Pondělí 30.9.2002 - Bassano di Grappa - Itálie
    Po dvou nocích strávených v Tyrolských Alpách jsme konečně v noci nemrzli. Ráno nás probudily paprsky slunce a absolutně modré nebe. Po běžných ranních resuscitačních procesech jsme se zaregistrovali v místní letecké kanceláři. V Bassanu se za létání platí. Ceny nejsou nikterak přemrštěné. Za 3 dny lítání zaplatíte 10 EURO, za týden se platí 20 EURO, za celoroční permanentku zaplatíte něco kolem 40 EURO. K zaregistrování potřebujete platný pilotní průkaz a úrazové pojištění. Dostanete registrační kartu místního klubu s vašimi iniciálami a druhou kartu - permanentku na zaplacené období. Dále dostanete nálepku na helmu, aby bylo vidět, že jste čestní. Když jsem v průběhu týdne pozoroval piloty na přistávačce, u mnoha a zvláště z našich krajů jsem nálepky na helmě hledal marně - škoda. Nuže zaregistrovali jsme se a vzhůru na start.



    Na Grappě je pro padáčkáře více startovišť. Při jižním větru je možné využít startovačky okolo restaurace Carraro. První je pod touto restaurací, po pravé ruce hned u silnice. Jedná se o pohodový start pro cca 5 padáků, pokrytý geotextílií. Převýšení nad přistávačkou má něco kolem 650 metrů, ale vyškrábat se výše nebývá problém. Další startoviště je asi o 3 serpentýny nad restaurací. Je třeba odbočit ze silnice prudce vlevo na asfaltku a po 150 metrech jste na startovačce. Start zde je o dost těžší, protože když zde vane vítr hodně zleva (a to je docela často), startujete prakticky proti vzrostlým stromům, které musíte šikovně obletět. Převýšení je zde asi 800 metrů. Další startoviště je přímo pod vrcholem Monte Grappa. Toto má převýšení asi 1400 metrů, ale je často až v základnách mraků, takže z něj nelze odstartovat. Dalším startovištěm je Costa Lunga, která je na jiném kopci a je určeno pro starty na východní vítr.



    Když už jsem u startovišť, bylo by dobré zmínit se o přistávačkách. Ty jsou v Semonzu hned dvě. Menší je určena pouze pro paraglidisty. Jedná se o velice prostorný travnatý plácek o rozměrech cca 40x60 metrů. Ze všech stran jsou sice překážky do cca 5 metrů, ale přistání zde je dost pohodové. Tato přistávačka je přímo u letecké kanceláře. Další přistávačkou je přistávačka pro rogalisty, která je asi o kilometr dál přímým letem od kopce. Je to obrovská louka obklopená kukuřicí. Na tuto přistávačku prakticky paraglidista nemá důvod letět, využít se dá v případě, že se vydáte na dlouhý let za město a zpět prostě nedoletíte. Nouzových ploch je taky spousty, někteří borci přistávají přímo na parkovišti u kempu, kde je také větrný rukáv. Při přistávacích manévrech je třeba dodržovat určitá bezpečnostní pravidla. Stává se, že na přistání jde v jeden moment více pilotů. V tomto případě je třeba zařadit se do "okruhu" alespoň ve výšce 100 metrů nad přistáním a "dokroužit" po vnějších hranách přistávačky až na přistání. Hovořil jsem s jedním místním lítačem a ten říkal, že v jarních měsících o víkendech ve špičce přistává na paraglidistickou přistávačku jeden padák za 15 vteřin.

    Po přistání je nutné padák okamžitě ve květáku odnést ke kraji přistávačky a tam jej rychle zabalit.




    Pro náš první let v Bassanu jsme si vybrali druhé startoviště nad restaurací Carraro. Bylo téměř jasno, vítr šel mírný dost zleva. Připravili jsme se a vyčkávali. Bylo něco kolem 12. hodiny. Postupně jsme se dostali do vzduchu. Termika fungovala celkem vydatně. Stoupáky střídaly klesáky a v sedačce to bylo občas jak na centrifuze. Chvilku trvalo než jsme si na trošku divočejší termiku zvykli. Postupem času to ale začalo jít. Nebyl problém točit stoupáky 2-4 metry, našly se i 6-7 metrové komínky. Po 30-45 minutách ve vzduchu jsme se sešli na přistávačce a hledali nějaké léky na uklidnění žaludeční nevolnosti.




    Poté, co jsme se uklidnili, vyrazili jsme k našemu druhému startu. Ten se odbýval v podobném duchu jako start první. Po přistání jsme byli velice spokojeni a příjemně fyzicky unaveni. Paragliding prostě není jen o sezení si v sedačce a kochání se krajinou. Je to dost i o sportu.

    Po prolétaném dni jsme odjeli do kempu, který je v blízkosti přistávačky u skvělé pizzerie. Ubytování v kempu vyjde na 2,5 EURO na osobu, což je cena velice přijatelná. Auta a stany se nepočítají, platí se pouze za osoby. V kempu bydlí pouze lítači, takže o přátelskou náladu není nouze. Našimi sousedy byli piloti ze Slovenska mezi nimiž byl i Michal "Oroš" Orolin - známy slovenský pretěkár. V kempu byli ubytováni i polští piloti, se kterými jsme se tu viděli i loni a kteří se k nám ihned hlásili. Šťastné setkání jsme museli po setmění oslavit vypitím mnoha litrů vína a jedním litrem vynikající místní kořalky - Grappy. Na řadu přišla i kytara - bylo nám moc dobře. Jak jsem se dostal do spacáku, ani nevím. Vím jen, že noc byla teplá, nebe plné hvězd, cikády cikádily…