Pátek 2.6. - předpověď počasí na víkend je celkem příznivá a studená fronta je hlášena nejdříve na neděli, a tak tedy musíme letět. Nervozita stoupá, vrcholí přípravy, stavíme rogala (harampáky) a čeká nás etapový přelet do Nymburku dlouhý 125km. Před 19. hodinou startujeme ze Šeborova (5km západně od Velkého Meziříčí), dvě jednosicny (já a Hejkal) a jeden těžkotonážní dvousic (Bulín + Mamá). Nabíráme severní kurs do Sazomína (fouká neskutečně silný jižní vítr 2-3m/s). Po necelých 20 minutách přistáváme a zde se k nám připojují další dvě dvousicny (ml. Pini +Mářa, st. Pini + Pája). Kupodivu ani dlouho nečekáme, blonconi jsou téměř připraveni a ne jako obvykle a odlétáme severozápadním kursem na letiště Přibyslav, kde se máme setkat s posledním blonconěm (Rudej ďábel) ze Šumperka. Letíme 20 minut a sedáme na prázdném letišti. Zanedlouho se objeví několik známých přibyslaváků. Po chvíli také přistává Rudej ďábel, zdravíme se a prohodíme několik vět na téma: co dovedou levné české kleště zapomenuté na motoru harampáku s drahou americkou vrtulí (právě proběhlo v Šumperku). No a odlétáme pro dnešní den na cílové letiště Havlíčkův Brod, kde by nás měla čekat malá hostina, už se těšíme. Přistáváme po 15 minutách letu. První nás vítá náš Prezident se slovy: "tak vás vítám blonconi". Pak máme i možnost pozdravit několik havlbroďáků.

    Náš Prezident (ne bloncoň) přiletěl do Havlíčkova Brodu s Tulákem už odpoledne. Potřeboval čas, aby si stačil postavit stan a v něm instalovat výkonné topení. Obvykle s sebou má karavan, ale ten se mu dnes do Tuláka nějak nevešel. Pak chvíli bloncáme po letišti a hangáru. Začíná párková (měla to být kuřecí, ale kuřata nějak došla) oslava s muzikou, avšak kapela nebyla z nejpočetnějších. Ale oba muzikanti, harmonikář a dirigent, se snažili co mohli, postupně se přidal ještě kytarista. A šlo jim to. Oslava se tedy téměř zdařila.

    Druhý den, sobota 3.6. ráno. Upravujeme letovou trasu, poletíme na Zbraslavice a pak na Nymburk. První startují dvě jednosicny (já a teď i mé klíště Hejkal). Po 30 minutách letu přistáváne na letišti Zbraslavice, je tu stejně mrtvo jako v Přibyslavi. Pouze se objeví jeden polorozespalý aeroklubák a několik skřivanů poletuje nad plochou. Čekáme na zbytek bloncoňů dobrých 15 minut (konečně taky na někoho čekáme), a pak okamžitě pokračujeme severním kursem na Nymburk. Tam přistáváme na krásném asfaltu po osmé hodině. Dokázali jsme nemožné, doletět od šeborovského kravína až do Nymburku. Jdeme obkouknout ostatní harampáky, bloncáme sem a tam a už taky začíná pěkný pařák. Celý den pak bojujeme s děsným vedrem a večer sami se sebou, ale i tak se nám zde moc líbí.




    Třetí den, 4.6. ráno. Domlouváme návratovou trasu. Je rozhodnuto - letíme stejnou trasou jako jsme přiletěli, avšak Rudej ďábel letí rovnou na Šumperk a Prezident přímou trasou domů. Těsně před šestou hodinou startují jednosicny a nasazují jižní kurs na Zbraslavice. Po chvilce startují i ostatní. V tu chvíli ještě ani netušíme, co nás čeká a jak se nakonec dostaneme domů.

    Po překročení dálnice Poděbrady - Praha začala rychle narůstat turbulence. Zpočátku nic moc, ale už na úrovni Velím to byla jedna velká mlátička a také výrazně zesílil protivítr. Zde naše duo (já + Hejkal ) letí ve výšce 300m, o asi 100m níže předlétá Bulín a v závěsu oba Piňáci.

    Už na naší úrovni bloncají s odchylkou od letového kurzu dobrých 5-8 stupňů východně (buď mají takový snos nebo začínají bloudit, kdo ví). Bulín pokračuje na úrovni (bez turbulence!) a Piňáci stoupají do výšky 400-450m (tam už to také pěkně mlátí).




    Po nějaké době je Bulín už na naší výšce, kdesi na úrovni Čáslav. Piňáci uhnuli za Kutnou Horou vpravo a pokračovali jihozápadním směrem až do okamžiku, kdy mladýmu Pinimu začal blbnout motor (někde před Červenými Janovicemi), motor nejde za plynem a otáčky spadly na volnoběh, a tak přistává. Starej Pini kontroluje přistání mladýho, točí zatáčku 360 a zdechá mu pro jistotu úplně motor. Přistává nedaleko mladýho, po větru a bez větších problémů. Bulín zase nemůže zatočit v turbulenci doprava, a tak pokračuje až ke Golčovu Jeníkovu, kde hned za dědinou přistává do asi 30cm vysokého obilí poblíž hřbitova (ten si umí ale vybrat místo), vyčerpán zápasem s hrazdou a nepřekonatelně silným protivětrem, s kterým si nedokázalo poradit ani nové Subaru.

    Já tou dobou ještě bojuji vpřed, sice již bez Hejkala, ten přistál u Karlova asi 2km severozápadně od vodní nádrže Vrchlice (asi ho udolala hrazda), až na hranu lesa těsně před Zbraslavicema, kde definitivně končím dopředný pohyb, protože náhle tak zesílil protivítr, že nemohu dále. Jde to nahoru, dolů, vpravo i vlevo, ale vpřed ne (já ani éro už asi na víc nemáme), tak raději sedám. Zatáčka (spíš brambora) 360 po větru je pěkně dlouhá, asi opravdu hodně fouká. Dotáčím v blízkosti obce Miletice a vyklesávám , ovšem od 10-15m nad zemí je úplné bezvětří. Přistávám už jako poslední do řídké kukuřice, je několik minut po 7. hodině.

    Po přistání se všichni obvoláváme telefonem a trvá nám téměř 4 hodiny, než se sejdeme v hospodě. Bulín a Mamá tam sedí od 8 hodin, Piňáci dorážejí zanedlouho. Mezitím starej Pini zajistil Avii. Ta prvně vyzvedává velmi společensky unaveného Hejkala (místní se o něj příkladně postarali, až ho pěkně unavili) a na řadě jsem já. Musím podotknout, že v Mileticích jsou velmi přívětiví lidé a vaří dobrou kávu. Dorážíme do hospody, kde již probíhá vzrušená debata k danému tématu. Po nějaké té hubou nalétané hodince odjíždíme naložit oba Piňáky a nakonec Bulína. Do Ostrova nad Oslavou dorážíme po 18. hodině. Zde pro dnešek končíme, poklízíme harampáky a jdeme zase lítat do hospody, protože let za takovýchto extrémních podmínek se nelétá každý den. Do Šeborova přelétáme harampáky kvůli počasí teprve až po týdnu.

    Vše dopadlo dobře, nikomu se nic nestalo, rogala to také přežila, až na Hejkalovo, které vypadlo v zatáčce z Avie a odnesla to pouze vrtule (stejně chtěl novou).

    Výlet na Nymburský slet se nám nad očekávání pěkně vydařil, byla spousta super bloncoň zážitků. A co říci závěrem? Že příští rok letíme stoprocentně znovu, tentokráte i s Avií a alespoň měsíc předem budem chodit makat do posilovny, aby nás zase hrazda neukvedlala.




    Apropo - teď už jsme nejen Blonconi, ale i AAAAAvia-tici , no prostě - kam nedoletíme, tam dojedeme.

    Letu zdar, zvláště harampákům !