Ahoj Lubore, máš duté kosti a nebo spáváš na stromě ?

    Kosti jsem měl dutý těsně po vojně. Se 65 kilama jsem se sápal po skalách u nás na Prachově, na Kavkazu a v Alpách.


    Jak ses vlastně dostal k létání ?

    No, to se tak jednou v Chamonix pěkně válíme na koupališti, kolem nás volně ložený kozičky, v ruce studenej Gambáč a nad náma desítky padáků. To bylo v roce 1987. Víc snad ani říkat nemusím ... "Tohle chci a konec debat!"

    O rok pozdějc Lanč přivez prvního Winga od SaleWy, z něj se tuším okopírovaly první Alky a už jsme v tom byli až po uši. V roce 1989, na srpnový výročí, jsme lítali z Rysů dvouhodinový lety nad Žabákama, no prostě euforie. Pak přišly Cirusy, Mordavy, převrat atd. S extrémním lezením byl konec a teď vážím kolem 80 kilo a to teda taky zrovna moc dutý kosti nejsou. Jo jednu kost občas mívám dutou, ale jen po ránu a pěkně bolí.




    Čím to, že pilot opustí kabinu větroně a přesedlá na paragliding ?

    To máš tak. Já neopouštím větroně kvůli padáku, nýbrž přesně naopak. Opouštím padáky a druhým rokem plachtařím. Teď ještě trochu padákuju, protože po jaru je frc o letadla a já se jako mladej mezi starý vlky moc necpu. Vloni na podzim jsem si koupil Orlíka 116. Teď už je hotovej po GO v Medlánkách, no radost pohledět, kam se ser... Pamela! Až dodělám papírovou válku s imatrikulací, už na padáku moc vidět nebudu.





    Říká se, čím výkonnější padák, tím delší přelet. Ty ale, jak tak koukám, na takové řeči moc nedáš ...

    To máš jako se sexem. Super nástroj neznamená ještě super výkon. Mám radši průměrně výkonnej, ale o to spolehlivější stroj. Můžeš se líp soustředit na výkon a pak i dýl vydržíš (ve vzduchu).

    Kromě jiných potěšení jsem si za těch 11 let lítání nedopřál radosti ze zlomených noh, rukou, páteří apod. To si myslím, je asi největší úspěch mýho lítání. Letos lítám na dva roky starým Ventu diagonál, což je spolehlivej stroj, ale pro jistotu na sedačce nemám šlapák a trimy mám zašitý!! Jestli můžu trochu reklamy, tak zatím nejpohodovější co jsem lítal je Škorpion II a III od Bábovky. Toho letošního má zatím půjčenej Varváro a tak na Ventu vlastně lítám z nouze.




    Odkud jsi vlastně těch 165km letěl ?

    No je to ta nejbujnější fantazie, která nás napadla těsně před umakartovým čelem. Už dlouho tvrdím, že se u nás dá uletět přes 200km, ale plánoval jsem to ze Zvičiny na východní vítr. No, k věci.

    Byla to nemlich stejná situace jako při tý stovce před dvouma rokama. Svižný SZ proudění s tlakovou výší.

    Jen ty starty jsou na Kozákově při tomhle směru dost vo kejhák, v podstatě skáčeš do rotoru. Chce to chvíli posedět a sledovat rytmus změn větru a v pravou chvíli se vrhnout do hotovýho. Tentokrát to vyšlo dokonale, protože tam byl skoro pětimetr a jak jsem se dozvěděl pozdějc, tak jedinej toho dne. Nikdo další už neodletěl.




    A jak to šlo ?

    Z prvního dostupu jsem za Jičínem spadnul asi na 500m nad terén a zachránili mě vláčející jezevci. Další krizovka přišla u Nového Bydžova, to bylo asi 400m. Zase mě zvedli jezevci, tentokrát cosi sející. Další krize pak za Chlumcem. A největší pak u Kladrubskýho hřebčína, asi 100-150m. To pak hodně hlasitě nadávám a většinou se něco urve, jako i tentokrát. Krásnej třímetr a z něj na Podhořany přes klubácký letiště. Mezitím mi kluci z Aeroklubu vytelefonovali průlet kolem Čáslavi po hraně Železných hor. Tam se konečně začaly dělat pěkný dálnice. Do tý doby to bylo na bezoblačnou termiku a to žádná pohoda není. Zbytek už jsem si pěkně piloval pod základnama přes Chotěboř, vpravo kolem Žďáru přímo nad dálnici u Velkýho Meziříčí. Tam už vlevo probleskovalo Brno, napravo Dukovany a řada pokračovala nezadržitelně do Rakous. Tam ale hučely roury od Náměšti, takže chca nechca jsem musel základny opustit a opatrně doklouzat do rozumný vzdálenosti od letiště. Jmenovalo se to tam Placký Dvůr u Náměšti nad Oslavou. Škoda ...


    Myslíš, že by se to dalo ten den natáhnout ještě kousek dál ?

    Ten den se dalo letět ještě minimálně hodinu a půl na takovejch 210-220 kiláků. No, radši nemyslet. Poslední vývoje se ďály ještě kolem 8 večerní. To už pro mě jel náš starý dobrý Balů a já byl po dobrým jídle a čtyřech kusech. Taky už rozmrzlej. Pod základnama bylo kolem -10°C. Docela rajc po pěti hodinách lítání. Dalo to asi 33km/h průměr, to je na padák myslím dost dobrý. Do postele jsem hupnul asi v jednu ráno a zdály se mi divoký sny Maxipsa Fíka. O lítání samozřejmě !


    Co myslíš, že je nejdůležitější pro úspěšný a dlouhý přelet ?

    Hodně štěstí a mít v pořádku močovej měchejř !


    Dva cílové lety po 73km, jeden volný let 165km a sezóna sotva začala. Co ještě chlape chystáš ?

    Abych pravdu řekl, pozoruju jistej stereotyp tohodle lítání co se týče výkonů. Spousta 40-50 km přeletů a na bomby se čeká hrozně dlouho. No ale abych nebyl takovej pesimista, letošní jaro docela ukojilo. Teď mám v merku jedno výchozí místo ještě dál na východ od Zvičiny, už jsem tam byl hledat nějaký startoviště. Ale zatím bída.


    Před pár dny jsi svoji osvědčenou 73km dlouhou trasu absolvoval dokonce potřetí. Viděli tě ale odlétat s Petrou Krausovou. V cíli nebyla ?

    Krausovka má svoji hlavu a hned po dotočení prvního stoupáku zvolila jinou stopu. Tu horší ...


    Piješ víno ? Máš rád Vavřinecké ? Vypadá to, že na jednom z Moravských demižónů už je napsáno Lubor Groh ...

    Člověče, já radši Frankovku od Pavlovic. Ale jestli to čirou náhodou vyhraju, tak se od vás nechám s chutí přeškolit na nový typ !


    Tak ahoj na podzim u nás v redakci.

    Kluci zdar a lítání obzvláště !