4. den - středa 15. července
    Trať 89,1 km a na ní opět čtyři otočné body. Do cíle doletěly dvě skupiny pilotů v celkovém počtu 45 závodníků. Zvítězil Roche, druhý byl Rodriguez a třetí Hulett. Já, jelikož jsem nedoletěl do cíle nejlépe bodovaného kola, jsem ztratil třetí pozici nejen v průběžném pořadí, ale jak se později ukázalo, i celého mistrovství. Na pěkném 31. místě doletěl do cíle také Milan.

    Pořadí v kole: 1. Roche, 2. Rodriguez, 3.Hulett,….. 31. Michna, 55. Sedláček, 58. Šíma

5. den - čtvrtek 16. července
    Klasická disciplína, která se v Piedrahitě létá alespoň jednou v každém závodě. 104 km dlouhý let směr Avila a zpět s cílem 25 km od Piedrahity. V průběhu letu se kromě blatouchu vedoucího závodníka D. Dagaulta na čele pole až do otočného bodu v Avile nic zvláštního nedělo. Tam jsme měli možnost pozorovat neuvěřitelnou příhodu: nejmenovaný polský závodník vypadl ve figurách z chumlu padáků nabírajících výšku. Po nekontrolovaném vyklesání více než 300 metrů přece jen dostal rozum a použil záchranný padák, který byl ovšem proti otevření natolik odolný, že se po samovolném znovuzprovoznění hlavního padáku ani nebránil stažení a nasoukání za kombinézu hlavního aktéra. Polák se záložákem za bundou doletěl až do 30 km vzdáleného cíle. Tvrdý chlapík, že? Jak by asi vypadalo řešení další krizovky v podání tohoto dobrého chlapíka?

    Dvacetičlenná skupinka doletěla pohromadě do vzdálenosti 18 km před cíl. Dva piloti zvolili riskantnější, ale rychlejší přímý dokluz a proletěli cílem s minimálním odstupem v pořadí Syndegaard - Lüthi. My ostatní jsme proletěli páskou jako husy ve formaci, s výškovou rezervou okolo 400 m a ztrátou 10 minut na vítěze. S poměrně velkým odstupem doletělo ještě několik menších skupinek a s přibývajícím časem také několik jednotlivců. Těsně před uzavřením pásky přiletěla také Petra a zaslouženě sklidila ovace již unavených fotografů a cílových rozhodčích.

    V cíli nás bohužel čekala velice smutná zpráva. Dva piloti se těsně po startu srazili při stoupání a z výšky zhruba 100 m bez šance použít záložní padáky dopadli na zem. Následky byly tragické: slovinský pilot zemřel a švédský byl převezen s těžkými zraněními do nemocnice.

    Pořadí v kole: 1. Syndegard, 2. Lüthi, 3. Pacher, …...13. Dupal, 48. Krausová, 60. Michna

6. den - pátek 17. července
    Vzhledem k tragické události předešlého dne bylo rozhodnuto neletět disciplínu.

7. den - sobota 12. července
    Disciplína opět z klasických: cílový let do 156 km vzdáleného cíle severně od Madridu. Meteorologické podmínky však byly proti. Nejprve prověřilo nervy závodníků a postřeh fotografů několik slušných "dust devilů," jak to tak bývá v závětří. Potom ještě asi hodinové vyčkávání na startu na zlepšení podmínek. Několik pilotů se po startu pokoušelo zvednout v předpolí tzv. "na Krausovku" a však bez úspěchu. Další odvážlivci již ale byli o něco málo úspěšnější. Tím začala fotografická žeň, protože když si představíte více jak stohlavý dav pilotů, kteří se snaží startovat po větru, tak je vám jasné, že je o zábavu postaráno. Po odfocení startovního znaku se utvořila asi patnáctičlenná skupina pilotů, která měla na padesátém kilometru náskok již 30 minut. Bohužel ale začaly s přibývajícím časem základny mraků tmavnout a po trati se začaly objevovat bouřky. Disciplína byla oprávněně zrušena, ale byla poslední, která ještě mohla slušně zamíchat pořadím, protože řada favoritů propásla správný okamžik startu.

8. den - neděle 19. července
    Poslední oficiální soutěžní den už nic nového nepřinesl, protože povětrnostní podmínky ním neumožnily ani odstartovat. Mistrem Evropy se už podruhé stal Ital Jimmy Pacher o pouhé 4 body před Švýcarem Peterem Lüthim. Třetí byl další Švýcar Kaspar Henny a Francouzce Sandie Cochepain přibyl do sbírky po loňském titulu Mistryně světa i ten evropský. Pacher v podstatě svůj evropský titul, který získal před 4 lety ve Slovenii, obhájil, neboť předloňské ME v Norsku bylo krajně nevydařené a korunovace se tam nekonala. Uvidíme co a jak za necelý rok na MS v Rakousku. Do té doby: král je mrtev, ať žije král!


Závěrem
    Průběh tohoto mistrovství potvrdil několik diskutovaných problémů v současném závodění na nejvyšší úrovni:

1. mimo alpské země nedostatečné zdravotnické a transportní zajištění.
2. typy používaných startů vedou k létání v poměrně velkých skupinách pilotů, což negativně ovlivňuje bezpečnost a snižuje možnost a úlohu individuálních rozhodnutí.
3. stále více diskutovaný vzorec pro výpočet GAP.
4. tendence používat kluzáky s vyšší mírou bezpečnosti širším okruhem pilotů.


    Tragické události na tomto ME natolik ovlivnily průběh soutěže, že není jednoduché jej hodnotit souhrnně. Jedno je ovšem přesto jisté. Španělsko je rájem bezmotorového létání.