Musíme rozlišovat mezi turbulencí dynamickou a termickou. V horách nebo všeobecně nad silně členitým terénem je dynamická turbulence samozřejmě daleko citelnější než v rovinách. Kromě toho dosahují ať už termické nebo dynamické turbulence v horách značně větších výšek. I v případě labilního rozvrstvení jsou turbulence silnější a snadněji se šíří. Výskyt termiky je spjat i s výskytem turbulencí. Na okrajích stoupavých proudů jsou většinou proudy klesavé a tento rozdíl ve směru a rychlosti proudění vytváří střihy a turbulence. Ten, kdo stoupavé proudy dokáže dobře ustředit, létá daleko klidněji než ten, kdo prolétá stoupáky přímo a nesnaží se o jejich centrování. Ale to všichni známe. Nezřídka se setkáváme s turbulencemi sloučenými z dynamických a termických. Přitom síla a nárazovost se mění skokově a stoupák od stoupáku. Každý pilot musí sám za sebe rozhodnout, jestli si na aktuální podmínky troufá a nebo raději počká na klidnější.

    V mnoha případech se laminární a turbulentní proudění nachází ve své těsné blízkosti. Právě tak jako v řece jsou klidné pasáže střídány divoce klokotající a pěnící vodou. Při svahování v laminárním proudění nás často dělí od závětrného rotoru jen několik málo metrů. To samé platí i v blízkosti inverzní vrstvy.

    Intenzita turbulencí se mění i v průběhu dne. Jak se začne tvořit termika, začnou fungovat lokální systémy větu a eventuálně se k tomuto přiřadí i výškový vítr, může se charakter letových podmínek v průběhu několika hodin radikálně změnit.

    V dopoledních hodinách je ta správná doba pro klidné slety, která je později vystřídána několikahodinovým intervalem termické aktivity a k večeru se slábnoucím sluncem se podmínky opět zklidňují. Velká přistávací louka ohraničená např. domy a stromy, kterou dopoledne trefí i napůl slepý začátečník, se odpoledne může změnit diky silnému údolnímu proudění a termice v turbulentní loučku. Takováto přistání v závětří za překážkami mohou být i bolestivá.

    Časem si skoro každý pilot vytvoří potřebný cit a odhad, kde a při jaké síle větru se nachází různé turbulentní zóny a jak daleko sahají. Ne každý pilot dobře snáší silné, turbulentní podmínky a ne každý je ochoten po přistání nebo večer při pivku přiznat pravdu. Po letu většinou slyšíme lakonické: "Trochu to drncalo" nebo "bylo to hrbolatý." Po tom, jak to bylo skutečně, přece nikomu nic není.

    Že se za bouřky, nástupu studené fronty, silného větru nelétá, ví snad již každý. Zajímavé je však pročítat hlášení o úrazech, kde často čteme slova jako: najednou, propadl se, ztratil kontrolu, neočekávané zaklopení v blízkosti země. Na vině jsou turbulence. Ale i ty jsme schopni předvídat, případně pomocí aktivní pilotáže eliminovat.

    Trend poslední doby naší konzumní společnosti a nafoukanosti je létání nezávisle na vývoji počasí. Létat, protože teď právě já mám čas, případně dovolenou, je cesta do slepé uličky. Takže sobota sem, dovolená tam, jestliže podmínky a já nejsme OK, nechme naše miláčky raději v batohu. Zítra je přece taky den.