Pátek 7.5.1999
    Ráno bylo opět nepříjemně mrazivé, zejména však pro šampióna Radka Večeřu, který byl po včerejším skvělém výkonu zřejmě poněkud zmatený a při ranním vyběhnutí do křoví si zabouchl klíče v autě. Oděn toliko ve slipech páčil půl hodiny dveře auta ze všech sil a když již hrozilo akutní nebezpečí omrznutí některých pro pilota životně důležitých orgánů, v návalu zoufalství vyrazil okno svého oblíbeného vozu.

    Před blížící se frontou od západu se opět rozfoukalo, tentokrát sice správně od jihovýchodu, ovšem příliš silně na to, aby mohla být vypsána disciplína. Do svižného větru se nakrátko cvičně vyhouplo pouze několik nejodvážnějších. Přesto byl tento den hodnocen některými závodníky jako jednoznačně nejlepší. Na Straníku vedle parkoviště se totiž rozhořel táborák a na připraveném roštu se začalo připravovat celkem 20 kg skvěle naloženého a voňavého masa.



    Každý, byť jen malé násobilky znalý člověk, si jistě rychle spočte, že krátce po poledni už byli všichni piloti natolik malátní nebývalou přemírou stravy, že o létání už nechtěl nikdo ani slyšet. Zlatým hřebem pak byla (bohužel jen jedna) láhev výborné Frankovky s vinětou "Univerzální ředidlo špatné nálady - firma Groh Barvy a laky". Jednalo se samozřejmě o přátelský pozdrav známého polykače přeletových kilometrů a rekordmana Lubora Groha z Jičína českým závodníkům na Straníku.




Sobota 8.5.1999
    Nedostatek adrenalínu v krvi a neodolatelná chuť létat vyhnala ještě za kuropění některé závodníky na svah. Svižné jihovýchodní proudění slibovalo lacinou ranní svahovačku v paprscích vycházejícího slunce. Hvězdou sobotního rána se stal opět Radek Večeřa, kterému při razantním vypuštění ostré spirály nízko nad stromy upadla pravá půlka vrchlíku a v negativce se zřítil do hustých korun na jižním svahu Straníku. Odvážný aviatik vyvázl naštěstí se zdravou kůží, padák toliko s několika drobnými oděrkami.

    Již před polednem vítr opět zesílil a piloti raději bezpečně posedali zpátky na startoviště. Protože disciplína opět nemohla být vyhlášena, uvolnil se prostor pro mistry technické pilotáže.



    Nad svah byl v silném větru takřka vystřelen Tomáš Lednik, aby zírajícím zástupům předvedl, co jeho zbrusu nový typ padáku dokáže. Při pohledu na roztodivné kotrmelce, které pak předváděl, dokonce někteří hlasitě pochybovali, je-li pilot ještě vůbec pánem situace. Po přistání na kopci pak Tomáš ochotně nabízel svůj pekelný stroj k vyzkoušení ostatním pilotům. Zlákat se nechal až slovenský dravec a exhibicionista Juraj Kleja, který pak na zapůjčeném křídle předváděl podobné kousky. Otázkou ovšem zůstává, je-li možno na padáku s příznačným názvem Fever vůbec letět rovně.

    Protože ani kolem poledne vítr nepolevil, vzplála opět na Straníku bohovská vatra, tentokrát však pod obrovským kotlem s vodou, kterou hodlali závodníci v pikantní guláš proměnit. Tato nepochybně skvělá myšlenka se konečně kolem 17. hodiny stala skutečností. To už ovšem zoufale vyhladovělým pilotům tekly sliny až do botů a fronta na nášupy pak nebrala konce. Protože kotel byl takřka bezedný, i ti největší jedlíci nakonec stejně těžce odpadli.




Neděle 9.5.1999
    Po přechodu avizované studené fronty vypadalo počasí ráno takřka beznadějně. Pohled na snímky z družice NOAA však jasně ukazoval, že závodit se rozhodně bude. A taky že ano. Již během dopoledne se vyjasnilo a začaly naskakovat první kumuly. Vítr vál poměrně svižně od severozápadu, byl tedy vypsán cílový let o délce 31km do vesničky Fačkov pod mohutným Klakem.

    I když síla větru vypadala na pohodlné udržení na svahu a základny kumulů ve výškách kolem 2400m n.m. byly velmi pěkné, nebylo zachycení po startu vůbec jednoduché. Svědčily o tom upocené a zadýchané postavy, drápající se s chuchvalcem látky a šňůr přes rameno znovu vzhůru na start.

    Nejkrizovějším úsekem trati se ukázal hned první přeskok ze Straníku na nafukované svahy Martinských holí. Radek Večeřa s Martinem Slívou se dokonce zvedali ze 100 metrové výšky hluboko v údolí na břehu Váhu.



    Komu se podařil přeskok ze Straníku na Polom, byl z nejhoršího venku. S vydatnou podporou větru se pak již dalo poměrně rychle dosáhnout cíle. Aleš "Skippy" Kočí to dokázal dokonce za necelou hodinu. Zdaleka však nebyl v cíli první. Nejdříve dosáhl cílové pásky Miroslav Varvařovský, následovaný Petrou Krausovou a Milanem Michnou. Pak s větrem v zádech postupně nad páskou prosvištěli Martin Kokeš, Aleš "Skippy" Kočí, Tomáš Lednik, Pavel Kokeš, Martin Slíva a Radek Večeřa. Na konci údolí je severní proudění přes Fačkovské sedlo vždy výrazně urychleno, takže někteří závodníci po průletu páskou a obratu o 180° nechávali při pokusu o přistání brzy pásku daleko před sebou.



    Marně však vítězná skupina vyhlížela v cíli Petra Dvořáka, který svým pozdním startem zřejmě tuto úlohu přetaktizoval a doslova vyhnil v rozsáhle zastíněné oblasti v polovině délky trasy, čímž svému pěknému umístění z prvního kola rozhodně nepomohl. A to mu těsně před startem znalci místních poměrů ochotně ukazovali nejkratší cestu k cíli ...



    Nebo že by to bylo těmi včerejšími čtyřmi porcemi pikantního guláše ...?

    Po závěrečném sečtení bodů z obou platných kol se na vedoucí pozici po zásluze usadil Miroslav Varvařovský, druhý za ním pak Radek Večeřa. Na třetí místo se skutečně o prsa doslova protlačila Petra Krausová !