Někdy mají Ac lent nikoliv uspořádaný charakter jako při vlnovém proudění přes hory, ale naopak vzhled oblohy je velmi chaotický. Zpravidla tomu tak bývá před přechodem studené fronty a takové oblaky doprovází i silný vítr.

    Pro piloty malých letadel, závěsných a padákových kluzáků jsou vzhledem k jejich operačním výškám asi nejdůležitější oblaka spodního patra troposféry. Pro bezmotorové létání pak zcela jistě oblaka typu cumulus, tedy oblak s vertikálním vývojem, který vzniká v důsledku existence termických stoupavých proudů. Jeho přítomnost na obloze vždycky značí existenci vertikálních pohybů, i když naopak vzato, existence těchto pohybů nemusí ještě znamenat výskyt Cu, protože výstupné a sestupné pohyby velmi suchého vzduchu nevytvářejí podmínky pro vznik oblaků.

    Oblaky Cu lze rozdělit do tří skupin: ploché, středně vyvinuté a věžovité, tj. dosti vysoko vyvinuté. Ploché kumuly (Cu humilis) se také lidově nazývají "kumuly pěkného počasí" a skutečně jsou průvodním jevem krásného, letního a suchého počasí. Jejich malý vertikální rozměr má důvod v tom, že vzduch je poměrně dost suchý a základny kupovitých oblaků se tak objevují vysoko, těsně pod horní hranicí konvektivní vrstvy.

    Plochá kupovitá oblačnost znamená, že vliv studené fronty, která přešla už před několika dny, znatelně slábne, přední a chladnější část tlakové výše se odsouvá a nastupuje počasí centrální anticyklóny a později její zadní strany. Zplošťování kumulů, tj. zmenšování jejich vertikálního rozměru znamená také pozvolné slábnutí termiky, která se ovšem může ještě vyskytovat jakožto bezoblačná. Výstupné rychlosti stoupavých proudů pod Cu humilis jsou obyčejně do 2 m/s, i když v horském terénu se můžeme setkat i se stoupavým proudem 5 m/s, provázeným výraznějšími turbulencemi.

    Středně vysoké kumuly, Cu mediocris, bývají na letní obloze často po přechodu studené fronty ze západního sektoru, kdy je vzduch dostatečně vlhký a umožňuje tvorbu takovýchto mraků. Současně přináší v letní sezóně západní proudění poněkud chladnější a tedy také instabilní vzduchovou hmotu, takže Cu mediocris indikují zcela jistě termické počasí s rychlostmi stoupavých proudů přibližně 2 až 7 m/s. Tato oblaka se však mohou při zvětšené vlhkosti v hladině výškové inverze rozlévat do vrstevnaté oblačnosti Sc a potom dlouhé desítky minut stínit zemský povrch, kde se tím pádem neutváří termika. Plachtaři říkají takto zastíněným oblastem "rozpady" a skutečně zde dochází k velmi pozvolnému rozpadání oblačné vrstvy, provázenému klesavými proudy.

    U oblaků Cu mediocris si dobře všímejme jejich tvarů. Mají-li ostré okraje a tmavé základny, z nichž v odpoledních hodinách mohou ještě příležitostně vypadávat srážky ve formě přeháněk, jde o dobře aktivní oblaky, pod nimiž můžeme nacházet ideální termiku. Zboku oblaků je téměř vždy patrné prohnutí jejich tmavé základny dovnitř oblaku. To znamená, že pod oblakem je silný a využitelný stoupavý proud.

    Někdy vidíme, jak se při okrajích kumulu tvoří cáry mlhy, pomalu se vinoucí do spirálovitého tvaru - také to je příznakem silné a dobře využitelné termiky. Vzácněji se tvoří nad kupovitými vrcholy takovéhoto oblaku jakási mlhová čepice, tzv. pileus, která je příznakem mimořádně silné termiky a objevuje se hlavně nad věžovitými kumuly a bouřkovými kumulonimby.

    Jestliže jsou okraje kupovitého oblaku rozmazané nebo neostré a jeho barva šedavá, zatímco tvar nabývá vzhledu sice kupovitého, ale také vrstevnatého, bude termika špatně využitelná a slabá, zejména pokud je této oblačnosti na obloze hodně a vítr při zemi skoro žádný. Někdy se stává, že dopolední vývoj Cu vypadá slibně, avšak po poledni se oblaka transformují stále více na vrstevnatou oblačnost a slévají se do kompaktnější vrstvy. Odráží se tak zesilující příliv teplého a suššího vzduchu ve vrstvách atmosféry, nacházejících se nad konvektivní vrstvou a celková stabilizace teplotního zvrstvení. Tyto situace často bývají před přechodem studené fronty, ovšem i několik dní předem.

    Věžovitý Cu congestus je už znamením velké lability v troposféře a velmi často předzvěstí bouřky, zvláště vyskytuje-li se už časně dopoledne. Stoupavé proudy pod nimi dosahují rychlostí i přes 10 m/s a proto oblaka rychle vyrůstají do výšek nad 5 až 6 tisíc metrů. Při létání za takového počasí je bezpodmínečně nutné být velmi obezřetný, protože pod oblaky nemůžeme sledovat jejich vertikální růst a lehce se tak můžeme dostat do stoupání, z něhož budeme jen těžko unikat. Při kroužení pod oblakem si raději dejme větší rezervu výšky pod základnou, než jen předpisových 300 m, abychom pak při odletu zpod oblaku nevlétli proti své vůli nad jeho základnu. I tak je vhodné mít přístrojové vybavení pro všechny případy - dobrý kompas, na němž v žádném případě nešetříme (kompas do auta za 100,- Kč není ten správný…), GPS a dobré vário s výškoměrem. Rozhodně je ale vysoká opatrnost na místě!

    Bouřkový oblak Cb má několik stádií vývoje a létat v jeho blízkosti nebo přímo pod ním je hazard se životem. Rychlosti stoupavých proudů v něm dosahují až 50 m/s, jsou v něm kriticky silné turbulence, námraza a v horních částech oblaku teploty pod -50°C. Nad 4000 m MSL se už začínají dostavovat také potíže s dýcháním, nehledě na celkový stres, jemuž by byl vystavený pilot, který by se do oblaku dostal. To vše podtrženo a sečteno znamená, že při výskytu Cb létat nebudeme.

    Z tvarů bouřkového Cb vyčteme také řadu pozoruhodností. U Cb, který ještě nedosáhl maximálního stádia vývoje, někdy nerozpoznáváme přesně rozdíl mezi ním a Cu congestus. Takový Cb ještě nemá ve vrcholové části rozvinutou cirrovitou kovadlinu, tzv. incus, a jeho vzhled je jako ohromný Cu. Tento Cb se nazývá calvus, což znamená holý. V tuto chvíli v něm ještě není bouřka, avšak skrývá všechna výše uvedená nebezpečí. Nad některými jeho kupovitými věžemi pozorujeme pileus, při pozornějším a upřeném sledování oblaku vidíme, jak se kupy doslova valí nahoru. To svědčí o silných stoupavých proudech uvnitř. Brzy se vrchol oblaku začne rozlévat do kovadlinového tvaru a to už je bouřkové stádium Cb. Někdy také po skončení nefrontálních bouřek zůstávají v nejvyšším patře troposféry pozůstatky Cb ve formě cirrů, částečně ještě připomínajících kovadlinový tvar. Pod bouřkovými oblaky, zvláště na studené frontě, se odehrávají dramatické přírodní jevy - na čele fronty se vyvíjí húlavová oblačnost, rychle vznikají a zanikají roztrhané oblaky cumulus fractus, apod.

    Stratus je oblak, který nejčastěji vzniká z mlh nebo z velmi vlhkého vzduchu těsně nad zemí. Objevuje se tedy v deštivých dnech nad lesy a vlhkými místy, ale také při jasných nocích při radiační inverzi ve výšce do jednoho metru nad zemí, pokud je vzduch dostatečně vlhký a také může-li vychladnout až k rosnému bodu. Svědčí to o přiměřeně vlhké chladnější vzduchové hmotě a my v takovém případě můžeme očekávat v následujícím dni vznik kupovité oblačnosti.