Začátkem září se sjelo 120 pilotů z celého světa do městečka Chamonix ve Francii, aby se zde utkali ve finálovém kole světového poháru paraglidingu, které se konalo od 3.9. do 9.9.2000.

    Chamonix leží v protáhlém horském údolí z obou stran sevřeném mohutnými hřebeny, které přecházejí na jihu ve výšce 2500m v zasněžené skalnaté vrcholy, zvedající se až k nejvyššímu vrcholu Mont Blanc (4807m). Ze svahů do údolí stékají mohutné jazyky ledovců, které se mění v nižších patrech v divoké proudy vody. Podmínky pro létání jsou tu často velmi ostré, zejména na jaře a v létě. A létání v rotorech a silných údolkách, jejichž rychlost často přesahuje 10m/s, jsou tedy úplně běžné.



    V sobotu odpoledne, po absolvování 1400km dlouhé cesty, jsme dorazili na místo. Proběhla registrace závodníků, obdrželi jsme mapy, trička, osobní karty a nasypali nám důležité koordináty do přístrojů GPS. Slavnostní průvod, který se konal po registraci, vedl do centra města ke Casinu. Tady dostali prostor organizátoři a zástupci města Chamonix. Většina byla otrávená a očividně to nikoho nebavilo. Ale jakmile se otevřel vchod do Casina, všichni ožili. Uvnitř bylo totiž připraveno jídlo a pití. Dav byl okamžitě uvnitř a hrnul se ke stolům. Po dvou hodinách hodování jsme se odpotáceli spát.




Neděle 3.9.2000
    Počasí nevypadá vůbec dobře. Na ranním briefingu to předpověď počasí jenom potvrzuje a den je uznán neletovým. Dnešní večer zpestřili organizátoři výborným jídlem. Podávaly se zapékané brambory se sýrem z obří pánve.




Pondělí 4.9.2000
    Briefing proběhl v 9:00 na přistávačce a organizátoři opět zaperlili. K snídani připravili horkou čokoládu a vydatnou svačinu na celý den. "Tak tady se nám bude líbit," prohlásil jsem pak po snídani.



    I přes předpovídaný silný severní vítr, který tady není vůbec dobrý, nás organizátoři vyhnali na kopec. Na start ve výšce 2000 metrů sice vede lanovka, ale posledních 300 metrů už musíme pěšky. Startovačka není moc velká, navíc přímo před ní jezdí lanovka na vrchol kopce Le Brévent nad námi ve výšce 2525 metrů, takže po startu musíme podlétávat lana.




    I když fouká do zad a mraky jdou zpoza kopce, je na briefingu v 11:45 vypsána disciplína a stanoven čas otevření startovního okna. Protože se ale podmínky nelepší, je původně vypsaná úloha na novém briefingu změněna a současně posunut i čas otevření okna. Mraků ale stále přibývá a začínají povážlivě tmavnout. Někteří vyměkli a balí. A dobře dělají. Začíná pršet a jede se dolů.




Úterý 5.9.2000
    Opět snídaně, briefing a výjezd na kopec. Jury vypisuje 66km dlouhou trať se vzdušným startem. I když je úplně jasno, netvoří se vůbec žádná oblačnost.

    Sem tam odstartuje i nějaký ten chroust, ale nezvedá se a otevření startovního okna je neustále odsouváno. Ve 14:00 konečně jdeme do toho. V turbulentní a rozbité termice se snažíme nabírat první metry výšky. Nad startem je celkem těsno a vzduchem chvílemi lítá víc nadávek než křídel. Aby se houf závodníků trochu protrhal, letí se před vzdušným startem na 4km vzdálený kontrolní bod. Celou trať se jen svahuje a hoblují se skály. Po dvou hodinách se v cíli objeví první závodníci. Dnes je jich 55. Večer se rožní klobásy, steaky a popíjíme víno.




Středa 6.9.2000
    Počasí vypadá dobře, je jasno a předpověď zní - slabý vítr, slabá termika, hodně cirovité oblačnosti. Jedeme na kopec. Na startu nefouká, ale u nejvyšších vrcholků se tvoří lentikuláry. Na obloze se objevují první cirostraty. Start se neustále odsouvá, a když už to konečně vypadá, že poletíme, k údivu všech je kolo zrušeno a slétáváme dolů. Na další dny není předpověď počasí dobrá, čtvrtek a pátek má být ošklivo a v sobotu asi taky. Největší optimisté však tvrdí, že zítra už bude hezky.




Čtvrtek 7.9.2000
    Optimisté měli pravdu, ráno je sice zataženo, ale oblačnost se rychle protrhává a v odpoledních hodinách je ve vzduchu vidět padáky. Večer se koná schůze výboru PWC, volí se členové, diskutuje se o rozpočtu na rok 2001 a o systému bodování. Jsou zveřejněna místa a termíny konání PWC TOUR 2001.




Pátek 8.9.2000
    Je jasno a inverze. Čekáme na startu. Po několikerém odložení otevření startovního okna se nakonec přece jen letí, a to 58km dlouhá disciplína se čtyřmi otočnými body a vzdušným startem vzdáleným 9km. Termika je slabá a rozbitá s dostupy do 2300m n.m. Tento den dolétává do cíle celkem 40 závodníků. Hodně pilotů končí na závěrečném dokluzu, který se ukázal hodně dramatický. Letělo se v malé výšce nad městem, kde nebylo místo pro nouzové přistání. Jeden švýcarský pilot dokonce proletěl větvemi a přistál půl metru za cílovou páskou. Večer je připravena párty se spoustou jídla, pití a dobré hudby.




Sobota 9.9.2000
    Je poslední den závodu. Letí se téměř shodná trať jako předcházející den. Podmínky jsou však ještě slabší než včera, a tak dolétává do cíle jenom 6 pilotů. Závod končí, účastníci balí a chystají se na cestu domů. Na programu je ještě slavnostní večeře a vyhlášení výsledků. Zní to sice lákavě, ale i já už odjíždím. Chci totiž v noci projet švýcarské dálnice bez dálniční nálepky.




    Myslím si a určitě nejsem sám, že tyhle závody se po organizační stránce velice povedly. I z hlediska bezpečnosti bylo vše bezvadně zajištěno. Ve vzduchu neustále poletoval vrtulník a sundával piloty ze skal a stromů.

    Počasí sice moc nepřálo, ale létání zde bylo pěkné a zajímavé. Určitě se sem zase vrátím.