Středa 5.8.
    Pomalinku, polehounku se do řad závodníků začíná vkrádat skepse. V noci jsme absolvovali několik bouřek, které oblažily zemi spoustou vláhy a bylo jasné, že tento den bude vším možným, jen ne soutěžním. Světlým bodem programu bylo rožnění v kempu, kde přebývala většina soutěžících. Z vlastní zkušenosti mohu v neletové dny doporučit výšlap na Triglav po "turistické" stezce, která chvílemi nebezpečně připomíná horolezecký výstup.

Čtvrtek 6.8.
    Poprvé Krvavec. Většina pilotů tam vyrazila na vrchol autem, které dostane při výjezdu řádně zabrat, ovšem v provozu byla i lanovka, což mnozí netušili. Ve výšce sice foukalo od severu, ale posvazích už táhla termika a tak se s otevřením okna příliš neotálelo. Byla vypsána trať 76 km po trati Krvavec - Gozd - Možjance - Kriška Gora - Roblekov Dom - Lesce a na startu bylo rušno krátce po otevření okna. Podmínkou úspěchu při letech z Krvavce je překlouzat zdárně široké údolí směrem na Javorjev Vrh, což se většině pilotů daří. Několik neúspěšných však sedá u silnice do Preddvoru. Další piloti mají problémy na Krišce, kde se dlouhou dobu nemůže zvednout velká skupina. Řada z nich už na poslední OB nepokračovala a zamířila rovnou do cíle v Lescích. Jako první z těch co obletěli celou trať proletěl pásku O. Dupal. O drahnou chvíli později se od hor odlepila dvojice Sedláček - Dvořák, která předtím zdárně vybojovala svou bitvu o odfocení posledního OB a proti sílícímu protivětru klouzala do pásky. Chvilka napětí jak to dopadne - a bylo to ! Tomáš Sedláček pásku proletěl v několika málo metrech, Petr Dvořák přistál asi 100 m před ní. Po šestasedmdesáti kilometrech a skoro pěti hodinách letu to určitě zamrzí. Tihle tři se podělili o čelná místa v kole, neboť ostatní neotočili poslední OB. Na čele průběžného pořadí se usadil Dupal, s náskokem 217 bodů na Stěhulu. Třetí v pořadí byl obhájce titulu Michna, který ztrácel na druhého 80 bodů. Nálada se po tomto kole výrazně zlepšila, protože dvě kola rovná se uznané mistrovství a body do žebříčku. Navíc předpověď slibovala letové dny i nadále.

Pátek 7.8.
    Vzhledem k podmínkám vyhlásili organizátoři přímou trať bez otočných bodů do vesnice Rateče, která je od Krvavce vzdálená 67 km na západ. Do cíle doletěli pouze dva piloti: Dupal a Michna, který se tím posunul na druhé místo v průběžném pořadí. Množství pilotů přistálo v okolí Kranjske Gory je cca. 5 km pře cílem.

Sobota 8.8.
    Krvavec se i tentokrát jevil jako nejlepší volba. Vypsaná trať byla pořádná: Krvavec - Gozd - Sv. Jakob - Valvasorjev Dom - Roblekov Dom - Begunje. Celkem 60,4 km. Po otevření okna startuje skupinka pilotů, která ať dělá co dělá zvolna blatouchuje údolím k zemi. Prakticky všichni popadají. Na startu si mezitím "dust devil" udělá hračku z jednoho roztaženého padáku. Jeho majitel se ho nehodlá vzdát a tak se drží postroje a na fletrujícím hadru pozvolna stoupá. Ve výšce asi čtyř metrů nad zemí jeho láska k padáku ochabla a zvítězil pud sebezáchovy. Osvobozená látka se vesele spojuje s dalšími třemi padáky a když je po všem, mají piloti co dělat, aby ten guláš rozmotali. Okno je přerušeno a jeho konec posunut, což dává pilotům na startu výhodu možnosti pozdějšího startu do postupně se lepšících podmínek. Skupinka průzkumníků má smůlu. Tato situace byla asi jediným sporným momentem závodů a byla i předmětem protestu (zamítnutého). Náš sportovní řád, ani sekce sedm FAI sportovního řádu, tuto problematiku neřeší dostatečně jasně a tak je na jury a jejím zvážení, jak postupovat. Podobně se zachovali například i organizátoři nedávného ME v závěsném létání na Slovensku. Mezi postiženými byl i Petr Dvořák, který se tak definitivně zařadil do party smolařů šampionátu (Kameníček, Kostrhun, Pšenička, Slíva, Lexa…). Do cíle doletěl pouze Slovinec Miha Repovž. Nejúspěšnějšími z našich byli Lednik a Slíva, který si tak aspoň trochu spravil chuť po nepovedeném začátku mistrovství. Dupalovi se zřejmě nechtělo hnát do hor pro poslední OB a s vědomím více jak třísetbodového náskoku zamířil po 3. OB rovnou k cíli. Repovž ale nevyfotil padák nad hlavou a desetiprocentní penalizace ho tak odsunula až na třetí místo v kole.

    Mistrovství bylo organizováno stejně jako v předchozích letech firmou SKY paragliders a dlužno říci, že velmi dobře. Ředitelem soutěže byl opět Karel Janků. Člověk s nadhledem podepřeným životními zkušenostmi, jehož styl spoléhající na přirozenou autoritu a úctu závodníků k šedinám je pro domácí mistrovství podle mne přínosem, stejně jako perfektní výsledkový servis v podání Roberta Šebka.

    Máme národní šampionát, který je kvalitou někde úplně jinde, než akce pořádané před léty v republice. Stačí se podívat na skomírající ligu a je to jasné. Všem kteří chtějí závodit nezbývá než doufat, že se toho parta ze SKY příští rok ujme znovu ...