Na přelomu roku 1995 a 1996 vyšel v Pilotu článek psaný panem Fortýnem o soutěžním a rekordním létání na UL, včetně příkladů několika rekordů. Mě přivedl na myšlenku pokusit se na mém MZK překonat vzdálenost tisíc kilometrů, na uzavřené trati, bez mezipřistání. K prvnímu pokusu došlo až o jeden a půl roku později a to 29.6.1997. Bohužel, rosničkáři neměli pravdu. Je krásné ráno, pytel se ani nehne a tak startuji v 04.25 hod SELČ. První upozornění je silná turbulence začínající v 50ti metrech, přesto odlétám. GPS mi ukazuje průměrnou rychlost vůči zemi od 13 do 35 km/h. Stoupám, až do 2200 m QNH, situace se nemění a tak to po 1. 15 hod vzdávám, vracím se a za 15 min přistávám, s myšlenkou snad příště. Mělo foukat do 4 - 5 m/s a foukalo stálých 13 m/s a víc.

    Druhý pokus pečlivě zvažuji a jelikož den se již krátí, tak se rozhoduji pro kratší trať. Je 19. 8. 1997 a v 18 hod po zhlédnutí předpovědi počasí, se rozhoduji pro trať: LK Velké Poříčí - LK Olomouc - LK Jihlava - LK Strakonice - LK Nymburk - LK Česká Lípa - LK Velké Poříčí o délce 686 km. Příprava probíhá vcelku bez problémů, GPS mám přislíbené a tak jsem dost klidný. O půl desáté večer se dozvídám, že GPS nebude, jsem z toho dost nervózní, ale let neruším.

    Je 20. 8. 1997 4.55 hod SELČ, je ještě tma, jen na obzoru je vidět rozbřesk a já startuji z dráhy 09. Opět mě překvapuje již od 100 m silná turbulence, mám proto trochu problémy s ofocením. Po třech obletech se focení daří a nasazuji na trať. Zkouším stoupat do 1200 m QNH, ale fouká východní vítr a moc to proti němu nejde a tak klesám a letím ve 150 až 250ti metrech. Je 5.57 hod jsem na úrovni Mor. Třebové, vychází Slunce a v údolích je mlha. Je to prostě nádhera. Je 6.58 hod fotím letiště Olomouc a nasazuji na kurz Jihlava. Až sem jsem mapu nepotřeboval, teď však začíná srovnávačka. Je 8.24 hod fotím letiště Jihlava, zatím vše bez problémů. Od Jihlavy se začíná zhoršovat dohlednost. Na úrovni Tábora je již vidět jen 5 km po Slunci a začíná tady dost foukat. Neustále mě to stáčí k jihu. Začíná turbulence. Abych něco viděl, tak musím dost dolů, tak na 200 m nad zem. Viditelnost se ještě zhoršila a já zjišťuji, že nevím, kde jsem. Vím, že musím narazit na Vltavu a tak se stáčím více k severu a letím dál. Nacházím se, když vidím Temelín.

    Dohlednost se zhoršila pod 3 km. Ještě před nalétnutím zpět na trať, mám opět problémy s navigací. V tuto chvíli jsem úplně mimo. Nedokážu si vůbec srovnat světové strany a tak mi nezbývá než přečíst nádraží, což se mi daří i přes silnou turbulenci. Abych si odpočinul poletím do Strakonic po kolejích. Jsem však tak rozhozenej, že vyrážím na opačnou stranu, na což přicházím asi po 10ti minutách. A tak pro jistotu čtu další nádraží, je v závětří svahu a tak si užívám turbulencí až až. Vím však jistě, že musím zpět, což také činím a již bez problémů fotím letiště Strakonice.

    Letím kurz Nymburk, není skoro nic vidět, mlátí to se mnou tak, že co chvíli musím použít plných výchylek. Kvůli turbulencím nejsem schopen přeskládat mapu a tak letím jen podle kurzu s vědomím, že musím narazit na Vltavu, což se také děje a dál je navigace sranda.




    Teprve při obletu pražského CTR přechází "vaření vzduchu" v normální termiku a já si můžu chvílemi trochu slevit. Ve 12.15 hod fotím letiště Nymburk a po velkém vnitřním boji se rozhoduji pokračovat na Českou Lípu. Stoupám do 1300 m QNH a přeskládávám mapu. V těchto končinách je již dohlednost nad 10 km a tak srovnávačka je sranda. Blížím se k Mladé Boleslavi, zjišťuji stav paliva, přídavná nádrž je zcela prázdná, já si nejsem jist přesností ukazatele stavu paliva, domů to mám proti větru a začínám toho mít opravdu dost. A tak raději volím zkrácení trati a fotím letiště Mladá Boleslav. Je poměrně silná termika a mě začíná každý pohyb děsně zmáhat. Posledních 40 km je nekonečných. Je 13.53 hod a já zcela vyčerpán, přistávám na letišti Velké Poříčí, po letu dlouhém 616 km, trvajícím 8.58 hod. Nevím jestli se mám smát nebo brečet, pokouším si svléknout všechny vrstvy strojení a vůbec mi to nejde, uvědomuji si, že jsem těsně před zhroucením, k čemuž naštěstí nedochází. Teprve příští den počítám průměrnou rychlost, která činí 68 km/hod i s kufrováním a průměrnou spotřebu 7,8 l/hod. Což, myslím si, je na rogalo slušný výkon. Pro informaci podvozek je vlastní konstrukce s motorem Škoda Favorit 136 L (první létající škodovka v Čechách 1993), kde místo pasažéra byla instalována přídavná nádrž a křídlo je klasické, neupravované ESO od TL Ultralight. Pro příště si myslím, že za předpokladu méně turbulentního počasí se nechá ulétnout ještě o trochu více. Sice jsem svůj původní záměr (1000 km) nesplnil, ale jako výkon tento let hodnotu má, alespoň pro mne.

    Závěrem bych chtěl poděkovat firmám FotoArt Kleprlík Náchod, Lékárna u Vojtěcha Hronov a mojí rodině a všem, kteří se na tomto letu podíleli.