Sobota 5.10.2002 - Bassano di Grappa - Itálie
    S přicházející frontou ze severu a s mírným severním prouděním přišlo i výrazné zlepšení počasí v sobotu ráno. Neváhali jsme a brzy po ránu vyrazili naším opraveným autem po úzkých silničkách na vrchol Monte Grappa. Počasí nahoře bylo vskutku úchvatné. Jasná modrá obloha a slunce, jehož paprsky sílily každou minutou.



    Památník Monte Grappa byl postaven v roce 1935 k uctění obětí 1. světové války. O vrchol Monte Grappa proběhly v 1. světové válce 3 bitvy, při kterých zahynulo přes 12 tisíc vojáků. Tito vojáci jsou na vrcholu i pohřbeni. Více než 10 tisíc z nich jsou neznámí vojáci, každý zbylý voják, u kterého bylo možno identifikovat jeho jméno, má na vrcholu svou bronzovou pamětní desku. A tak můžeme mezi padlými číst jména jako Josef Koubík, František Červenka atd. Památník je velice rozsáhlý a zajímavý a na jeho prohlídku si vyhraďte dost času - stojí za to!



    Součástí památníku je i muzeum, kde je možno prohlédnout si spoustu zajímavých exponátu. Zbraně, uniformy, dobové mapy a fotografie, nákresy bojových map a postavení vojsk atd. Na vrcholu je taky restaurace s předzahrádkou.

    Po snídani na vrcholu Monte Grappa jsme začali uvažovat o startu a letu na přistávačku. Situace s počasím se na chvilku trošku zkomplikovala, když na startovišti nebylo téměř vidět. To bylo způsobeno kumulem, který se nad vrcholem vytvořil a při jeho rozpadu vrchol celý zakryl. Po pár minutách se ale viditelnost opět zlepšila a my se rozhodli, že do toho půjdeme.





    Na startovišti byl docela silný provoz. Z tohoto startoviště, které je na zelené prostorné louce, startují jak rogalisté, tak padáčkáři. My jsme se rozložili kousek stranou a připravili své stroje. Termika už přetlačila severní proudění a vítr vanul mírný přímo na komoru. Postupně jsme všichni čtyři odstartovali a pomalu letěli podél hor k přistávačce. Termika fungovala parádně a na palubě svého aeroplánu měl každý plné ruce práce.

    Provoz ve vzduchu postupem času docela houstl. Létali jsme každý jinde. Martin zvolil trasu nad hřebenem, Míla se držel svahu, Luděk letěl rovnou nad přistávačku, já letěl dál od kopce a sbíral termiku tam. Stoupáky chodily parádní. I když byly podmínky docela silné, neodolal jsem a v každém pořádném stoupáku si chvilku potočil. Nepříjemné je, že po každém nelezení stoupáku a jeho ustředění se okolní padáky a rogala k vám rozletí jako o život a méně otrlého pilota, jako jsem já, točení stoupáku s 50 dalšími piloty za chvilku docela otráví. A tak mě vždycky z pořádného stoupáku nakonec ostatní vyštípali jako vosy nějakého vetřelce z hnízda. I tak jsem polétal skvěle, možná nejlépe ze všech předchozích dní. Neodolal jsem a exhibičně ještě nad přistávačkou jsem točil několik minut slabé stoupání, poté na uších vyklesával, abych zase ztracenou výšku získal v dalším stoupáku.

    Po přistání jsme se odebrali do kempu, kde jsme zabalili náš tábor, rozloučili se a nasadili směr na domov. Všichni jsme cítili trošičku smutek z toho, že vše co jsme prožili už je jenom vzpomínkou. Všichni byli ale spokojení, jak se nám vše vydařilo. 8 možných letových dní, 8 dní létání, žádné zranění ani jiný incident. Vzhledem k tomu, že většina z nás létá teprve druhou sezónu, byl tento výlet pro nás jedním z nejlepších zážitků. Získali jsme určitě hodně zkušeností a praxe.

    Po přejezdu hranic jsme trošičku zklamaně pozorovali naše jinak tak milé Krušné Hory, České Středohoří a vzpomínali na Ranou. Shodli jsme se na tom, že na těchto terénech budeme mít chvilku pocit, že neustále škrtáme sedačkou o zem, ale zaplaťpánbůh, že je máme.

    Tak zas někdy příště na kopci u nás nebo někde venku, ahoj!