Čtu Sláva paraglidingu aneb jak se úspěšně rozvést. Že by návod, jak zbavit asociála, který tedy udržuje kontakty pouze s lidmi v oblasti paraglidingu, těžkého břemene? Hahaha, chybička se vloudila, protože je opravdu neuvěřitelné, co ženy vydrží.

    V mé oblibě jednostranně zaměřené výlety na kopce nebyly. Začalo to zcela nevinně. Jeli jsme na společný víkend. Byl společný, nebo spíše cesta na místo určení byla společná. Než jsme je potkali (ty asociály) z oblasti paraglidingu. Padáčkářské hantýrce dávno nerozumím nebo ještě nerozumím a trpělivosti jsem zrovna také moc nepobrala. Vysedávání na startovačce s výhledem na překrásná panoramata pro člověka, který si zapomněl brýle na dálku, není programem na dlouho. Pozorování všelijakého obtížného hmyzu, který je schopen se v takových "výškách" objevit, mě také nebaví. Odpověď na otázku, proč ti chlapi před startem jdou snad patnáckrát močit, jsem ještě nenašla, ale hledání mi zabere i pět minut. Aspoň to utíká.

    Před startem se konečně provalil tématický plán celého výletu. Auto je třeba dostat do strategické polohy, tedy dolů, a zde čekat na signál, kde asociál přistane. Nečekala jsem až takovou zodpovědnost a dobrodružství, ale jsem silná a unesu to. Našla jsem podobně postiženou osůbku, cesta z kopce byla vynikající a představa jakéhokoliv nápoje kdesi v hospůdce i čtvrté cenové kategorie a pokec s normálním člověkem byl jako oáza v poušti. Cink, cink, telefon ... už sedí kdesi na louce. Loučím se s Oázou, byla to FATA MORGANA. Snad příště.

    Příště to bylo to samé, jen obtížného hmyzu na startovišti bylo méně a bylo tam více borůvek. Příště si vezmu nádobky, něco nasbírám a přivydělám si. A tak to šlo stále a stále, až ...

    ... můj posedlý "asociál" se zranil a nyní leží v sádrovém obvaze doma a skučí nad promarněným časem. Zaplať Pán Bůh, počasí mu celkem přeje, proto jeho touhy nejsou tak divoké a zdá se být krotký. Samozřejmě ho občas potěší některý z dalších asociálů a vyjádří svou lítost nad žalostným stavem svého kámíka a aby mu dodal sil, povypráví o "nepodařeném dnu" se slabou stovčičkou nebo o "bezva dnu" s 15km "úletem". To ono asociální zvířátko občas rozdivočí. Je však nucen udržovat se v klidu a právě představa, že čím více bude v klidu, tím dříve se uvidí s oněmi asociály, ho dokáže k tomuto stavu přimět.

    Chová se tedy vzorně, rozvážně (tak se měl chovat i při přistání), je to výborný pilot i pacient.

    I já se chovám vzorně a ráda bych, aby se k nám většina ze známých asociálků na dobu jeho léčby, tedy na dobu určitou nastěhovala. Budu jim prát, vařit. Dám také království za uzdravenou zlomeninu a slibuji, že ho vyvezu na jakýkoliv kopec, na který si jen ukáže a slibuju, že uprostřed samoty, obklopená obtížných hmyzem, budu sedět a čekat, až přistane po desetihodinovém letu a jak jen v jeho očičkách uvidím jiskřičku naznačující touhu po létání, vyvezu ho znovu a znovu a znovu.

    A jako odměnu za dosavadní péči si nepřeji nic jiného než zase onen společný víkend. Protože SLÁVA PARAGLIDINGU! Díky němu spolu zůstaneme aspoň sto let.