Jednoho letního dne jsem vyrazil na Ranou. Předpověď byla příznivá, a tak jsem se těšil na polétání a vyzkoušení nové sedačky. Před svahem nafukovaným z JV se vozilo docela dost pilotů, a tak jsem si řekl, že počkám. Tlačenici ve vzduchu nemám rád a představa, že mě nějaký mamlas sestřelí, mě nelákala. Sledoval jsem hemžení vrchlíků a polohlasně jsem se rozčiloval nad nedodržováním pravidel létání na svahu. Kdyby tak všichni měli mou zodpovědnost.

    Většina pilotů nasycených létáním postupně přistávala a já si pomalu roztahoval své křídlo a novou sedačku. Sice jsem ji seřizoval doma, ale ve vzduchu je to vždy trochu jiné, a tak jsem se chystal na její doladění. Před svahem už pendloval jen jeden padák, a tak otočen čelem k vrchlíku jsem čekal na svou chvíli. Jediný lítač byl daleko, ťukl jsem za áčka a můj Trend se postavil do pozoru. Přibrzdit, otočka, nikde nikdo, tři kroky a letím.

    Start OK, ale nesedím. Nechci pouštět řidičky na usazení. Vždyť mám hrazdu. Snažím se ji nakopnout, ale kopu do hrazdy i spídu a nemůžu ji nohou vyhrábnout. Otáčím se doleva, aby mě svahové proudění podrželo. Pouštím levou řidičku a snažím se hrazdu oddělit od spídu. Kurňa, furt to nejde, visím tu jak uzené v komíně. Kontroluji jediného pilota na svahu. Je daleko přede mnou. Pohoda. Vzduch volný - nikde nikdo.

    Skláním hlavu a studuju prohozenou hrazdu se spídem. Ještě jedna kontrola druhého pilota. Je daleko. Aha, prohazuji hrazdu spídem a už to bude. Vtom rána, zašustění, vrchlík se zpomalil a já se kývnul dopředu. Vytřeštil jsem oči. Nic netušící pilot přede mnou letěl před otočkou na minimálku a já to do něj napral v plné rychlosti. Moje pravé ucho narazilo zezadu do větvení jeho levého ucha. Nárazem se část mého ucha vylila, protáhla jeho galerií a opět dofoukla.

    Pod námi 15-20m. Záložka ani náhodou. Rvu levou řidičku, abych se oddělil, druhý pilot rve pravou. Nic! Vrchlíky se napínají, ale nerozdělují se. Příroda pomáhá.Vítr se mírně stočil, takže letíme podél svahu mírně proti větru. Opatrně se přibližujeme ke svahu. Jak to dopadne?!

    Už je tu kontakt se zemí, brzdím naplno a v kotrmelcích přistáváme. Já OK, druhý pilot taky.

    Chudák je v šoku, a tak se ani nepokouší mě zabít. Jsme z toho oba otřesení. Kosti i vrchlíky jsou v pořádku. Mnohokrát se omlouvám a nejraději bych si nakopal prdel! Moje sebevědomí je na bodu nula. Prodám to a budu hrát kuželky nebo tak něco. Jsem ze sebe zhnusen. Vzpomínám si na mé moudré kritizování ostatních. Nejraději bych se neviděl.

    Létám dál a s kuželkami ještě počkám. Když létám, tak se občas koukám i za sebe. Snažím se mít přehled o všech vrchlících ve vzduchu a jak nějaký chybí v mém zorném poli, tak si mohu hlavu ukroutit, abych našel jeho polohu. Buďte lepší než já.