Koná se jednou za dva roky, a jak mi sdělili pořadatelé, domnívají se, a tudíž považují tuto frekventovanost Roudnických leteckých dní za postačující. Chápu je naprosto, vždyť přípravy akce jsou otázkou určitě více jak šesti měsíců předem. Počasí se po oba dny leteckých slavností předvedlo v nejlepším světle. Jelikož jsem v době konání akcí ještě nevlastnila palubní leteckou radiostanici, sletu jak v Roudnici, tak v Bynovci moji maličkost letecky přiblížil dlouholetý přítel a kolega pilot vlastnící moderní ultralehké letadlo nesoucí jméno Star TL- 96. Ultralehkých letadel do Roudnice zavítalo kolem padesáti. V ranních a poledních hodinách přilétali, krátce po poledni se první piloti ultralehkých strojů opět chystali na start pojíždějíce po travnaté ploše na vyčkávací a po svolení řídícího letového provozu odlétali plni nových dojmů a zážitků. Své pilotní umění nadšeným divákům předváděli notoricky známí aviatici - například pan Stáhalík, dech všech přítomných se zatajoval při vystoupení velice úspěšné skupiny akrobatických letců Sky Box z Chrudimi a dalších umělců vzdušné plavby.

    Dvoumotorový letoun L- 410 zde pro všechny zájemce nabízel neustále k dispozici příležitost shlédnout na svět shůry a jsem si jista, že mnozí z lidí, kteří nabídky svézt se, využili, projevili zanedlouho o vzduchoplavby opět upřímně vstřícný zájem. Každých dvacet minut se velký letoun odlepil a vznesl vzhůru z travnaté ranveje letiště, aby jeho prostřednictvím šikovný pilot ukázal, jak nádherné je okolí Roudnice. Přátelé letectví shlédli a mnozí z nich si vyfotografovali tolik zajímavých exemplářů! Na stuhami odděleném prostranství se skvělo kolem třiceti krásných letadel druhů a typů nikoliv ultralehkých, zato však upoutávajících již na první pohled leckdy mohutností, originálním provedením, věrnou podobou svému historickému vzoru, tedy minulou slávou svého "aktivního letového života," i zahraničním původem či pilotem v kombinéze připomínající prvopočátky dobývání vzdušného oceánu. Opraveným a znovu letuschopným érům se slavnou minulostí to v nádherném slunečném dni, pod blankytnou oblohou posetou řadami kumulů, moc slušelo.



    Na stojánce pro naše ultralehká letadla se usadilo mnoho neméně poutavých exemplářů. Uvedu například repliku Pipera, který mezi všemi trůnil a se vyjímal, záříc svojí jasnou žlutí, vyzdoben původními znaky, jimiž se honosil jeho vzor- legendární Piper Cub, na chvíli přikoval zrak každého kolemjdoucího. Z Libkovického travnatého letiště přilétl známý, příjemně si pobrukujícím motorem Hirth osazený, Blaník, Petr Tomášek se Starem TL-96, jehož vrtuli roztáčel vzduchem chlazený čtyřdobý motor Tatra, Vašek Polívka se svým Starem, Standa Vítek s Coyottem ( motor Subaru), Zephyry, Kondoři, Jory, Cory, Eurostary a další ultralighty. Prostě známá parta aktivních milovníků létáni pro radost.

    Znovu jsem se prošla k loučce se staršími éry a zamyslela se: "Proč je znovu uvádějí do provozu...?" a vzápětí si sama odpověděla: "Znamenají hold a ohlédnutí se, oživení si vzpomínek lidí kolem nich na jejich většinou vskutku pestrou a hodnotnou minulost. Všichni piloti a nejen my, jsme jim vděční za letové služby, které poskytly tyto dnes již historické stroje všem."



    Prostředí letecké akce v Roudnici připravili pořadatelé vskutku profesionálně. Shrnu to. Třeba organizace míst pro jednotlivá dějiště leteckého dne: pověření lidé zvlášť stuhami oddělili stojánky pro naše ultralehké stroje od prostranství pro veřejnost, do hezké a úhledné skupinky na rozlehlou pláňku postavili exponáty starších letounů a jejich replik a též dalších letadel nespadajících do kategorie ultralehkých.



    Různé druhy občerstvení zajišťovaly početné stánky sloužící k reklamě a zároveň k prodeji pochutin. Moderní a vkusná hudba osmdesátých a devadesátých let se střídala a plynule navazovala na přestávky, které činil mezi jednotlivými písničkami, k vystoupení leteckých akrobatů velmi schopný a do leteckého děni zasvěcený moderátor svými komentáři o aktuálním dění na azurovém nebi. Oboustranné rádiové spojení mezi letadly a řídící věží zajišťovali na slovo vzatí odborníci, pohotoví provozní dispečeři letového provozu místního letiště.

    V poledne, po letmém shlédnutí celé akce a pozdravení se s přáteli a kamarády, na roudnické travnaté vzletové a přistávací dráze přidali jsme plný plyn až k plné přípusti, stroj se hladce odlepuje, následuje výdrž, rozlet a stoupání, vrháme poslední pohledy na éry a lidmi zaplněnou plochu a hezké letiště a za pár chvil jsme se octli opět vysoko nad teplem sálajíci zemí. Nasadili jsme na Děčín. Krajina pod námi se počala měnit. Častěji jsme přelétávali lesy, údolí bující kyprou zelení a přibližně za půl hodiny se zařadili na okruh nad letištěm u Bynovce. Travnatá letištní plocha u vsi, nacházející se právě nedaleko města Děčína, v nás vzbudila důvěru. Záhy po dosednutí a zarolování k ostatním érům na stojánku do přehledné řady shledali jsme se s neskrývanou radostí s kolegy od kniplu, či hrazdy. V sobotu v poledne až do odpoledne sem neustále přilétala nová éra a odlétala dříve přistanuvší. V té době jsem tu napočítala kolem pětadvaceti sportovních létajících zařízení rozmanitých druhů a typů.

    Majitelé své miláčky předváděli ve stoupavosti, průletech, výkonech při rychlostech maximálních i minimálních a v obratnosti. Vážený pan František Bohuslav nás osobně uvítal, paní Košnarová obdařila razítkem a podpisem do pilotního záznamníku či letového deníku, coby důkaz a památku ze sletu a vybrala stokorunu jakožto přistávací poplatek. I zde stály klasické občerstvovací stánky a pěkná hudba tu nechyběla.




    Pilot František Bohuslav žije na Bynovci coby obyvatel a zároveň jako majitel plochy používané sportovními létajícími zařízeními a majitel letecké školy pro budoucí piloty ultralehkých letadel. Školu mu zde provozují dva zkušení instruktoři z mého rodného města České Lípy, respektive z aeroklubu České Lípy za městskou částí zvanou Lada. Pořadatel akce, podnikatel s výrobou chladičů pro automobily, sekačky, kultivační zařízení i ultralehká letadla, nás dlouholetější i několik nových přátel samozřejmě pozval k sobě do přepychového bydliště jeho rodiny. Po deseti minutách jízdy jsme vystoupili z luxusního automobilu zahraniční značky, usedli do pohodlných židlí a lavic ve stylově a elegantně vybavené přijímací místnosti pro hosty. Již kvůli této přátelské a upřímné atmosféře na Bynovec k panu Františku Bohuslavovi doporučuji zavítat každému aviatikovi se zájmem o poznání zvláštního a srdečného člověka, který dobře ví, co, jak a proč činí. Žije šťasten obklopen přáteli. Obdivuji ho též pro jeho houževnatost, se kterou se vypracoval až do současné pozice. Znám jej již hodně dlouho.



    Debaty na letecká témata i ze života běžného nebraly konce, navazovaly a vzájemně se prolínaly vedeny prostřednictvím rozhovoru inteligentních lidí. Pan František nám ukázal: "Zde, v této budově, stojící naproti mému domu, vám mí zaměstnanci zhotoví na vaše přání kvalitní chladič k motoru do vašeho stroje." a mířil prstem k sousednímu halovému objektu. Plodný a poutavý rozhovor chýlil se ke konci, najednou čím dál tím častěji doprovázen důmyslnými pohledy na naše náramkové hodinky. Znovu jsme usedli do onoho automobilu, jehož druhý exemplář rozhodně v Čechách těžko někdy najdete, projeli kolem hangárů, kde František ustájil své dva celoduralové oře, ultralighty typu Zenair 701 od firmy Kappa. Na nich se provozuje výcvik žáků jeho školy i kondiční lety. Celková atmosféra sletu vyzařovala přátelským fluidem. Z blízkého i vzdáleného okolí se sem slétlo kolem čtyřiceti ultralightů. Ve stínu křídel pod modrou nebeskou bání u odpočívajících letadel odpočívali jsme i my, piloti a vyměnovali jsme si názory, novoty, rady, zážitky. Po čtyřech hodinách, strávených v příjemném prostředí letiště a jejího personálu a návštěvníků, u místního fotbalového hřiště, zůstaly nám všem v paměti vzpomínky a ve fotoaparátech filmy se zvěčněnými letadly a přáteli kolem nich. Proběhla vskutku pohodová akce za idylického počasí, na zelené voňavé louce mezi éry a lidmi obklopenými četnými poli a lesy. Uznali jsme za vhodné pokračovat v našem putování blankytným oceánem vzduchu a zanedlouho jsme již jen občas věnovali poslední pohledy zpět k městu Děčínu.

    Na shledanou za rok!