|
Trpěli ostatní kandidáti tak malou přízní nebo jsi naopak ty Luboši tak oblíbený?
Tak na to ti Stando asi nedokážu odpovědět. Asi každý kandidát měl a má svoje jakési fankluby, ale abych pravdu řekl, ani jsem o tom takhle nepřemýšlel. Zaslechl jsem jisté filozofování na toto téma, bylo k upřímnému zasmání, ale publikovat by se to nedalo.
Co tomu říkají doma?
U nás doma se ví, že jsem od mala "postižen" letectvím, a tak se to bralo celkem normálně, úplně stejně jako kdybych zvolen nebyl. Přece jenom to byl pro ně velký otazník. Ještě před uzávěrkou přihlášek se mě ale žena ptala, jestli už jsem přihlášku podal. Z toho je vidět, že už mě zná a ví, co se mi prohání hlavou. Jo a ještě se mě ptala, jaká že je tam pracovní doba. Myslím, že jsem tu otázku nějak přeslechl. A tak to se mnou nemá lehký, ostatně jako řada dalších žen, které mají doma takovéhle chlapy. Máme doma malýho kluka a naštěstí dvě hodný babičky a dědy, takže celkem stíhám.
Co tě jako bývalého rogalistu kdysi přivedlo se závěsným kluzákem na kopec a kdy to vlastně bylo?
Já jsem začínal v roce 1976 jako čilý modelář, se kterým ta letadla postupně rostla. Než jsem se ale dostal na kopec, docházel jsem jeden čas do aeroklubu. Tam jsem byl poněkud nervózní, protože z modelářství jsem byl zvyklý na trochu víc tvůrčí práci. U rogal jsem se zase uklidnil a vyhovovalo mi to. Časem přišly na řadu motorový rogala a pak klasická ultralehká letadla. Padáky tenkrát ještě nebyly.
Na čem létáš teď?
Tak v těchto dnech létám velice intenzivně na LAA. Je mi jasný, že ostatní nálety se mi, díky této činnosti, mírně sníží. Další moje létání probíhá zejména na Condorovi, kterého jsme si postavili ze stavebnice. Uznávám, že je to trochu srabárna, do něčeho nalejt benzín a letět, ale obávám se, že nyní nic moc jiného nebudu stíhat.
Jak se ti jevilo dění v LAA z okna Vysokoškolského střediska pro letecké sporty na Strahově?
Z našich oken jsem viděl do LAA poměrně daleko a to ne proto, že jsou ve čtvrtém patře. Je to asi i proto, že jsem chodil do klubu závěsného létání ZPA Jinonice, kde náčelníkoval Petr Tuček. I když jsem neměl žádnou funkci v LAA, byl jsem takříkajíc u toho. Naše kontakty s Petrem byly velmi čilé, byli jsme spolu každý rok v kontaktu z důvodu pořádání výstav "Vzduch je opět naše moře" a tak dále. Akorát v posledním roce, když už byl Petr v nemocnici, jsem tomu trošku přestával rozumět. Řada těch věcí mi už velice rychle došla a nebo dochází.
Jestliže v minulosti byl, díky aktivitám našeho střediska, vytvořen prostor pro možnou spolupráci s LAA, tak jsem dnes přesvědčen, že práci na poli práce s mládeží a mladými mohu teď ještě více zintenzívnit. Věřím na sílu a energii mladých lidí a na jejich chuť do života. Mladý člověk ještě před tím než potřebuje peníze také potřebuje příležitost. Příležitost dostat se k nějaké zajímavé a smysluplné činnosti. Tu jim LAA může nabídnout a pomoci jim vyrůst. Úlohu těch starších a zkušenějších vidím v tom, že ty mladší ohlídají aby nedělali blbosti a neztráceli tak čas. Ať každý kdo chce, řekne co umí a co by ho těšilo a můžeme se pokusit ho začlenit do činnosti LAA tak, aby to vyhovovalo jemu a bylo to ku prospěchu i LAA.
|
Určitě jsi v loňském roce zaregistroval "Otevřený dopis" Petra Dvořáka, adresovaný tehdejšímu prezidentovi LAA Petru Tučkovi. Jak to teď vidíš ze své nové pozice?
Už si na to moc nepamatuju, ten dopis jsem sice zaregistroval, ale hlavně si pamatuju, jak rychle šla tenkrát kvalita Pilota nahoru, zejména ve vztahu k paraglidingu. Tomu se prostě říká konkurence. Nicméně nejsem přílišným stoupencem tříštění sil a mrzí mne, že k tomu došlo. Celkem bych se nebránil nějaké formě spolupráce s panem Dvořákem, ale je pravda, že neznám poslední stav věcí a doufám, že nedošlo k nějakým těm nevratným procesům. Myslím, že celá tahle causa je velmi poučná jak pro pana Dvořáka tak i pro LAA. Myslím, že by se s tím mělo něco dělat. Zatím tuším, že ponejvíce by bylo potřeba překonat ekonomické a možná i nějaké ty osobní vztahy.
Tuším, že máš připravenou odpověď na otázku "Čeho bys chtěl v LAA dosáhnout?". Takže změna - čeho by ses nechtěl v LAA dočkat?
LAA je společností otevřenou pro každého jednotlivce. To jí dělá zajímavou, ale také skýtá jistá nebezpečí, že v ní vzniknou nějaké sekundární proudy, které jí dají jiný směr. Zatím se mi zdá, že LAA má stále zdravý rozum. To v žádném případě neříkám proto, že jsem byl zvolen jejím prezidentem, ale proto, že znám řadu lidí, kteří jsou jejími členy, kterých si vážím a těší mne, když se s nimi vídám a mohu spolupracovat. LAA vznikla na základech přirozené autority jednotlivých lidí a proto bych se nechtěl dočkat situace, kdyby v ní zvítězila demagogie spojená s direktivní autoritou. To by mě asi nebavilo a byl by to asi konec LAA. Domnívám se, že právě tohle ji odlišuje od dalších organizací s podobným zaměřením.
Bývalý prezident LAA Petr Tuček se pro asociaci doslova rozdal. Jako jeho nástupce to zřejmě nebudeš mít vůbec jednoduché.
To je pravda a zároveň to i zavazuje. Právě proto, že jsem ho znal, nehodlám dopustit, aby někdo hanobil jeho jméno nebo jeho obrovskou práci, kterou pro české letectví udělal. Jsem si stoprocentně jist, že historie jednou nebude znát jména těch, kteří mu podráželi nohy, ale bude znát a uznávat jméno jeho i dalších, kteří se doopravdy zasloužili o české letectví. Pod jeho šéfováním měla většina z nás desetileté prázdniny. Teď se musíme starat sami a je to jen na nás. Bohužel.
Takže přejeme, ať se ti na novém místě daří a určitě bude zajímavé se za rok zase sejít a poklábosit. Souhlasíš?
Souhlasím, ale doufám, že spolu budeme mluvit dřív než za rok.
|
