V sobotu 16.10.1999 se začali všichni sjíždět na letiště. Situace ale nebyla příliš optimistická. Obloha zadekovaná a zima. Nicméně ti, co měli svého dravce s sebou, se dali do stavění. Někteří situaci předvídali a dorazili jen na "čumendu," jiní pro změnu vyčkávali až jim bude rogalo doručeno. A čekali a čekali... až se dočkali.



    Kolem poledního se začala nad hlavami objevovat modrá a občas i zasvitlo sluníčko. Bohužel se oboje neustále měnilo, jak jinak než k horšímu. Nakonec došlo k přesunu na druhou dráhu, snad tu správnou, i když trochu vzdálenější. Začalo se vlekat, nejdříve jen do 300m (podle pokynů neletců), čímž byli někteří pobouřeni. Chtěli výš a bez termiky to nešlo. Nedorozumění se vyřešilo, nicméně větší výška nepomohla, termika prostě chyběla. Všichni posedali. Občas měl někdo výdrž a udržel se ve vzduchu i 15, 20 minut. Jako nácvik vlekání se sobota osvědčila.




    Večera se dožili všichni ve zdraví, i když to díky vlezlému počasí bylo docela náročné. Po osmé hodině večerní bylo v letištním baru KLESÁKU vyhodnocení Poháru ZL a MČR 1999 v ZL.

    Dan Vyhnalík si vzal slovo a zhodnotil celou sezónu. Podle tabulky výsledků v Pilotu předčítal úspěšné letce od 10. po 1. místo, přičemž každý jmenovaný, který se dostavil, musel předstoupit, převzal diplom (na 1.-3. místě i pohár) a okomentoval úspěch. Někdo měl štěstí, jiný byl ve správný čas na správném místě apod. Tradičně jediný bez skromnosti byl Dan, který si vylítal 2. místo. Po autogramiádě a potřebných pózách pro objektivy fotografů se přešlo k vyhodnocení Poháru. Postup se opakoval. Jen s tím rozdílem, že si Dan neodpustil řádně všem poradit jak na to, když to má za něco stát.

    Nastaly oslavy, které se táhly do pozdních nočních nebo spíše ranních hodin. I tak se však našli tací, kterým to nestačilo a za další zábavou se vydali do Chrudimi. Až na malý problém, kdy Jirkovi Brachovi došel benzín, všichni dorazili v pořádku tam i zpět.

    Pokud si odmyslíme ranní přítěž - malou opičku. Ráno nastalo podivení nad tím, kde všude se dalo nocovat.

    V neděli do 10. hodiny totálně zadekováno. Viditelnost ale byla větší než v sobotu, a tak se dalo tušit vyjasnění. Opravdu se tak stalo. Než se ale všichni stačili vzpamatovat, zase se vše zhoršilo. I teplota se podobala sobotě. Opět tedy došlo k vrstvení všeho, co se dalo.

    Neděle se díky počasí také osvědčila jako den pro nácvik vlekání. Polítání pramalé. Při pozdním odpoledni si ještě někteří vyzkoušeli vlekání navijákem.

    Všechno by vypadalo poklidně. Nastaly však okamžiky, kdy nebylo všem do smíchu. Když se někdo utrhnul dřív než chtěl, ať už na zemi nebo ve vzduchu, nebylo to zase až tak hrozné. Až jednou, kdy okamžitě následoval ve vzduchu kotrmelec, všem zatrnulo. Naštěstí to pilot srovnal a všem se ulevilo. Asi i jemu samotnému.




    Další okamžiky ne zrovna veselé pro Jirku Bracha (ne, benzín mu nedošel) nastaly, když byl do jeho auta s centrálním zamykáním "odložen" malý neškodný pejsek. V autě se mu jednoznačně nelíbilo. Rozhodl se tedy, že bude tak dlouho skákat na dveře, až se mu povede zamknout celé auto a bude mít od všech klid. Svého dosáhl a Jirku naštval. Všichni rázem obrátili svou pozornost k autu, ve kterém byl i náhradní klíč a dálkové ovládání centrálu. Auto vůbec nebylo vidět. Byl tu najednou dav lidí, z kterého se ozývala spousta rad, jak se dostat do zamčeného auta. Nakonec se vše vyřešilo jakýmsi provázkem se smyčkou. A znovu se vlekalo. Jinak ale neděle proběhla opravdu poklidně.




    Konec víkendu, vlekání a symbolicky i sezóny. Všichni se pomalu, ale jistě vydali na cestu domů. Nikdo si nestěžoval nebo to alespoň nebylo slyšet.

    Tak zase někdy ...