V roce 1999 jsme byli znovu vybráni sportovní komisí a rozhodli jsme se uspořádat MČR společně se Slovinci. Terén, ve kterém se závody konaly, nás lákal i dříve a již v předchozích ročnících jsme jej chtěli vyzkoušet. Avšak složitost jednání s úřady, které rozhodují o povolení uspořádání závodu v paraglidingu v oblasti Kobaridu, byla nad naše možnosti. A právě proto jsme se dohodli se zástupci Slovinské asociace a s pořadateli na společném uspořádání mistrovství obou zemí s cílem ještě více zvýšit úroveň závodu. Věříme, že se nám to po stránce sportovní a společenské zcela jistě povedlo. Na startu prvního kola se objevilo 116 pilotů! Problémy však nastaly tam, kde by je nikdo nečekal - bylo obtížné se včas dostat na start. Jediná cesta, která vedla na velmi pěkné, rozsáhlé a travnaté startoviště, byla předchozím působení eroze obtížně sjízdná. Na celé komplikaci se ještě podepsal fakt, že nás i s různým doprovodem bylo kolem sto padesáti. Čtyři velmi kvalitní kola a nádherný terén snad daly zapomenout na strasti s dopravou na start.

    Po stránce pořadatelské jsme pak utrpěli další nečekanou ránu. V první den závodu se přihodila nešťastná náhoda, kdy se uvolněný kámen nad startovištěm nezadržitelně řítil dolů, až se bohužel zastavil na zádech přihlížející divačky. Tento incident vyvolal nevoli u hlavního inspektora volného létání ve Slovinsku, který podmiňoval další pokračování závodu jen za podmínky přítomnosti profesionální sanitky. I přes naše vysvětlování incidentu a ubezpečování, že ani deset sanitek nezajistí 100% bezpečnost, jsme museli najmout soukromou sanitku, protože státní nám nikdo nemohl dát k dispozici, s plným vybavením. Jedna hodina stála 100 DM. Takže bylo nutné, pokud jsme nechtěli dopustit to, aby byl závod ukončen, vynaložit několik tisíc marek na pokrytí nákladů sanitky. Ale zpět k závodům, terén byl opravdu náročnější než v předchozích letech a důkladně tak prověřil i psychickou odolnost soutěžících.

    V této oblasti se po našem mistrovství uspořádal závod Světového poháru a v roce 2002 se zde bude pravděpodobně konat i ME. Na závěr musím znovu poděkovat sponzorům, jejichž dary překročily částku 25 000Kč.



    Miléniové Mistrovství ČR se konalo po roce opět na Karavankách. Šedesát šest pilotů se znovu sešlo v Lescích, aby zde změřilo síly a předvedlo svůj um. Celkových pět platných kol a stovky nalétaných kilometrů se velmi dobře podepsaly pod kvalitní úrovní závodu. Za zmínku stojí kolo, kdy se v samotném závěru tratě letělo směrem od hor k poslednímu otočnému bodu. Na tomto úseku náhle a zcela neočekávaně (polední informace ze slovinského letiště Brnik, které je jen několik kilometrů vzdálené o hor, kde jsme létali, naznačovaly spíše zeslabování větru) zesiloval vítr natolik, že někteří piloti si vyzkoušeli i couvání, přestože měli sešlápnutý speed téměř naplno. Podle místních pilotů takovou rychlou změnu počasí nikdo nepamatuje. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, i když nám pořadatelům při sledování marného boje několika pilotů z větrem opravdu hodně zatrnulo.

    Celé mistrovství pak stručně shrnul Mirek Stěhula v rozhovoru otištěném v pilotu 7/2000, kdy na otázku: "Jak se ti jevila organizace našeho mistrovství ve srovnání s velkými zahraničními soutěžemi?" odpověděl: "Myslím, že kluci ze Sky Paragliders umí tradičně zorganizovat dobré závody. Tratě nechci hodnotit - určitě byly určovány vhodně vzhledem k předpovědi počasí, a to bylo místně dost proměnlivé. Co s tím dělat, podmínky jsme měli všichni stejné. Počasí však vyšlo výborně, jen málo českých závodů se odlétalo v tolika kolech a soutěž tak zřejmě opravdu ukázala, jak na sobě kdo pracoval."



    Loňské mistrovství má většina účastníku ještě v paměti, a tak snad jen pro ty, co tam nebyli a mají jen kusé informace. Rozhodli jsme se znovu změnit terén, pro zpestření a na doporučení místních závodních pilotů jsme vybrali oblast kolem hory Golte. Jak jistě víte, je pro paragliding rozhodující právě počasí, což dvakrát tolik platí o soutěžním paraglidingu. V tomto terénu se v letošním roce odletěla dvě pěkná kola Slovinské ligy ve dvou po sobě jdoucích dnech, a tak nebyly důvody Slovincům nedůvěřovat. Dlužno připomenout, že celý sportovní kalendář je tak napěchovaný termíny různých závodů, že nám nezbylo nic jiného, než znovu využít již v minulosti osvědčený začátek července.

    V té době probíhalo na Karavankách, Lijaku a v Kobaridu také předmistrovství Evropy rogalistů. Odlétaly se jen dvě platná kola, i když k dalším dvěma mnoho nescházelo. Titul Mistra republiky tak nemohl být udělen.

    Během závodu někteří piloti namítali, že startoviště a přistávací plochy nejsou dostatečně rozměrné, že byla obtížná jejich dosažitelnost. Většina těchto remcalů se však nedostala do cíle, a tak nemohla objektivně posoudit jejich rozlehlost.



    Tuto, řekněme historii pořádání MČR v kostce, jsme zde uvedli proto, že bychom chtěli všechny dřívější i možné další zájemce o soutěžní létání ujistit o tom, že naší snahou bylo posunovat závody v paraglidingu co nejvíce kupředu, představit podmínky a disciplíny srovnatelné s evropskými a světovými závody. Zároveň jsme chtěli připomenout, že po celou dobu našeho "pořadatelství" jsme se vždy snažili naslouchat názorům ostatních soutěžních pilotů a jedinou naší snahou bylo dovést MČR k uznávanému a tradičnímu závodu s mezinárodní účast. Poslední ročník se nám podařilo registrovat jako závod 2. kategorie podle kritérií FAI a nabídnout tak zápočet získaných bodů do celosvětového "rankingu" pilotů (viz. http://www.fai.org).

    A náš výdělek ze startovného? Startovné pokryje přímé náklady (mapy, filmy, pronájmy startovišť a přistávacích ploch, povolení od úřadů pro pořádání závodů a využití ploch v katastru jejich obce, vyvolání filmů, trička, závěrečný piknik, zajištění přístupu k internetu a předpovědi počasí, odbornou zdravotnickou pomoc, pronájem místnosti pro pořadatele pro zpracovávání výsledků, ….), sponzoři přispívají na ceny pro jednotlivce a týmy.

    A další náklady? Například hodiny strávené jednání s policií, protože čeští piloti spí ve stanech a autech mimo kemp, telefonáty a návštěvy obecních úřadů, kde je nutno vysvětlovat, proč se k pozemkům nechováme slušně, proč si krátíme cestu přes soukromá pole a zahrádky nebo nakonec to, že dvanáct pilotů odjede z kempu bez placení a způsobí tak provozovateli škodu několik set marek, kterou nakonec zaplatí pořadatel. To jsou všechno výdaje, které dotovala firma Sky Paragliders, ne účastníci MČR ze svého startovného.



    A že piloti létající na našich kluzácích neplatili startovné? Ne, neplatili, protože ho za ně zaplatila firma, která měla zájem, aby se tito účastnili vrcholné domácí soutěže. Ale to je praxe běžná i u jiných firem …

    Stále nevíme, proč někdo svůj nesouhlas s námi, coby pořadateli, spojuje s výzvou k tomu, abychom zanikli - protože, co jiného si přeje, když vyzývá, aby nás zákazníci ignorovali? Doufáme, že jsme svoje zákazníky získali naší prací, našimi výrobky, našimi službami, zkrátka tím, že si vážíme svých zákazníků …

    A má-li kdokoliv, nejraději potom autoři příspěvků, zájem navrhnout nám v naší práci zlepšení nebo nás chce jenom poslat do háje, prosím přijeďte, pojďte si s námi sednout a řekněme si vše z očí do očí, každý bude u nás vítán. Chceme se spolu s Vámi, kteří nás znají, očistit od pomluv, které kolem nás kolují. A to se nám - věříme - spolu s Vámi povede.

    A co dodat závěrem? Mistrovství České republiky jsme připravovali celkem osmkrát. Po celou dobu jsme spolupracovali s týmem lidí, bez jejichž pomoci by nebylo možné soutěž na takové úrovni uspořádat, dovolte, abychom jmenovali a poděkovali zejména potom Mgr. Karlovi Janků, tradičnímu řediteli závodu a Robertu Šebkovi, který připravoval zejména výsledkový a informační servis.

    O pořadatelství Mistrovství České republiky se v tomto roce nebudeme ucházet, chceme uspořádat Beskydský sportovní den s paraglidingem, v rámci kterého chceme uspořádat i několik paraglidingových soutěží. Budoucím pořadatelům MČR přejeme hodně zdaru, pěkné počasí a hodně spokojených pilotů.

Děkujeme, že jste naše stanovisko dočetli až sem.

Team Sky Paragliders