánovat.

    Potřebujete přesně vědět, kam chcete letět, jaké trasy se budete držet a jaké meteorologické podmínky vám umožní přelet dokončit. Během letu pak můžete udělat změny v plánu, ale přinejmenším k tomu budete mít k dispozici všechna tato fakta. Jestliže naplánujete svůj let přesně, budete moci předvídat všechny možné varianty.

    Čím více hodin letu budete mít k dispozici, tím dál můžete doletět. Proto má poloha startoviště pro přípravu letu zásadní význam. Jestliže poletíte v horách na severní polokouli, je nezbytné zvolit takové startoviště, které je obrácené k východu nebo jihovýchodu, aby se dalo časně odstartovat a zvednout.

    V oblasti kolem Zapata nepanovaly během světovém rekordu Manfreda Ruhmera žádné silné podmínky. Přesto tato oblast umožňuje časné starty díky vysoké vlhkosti vzduchu a velmi brzkému rannímu nástupu termiky. Na Manfredově barozáznamu můžeme vidět jenom pár stoupáků o rychlosti 5m/s, tedy žádné děsivé stoupáky známé z jiných oblastí rekordních letů, jako např. z Owens Valley. A proto je třeba bez těchto silných stoupáků, které by pomohly k rychlejšímu letu, vždy začít let co možná nejdříve, aby se beze zbytku využil celý den a startovat hned jak se objeví první termika, třeba jen slabá.

    V takové fázi dne je třeba využít každé nalezené stoupání a vyvarovat se dlouhých přeskoků, které by vás přinutily zvedat se z malých výšek. Termická aktivita totiž není z počátku dne v nižších hladinách předvídatelná.

    V počáteční fázi útoku na rekord sice postupujete velice pomalu, ale nejdůležitější je být připraven zrychlit, jakmile se podmínky zlepší. Postupujete sice pomalu, ale stále vpřed. Později během dne, když se rychlost stoupáků zvýší, je potřeba zrychlit. Zatímco přeskoky v počátku dne byly na rychlosti nejlepšího klouzáku, teď musí být na rychlosti vyšší, obzvláště jestli fouká vítr do zad.

    V této fázi letu byste měli posoudit, jaká je šance k překonání vytouženého rekordu za předpokladu, že se vám podaří letět maximální počet hodin, které budou tohoto dne k dispozici. Když termika dosáhne svého maxima, je třeba vypočítat, jestli je vaše průměrná rychlost dostatečná pro dosažená cíle ještě před úplným vyhasnutím termické aktivity. Jestliže není, je nutné pohledem na oblohu rozhodnout, jestli by bylo možno zrychlit a nebo bude lepší to pro dnešek raději vzdát a letět zpátky k dalšímu pokusu následující den.

    Jestliže jde všechno rychle a dobře, je potřeba udělat vše, co je možné, pro co nejrychlejší postup. Kroužit ve stoupácích v dokonalých kružnicích je rozumné pouze tehdy, je-li rychlost stoupání stálá. Jestliže není, propracujte se k jádru a neustále se držte v oblasti největšího stoupání.

    Jakmile jste pod základnou, vyhodnoťte oblohu i zemský povrch před sebou a pokuste se vyvodit, kde se nalézají spojnice nejlepších stoupáků. Pak je využijte, abyste na přeskoku ztratili co nejméně výšky.

    Pozdě odpoledne je často ten pravý čas pro takovéto okamžiky. Stíny se prodlužují, světlo dostává nádech tajemnosti a ti, kteří mají předvídavost a schopnost udržet se v poslední fázi přeletu vysoko, mohou pod posledními mraky dne doklouzat neuvěřitelně daleko.

    I když jsou přeskoky stále dobré, podmínky na zemi se už touto dobou začínají komplikovat, takže se snažte nespěchat. Využijte výhodu výšky a využívejte větru, který vás posouvá dál. Jestliže během dne bylo důležité sledovat linie termické aktivity, teď to dostává naprosto zásadní význam.

    Opět slabý stoupáček ... možná poslední?

    Seberte poslední zbytky sil. Přitlačte lokty k tělu. Pokuste se doletět co nejdál.

    Dokázali jste to!