Sobota 22. června
    Fronta přešla během noci sice za občasného hřmění, ale zato bez jediné dešťové kapky. Nebe je poslední den závodu už od rána opět čisté, dohlednost výborná a začíná se šeptat cosi o stokilometrové disciplíně.



    Poměrně svižný východní vítr už před desátou hodinou šumí v korunách stromů na startovišti Kobala a v dálce vysoko nad Krnem začínají naskakovat první bílé obláčky. Slunce je velice ostré, ale teplota příjemná. Se zlomenou rukou v sádře hledí zamyšleně do krajiny ruský závodník Vadim Krotov, který se přijel alespoň podívat. Petr Kostrhun jeho příkladu zatím následovat nemůže, ke zlomené noze se po rentgenu bohužel přidala ještě kompresní zlomenina páteřního obratle. Přistání za silné turbulence v horském údolí v řečišti plném balvanů není žádná legrace. David Bzirský pro změnu nosí kolem krku šátek a už několikátý den bojuje s jakousi chorobou, zatímco podnikatelská dvojice Marcel Konečný a Michal Orolin je zase z důvodu pracovní vytíženosti už dávno pryč. Ale nám ty české řady během týdne prořídly ...



    "I kdybych dnes udělal nějakou chybu a závod nevyhrál, nebudu z toho nijak nešťastný," říká na startovišti vedoucí závodník celkového pořadí Norman Lausch, zakládá čerstvé baterie do svých přístrojů a těší se na dlouhou disciplínu.

    S ohledem na možnost vzniku odpoledních bouřek se ale žádná dlouhá disciplína nekoná a organizátoři vypisují trať přes čtyři otočné body o celkové délce 58km s cílem opět na stadionu v Tolminu. Navíc tři minuty před otevřením startovního okna oznamují změnu disciplíny vypuštěním jednoho otočného bodu, čímž dochází ke zkrácení celé trati na 54 kilometrů.



    Norman Lausch neponechává nic náhodě a opět startuje jako první. Okamžitě za ním se rozbíhá Suša Primož a bezprostředně následuje vlna ostatních. Startovní bod opuštějí oba horcí favorité Jurij Vidic a Norman Lausch současně ve 13:33 a vydávají se na trať, přičemž Normanovi stačí k vítězství dolétnout do cíle současně s Jurijem.



    I když jsou termické podmínky dnes dobré, kopec Kuk na protější straně údolí, který je v dnešní disciplíně otočným bodem dokonce hned dvakrát, znamená tvrdý oříšek pro desítky závodníků včetně osmi našich. Celý Kuk je ale krátký na Radka Krampla, který nejenom že dnes volí poněkud netradiční trasu mezi otočnými body, ale už včera odpoledne si pro poslední disciplínu originálním způsobem upravoval speed systém na svojí sedačce a proč to neříct - použil některé progresivní až převratné prvky. A jak se později ukázalo, z našich byl v cíli jako první v čase o půlhodinu kratším, než druhý z našich Ondra Dupal.

    "Chtěl jsem je zatáhnout do sraček a nakonec jsem tam zůstal taky," prozrazuje dodatečně svoji dnešní taktiku Mirek Varvařovský, se kterým přistál u 20. kilometru nejenom Radek Večeřa, ale ještě dalších osm závodníků.

    Jako první se nad cílovou páskou objevuje už v 15:50 Suša Primož, jeho doba letu je ale o celých osm minut horší než dalšího slovinského závodníka Marko Novaka, který se tak stává vítězem dnešní disciplíny. Celkem dnes dolétá do cíle 20 pilotů, z našich jsou mezi nimi již zmiňovaný Radek Krampl, Ondřej Dupal, Karel Vrbenský, Tonda Pallas a Milan Kameníček. Posledně jmenovaný ale dělá po přeletu cílové pásky otáčku zpátky tak rychlou, že jeho přístroj GPS nestihne zapsat bod za cílem, což pochopitelně znamená určitou bodovou ztrátu za nedosažení cíle.



    Z očekávané dvojice Norman Lausch a Jurij Vidic se v 16:33 objevuje v cíli jako první Norman Lausch, a to dokonce s náskokem tří minut před Jurijem, čímž se stává vítězem celkového pořadí závodu. Z našich se v první desítce celkového pořadí udržel jenom Ondřej Dupal (6.místo) a Radek Večeřa (10.místo). Ovšem kategorii žen přes veškerou smůlu s přehledem vyhrála naše Martina Černá. A zatímco čekání na závěrečné výsledky a připravovanou večerní párty si jedni krátí sledováním právě započatého fotbalového zápasu, druzí se raději věnují pragmatičtějším záležitostem.



    K následujícím fotografiím už snad ani není co dodávat. Možná jen to, že absolutního vítěze si rovnou z bedny naložili na ramena, z čehož měl nejprve očividnou radost, aby ho vzápětí vhodili do ledové Soči, a to už samou radostí řval jako pominutý. Osmidenní závod s osmi ulétnutými platnými disciplínami a takovýmto počasím se opravdu vidí maximálně jednou za deset let.







    Nezbývá mi, než závěrem poděkovat organizátorům za přístup k internetu a samozřejmě tandemovému pilotovi Lubomíru Nogovi, bez jehož precizní pilotáže bych nebyl schopen pořizovat slušné záběry z výšky.