Pátek 7.7.2000
    Páteční ráno se předvedlo v tom nejlepším světle. Čistě modrá obloha a takřka bezvětří. Navíc se už před 8. hodinou ranní z vysokého štítu severně od kempu odpoutali čtyři paraglidisté a během půlhodinky přistávali u kempu. Všichni se tedy vydatně posilňovali v předtuše náročné disciplíny a silných termických podmínek na trati.



    "Pánové a dámy, mám pro vás výbornou zprávu. Dnes se bude opět závodit!" prohlásil v 8:30 ředitel soutěže Karel Janků. S ohledem na severně přecházející okraj fronty a nejasný vývoj meteorologické situace byl ale briefing na startovišti Kriška Gora naplánován už na 11:30. "Tak to rozhodně nestihnu," prohlásil okamžitě Radek Šimoník a odchvátal si zabalit několik piv v plechovkách na náročný výstup.




    K odvozu paraglidistických báglů byla dnes použita všechna rozměrnější vozidla, která byla v kempu k dispozici a už před 10. hodinou ranní byla většina závodníků u dolní stanice nákladní lanovky na Gozdu. "Dnes lezu nahoru naposled," prohlásil před zahájením výstupu Radek Šimoník a zatvářil se, že to myslí skutečně smrtelně vážně.




    Na briefingu v 11:30 pak byla vyhlášena 46km dlouhá disciplína se třemi otočnými body a jedním markerem, který se dnes otevíral ve 14:00. Za cíl nebyla tentokrát zvolena obvyklá přistávačka pod startovištěm, ale louka u vesnice Cerklje pod startovištěm Krvavec.



    Startovní okno se otevřelo ve 12:15, ale vůbec nikomu se do vzduchu nějak nechtělo. Nad hřebeny se zatím netvořily žádné mraky a hrozilo rychlé vyhnití pod kopec. Že je toto nebezpečí skutečně reálné, předvedl Petr Dvořák, který 8 minut po otevření okna odstartoval a po několika dalších minutách už těžce hnil na východní straně startoviště. Nakonec to alespoň dotáhl na 6. kilometr trasy. Totéž předvedl po dalších 15. minutách čekání Martin Chvojka a za dalších 10 minut Radek Šimoník s tím rozdílem, že Radek přístával ve vzdálenosti ještě o půl kilometru menší, než ti dva odvážlivci před ním.

    "Vraj že dnes bude velký teplotný gradient. Nechcem byť sprostý, ale bude tak velký kokot!" výstižně zhodnotil meteorologickou situaci po dalším čekání jeden nejmenovaný slovenský favorit a všichni na startovišti zalehli do vyčkávacích poloh. Pak už Michal Orolin neříkal raději nic a jenom v klidu sledoval vývoj oblačnosti.



    Vlna startů se strhla až ve 13:10, tedy pouhých dvacet minut před zavřením startovního okna, kdy už šedesátce zbývajících závodníků skutečně nezůstávalo, než se nahrnout do vzduchu rychlostí 3 závodníci za minutu. Po deseti minutách už bylo na svahu východně od startoviště docela husto.

    Sílící jihozápadní vítr a velice turbulentní termika připravily všem pilotům těžké chvíle na trase a ve 14:00, v okamžik otevření markeru, nebyl zatím v jeho blízkosti nikdo ze závodníků.



    Čelo závodního pole se přihrnulo zpátky z prvního otočného bodu nad marker u dolní stanice nákladní lanovky až ve 14:25 a po úspěšném vyfotografování výrazné oranžové šipky se rychle vraceli ke strmému svahu. V silně turbulentní termice se pak pokoušeli urputně nastoupat znovu nad hřeben.




    Nepodařilo se však vyfotit marker všem. Někteří přistávali už u prvního otočného bodu, jiní sice k markeru u dolní stanice lanovky dolétli, ale výšky bylo tak akorát na přistání na dolní přistávačce pod Gozdem. Nejlépe se s turbulentní termikou popral Tomáš Mrkvička a bodový zisk za vítězství jej ihned posunul na 16. příčku. Jako druhý dosáhl cíle zlepšující se Peter Mensák a posunul se už na 3. místo celkového pořadí. Jeho bodový náskok napovídal, že se pravděpodobně stane vítězem slovenského pořadí závodu. Jako třetí přilétl do cíle Ivo Videnka a protože v cíli dnes nechyběl ani Mirek "Radar" Stěhula spolu s Mirkem Varvařovským, upevnili si oba svoje pozice na prvních dvou místech celkového pořadí závodu.




    Marně však dnes v cíli vyhlíželi Františka Pavlouška, který měl jistě v úmyslu napravit svou pošramocenou reputaci ze včerejšího dne. Přistál však 10km od cíle a výsledkem byl další propad o jednu příčku, tedy na 7. místo. Ale i tak je sedmička zřejmě šťastné číslo. Do cíle dnešní disciplíny dne 7.7. dolétlo celkem 26 závodníků a výsledky vyhodnocoval ospalý Robert Šebek dlouho do noci.



    "Doufám, že zítra už se nebude dát letět. Už mě to tady nebaví!" prohlásil po návratu z trasy v kempu na letišti Lesce rozmrzelý Milan Michna, od kterého se v těchto závěrečných dnech očekával mohutný nápor na vedoucí pozice a kterému se dnes bohužel nepodařilo vyfotografovat ani marker. V kempu na letišti mu zatím ředitel závodu Karel Janků iniciativně připravil sáček kyselého zelí na spravení chuti. Po dnešním neuvěřitelně smolném dni se tak Milan v celkovém pořadí propadl dokonce až na 10. místo a v pořadí českém na něj zbyla jenom 6. příčka. Přibližně o 150 bodů před něj se totiž dostali Tonda Pallas a Jarda Grulich, kteří dnes nekompromisně dolétli až do cíle.

    A protože předpověď na zítřejší, poslední den závodu není vůbec dobrá, je docela možné, že se na pořadí už nic nezmění. Pak by samozřejmě byly zítra vyhlášeny výsledky a odměněni vítězové. No uvidíme.