Následovala další navigační soutěž s hledáním znaků, fotek a s předem deklarovanou rychlostí. Toho dne foukal zase silný vítr, ale počasí bylo celkem přijatelné. Pořadatelé si na nás vymysleli doslova specialitu. Znaky pokládané na zem nebyly bílé ani žluté, jak bývá obvyklé, ale černé a zatížené několika drny! Letělo se nejprve po přímce, potom po kružnici proti směru hodinových ručiček opět dokud závodník nenalezne znak PI, odtud po přímce přes střed kružnice a znovu po kružnici, tentokrát ve směru hodin, až po nalezení trojúhelníku. Odtud pak po přímce až do cíle. První znak černé barvy hledali skoro všichni z běžné letové výšky velmi obtížně. Stroje létaly sem a tam a v mnoha případech marně. Většina znaků a fotek byla umístěna právě na tětivách kružnice. A tak si z této disciplíny řada soutěžících odnesla minimálně bodů, protože osudné znaky vůbec nenašli. Našemu týmu se dařilo lépe než domácí předpokládali a dokonce jsme zaslechli něco o tom, že pořadatelé na chvilku zauvažovali o zrušení této disciplíny právě kvůli barvě vytyčených znaků. V této chvíli se náš tým dostal do čela soutěže.



    Ve všech navigačních disciplínách kralovali ve svých kategoriích Patrik Sainer, Petr Bezděk s Honzou Lukešem a Petr Chvojka s Jitkou Burešovou. Lambádisti měli navrch i v rychlostních a spotřebových soutěžích.



    Jako zázrakem se umoudřilo počasí tak, že spotřebová disciplína na výdrž s omezeným množstvím paliva se letěla opravdu za termických podmínek. Jednosedadlové stroje dostaly 8 litrů, dvojsedadlové 14 litrů paliva. Startovací okno bylo od půl druhé do pěti. Základna se nacházela přibližně v 900 m. Asi ve dvě hodiny nás minul pěkný slejvák jen o pár kilometrů. Kolem třetí hodiny odpoledne se přehnala přímo nad letištěm bouřka, a tak si rozmar počasí někteří ze soutěžících trochu vychutnali, z našich například Šinoglové. Létalo se v omezené kruhové oblasti, opět foukal silnější vítr, mraky celkem utíkaly, takže i při nalezení dobrých stoupáků to nebylo na dlouho, protože se člověk dostal na hranici povoleného kruhu. Podél bouřkové oblačnosti, která přecházela přes letiště, se na jejím okraji vytvořily slušné podmínky, a tak jsem se po chvíli usadil těsně pod mraky společně s Petrem Chvojkou s Jitkou a s Lambádisty. Pár set metrů pod námi kroužila také ruská posádka. Například hodinová spotřeba 2.78 ltr/hod u jednosedadlových rogall stačila jen na třetí místo v jednositzech.



    Poslední disciplínou byla soutěž na přesnost přistání do vytyčeného decku. Letělo se jenom jedno kolo. Vítr se zase jako náhodou úpně sklidnil. Většina závodníků trefila 250 nebo 200 bodové pole. Z našich jenom bratři Kapusníci s Coyotem sedli před deck. Hodnocení odskoků nebylo úplně nejpřísnější. Největší nervozitu prožíval asi Petr Bezděk, protože trefit se bez odskoku do pětimetrového pole s aerodynamicky čistou Lambádou není žádná sranda. I Lambáda se nakonec vešla do decku. Jeho největší ruští soupeři na Aeropraktice předvedli plný bodový zisk a tak intenzivní brždění, že své éro postavili na čumák, ale vše se obešlo bez poškození stroje. Zastavili asi na třiceti metrech! Honza Bém pokaždé obětavě zalehával při každém dosednutí k počáteční lajně decku, přistání jsme zaznamenávali dvěmi videokamerami. Nikdo neprotestoval, takže materiál posloužil jen k dokumentaci soutěže.



    V průběhu soutěží nepůsobilo vůbec příjemně velmi hojné používání mobilních telefonů, či jim podobných přístrojů u maďarského týmu právě v průběhu jednotlivých disciplín, a také kluci v kategorii PPG poukazovali na "zvláštní okolnosti," protože jejich němečtí soupeři měli část telekomunikační techniky pevně zabudovanou v přilbách. Možná kdyby šlo opravdu o MS ULL, pořadatel by sám postupoval důsledněji.

    Nakonec došlo v sobotu 19.9. ještě k poničení maďarské kapotované tříkolky s Rotaxem 912. Těsně po dosednutí u kraje dráhy trefili nějaký krtinec nebo větší důlek od hlodavců a skončili na boku. Došlo naštěstí jen k materiální škodě. Určitě to odnesla jedna náběžka, závěs a pravé zadní kolo.



    Petr Bezděk si zapilotoval také ruskou Aeropraktiku a byl dost převapen slušnými letovými vlastnostmi a hlavně super výhledem z kabiny, což mu připomnělo jeho soutěžní Sluku, s kterou dříve závodil.




    Závad na létajících strojích bylo minimálně a daly se odstranit. Lukáš Hynek měl trochu problémů se startováním a karburátorem u svého nového tříválce Suzuki Svift, Jirkovi Dědečkovi odešla zapalovací svíčka od Rotaxe a bráchové Kapusníci sháněli zničený olejový filtr k motoru Werner. Vše se vždy odehrávalo na poslední chvíli před soutěží. Jirka musel bohužel zaplatit za zánovní kus jako za nový. Zbyněk Adam postavil krátce před odjezdem tříkolku s vodou chlazeným Rotaxem 532, takže konečně neměl společně s navigátorem Olinem Staňkem - "Olafem" problémy s nadměrnou spotřebou jako v nominačních soutěžích.





    Velice se osvědčila malá kopírka, kterou měl náš tým k dispozici, takže jsme měli nejen výsledky, ale i různé podklady k disciplínám v dostatečném počtu a hned.

    Sobota končila oficiální společenskou akcí "na hrádku," objektu v mysliveckém stylu. Znamenalo to nejen pohoštění za vlastní úhradu, ale i předvedení zpracovaného videosestřihu z průběhu soutěží, který byl celkem hezký. Po snědení přídělu guláše a mírném popití jsme se vrátili do našeho domečku, kde se naše týmové vítězství dostatečně oslavilo.

    V neděli následovalo oficiální vyhlášení výsledků a pro většinu z nás i skládání, balení a odjez domů. Přestože jsme původně hodlali týmově bojovat jen o druhé místo, podařilo se vyhrát. Výsledky už sice byly zveřejněny v Pilotu č.10/98, přesto si je můžeme znovu připomenout. Saša Tilingerová navíc získala pohár jako jediná soutěžící žena - pilot.




    MČR ULL se konalo na letišti v Benešove ve dnech 9. až 11. října. Zároveň jsme se účastnili soutěže F-air. Ve čtvrtek, v den příletu, bylo pod mrakem, dohlednost se postupně zhoršovala a v podvečer nás zastihlo i drobné mrholení. Lambádistům se následující den ráno kvůli špatnému počasí v okolí Prahy nepodařilo včas přiletět. V pátek jsme letěli první ostrou navigační soutěž v rámci MČR a současně tréninková F-airu. Bylo polojasno, vál přiměřený vítr a vše proběhlo v pohodě. Nepříjemná byla sobota. Byla naplánovaná stejná úloha jako v pátek, ovšem po jiné trati, navíc s mezipřistáním na přesnost na letišti ve Zbraslavicích. Těsně po odstartování všech našich ULL vítr ošklivě zesílil a začala s námi házet silná termika. Poslední rogalla už po startu nemohla stíhat časové branky. Lukáš Hynek a Šinoglové přistáli do pole v průběhu etapy, ostatní tříkolky přistávaly ve Zbraslavicích za větru 15 až 20 m/s!!! Saša Tilingerová měla trošku potíže při pojíždění po přistání, ale mírně zkroucený závěs šlo srovnat. Stroje jsme naštěstí mohli uklidit do hangáru. Do cíle doletěl jenom Jirka Dědeček se svým Gryfem. K večeru se síla větru ustálila mezi 12 až 15 m/s. Na cestu zpět se vydal jenom Petr Chvojka a Saša Tilingerová. Moje tříkolka se ve 100 metrech pohybovala proti větru rychlostí chůze, ale podařilo se mi přeletět v neděli ráno, Zbyňka Adama poryv větru při pojiždění převrátil na náběžku. Odnesla to jenom vrtule, zkroutil se závěs a bylo po soutěžení. Sobota byla zakončena vyhlášením výsledků F-airu a společenským večerem s občerstvením, hudbou a tancem. V neděli se nám podařilo vzhledem k velmi silnému větru zvládnout jen jednu rychlostní disciplínu s deklarovaným zbytkem paliva v nádrži. Pak už se čekalo na výsledky, slavnostní vyhlášení a návrat domů. Ti, kteří domů letěli, do poslední chvíle nevěděli, jestli se to v neděli zvládne. I když byla špatná viditelnost a riziko zmoknutí veliké, přelety se podařily. Jediný kdo vychutnal pořádný příděl vody byl Lukáš Hynek, který přeháňky doletěl.

    MČR ULL v jednositzech vyhrál Jirka Dědeček, dvojsedadlové Petr Chvojka s Jitkou Burešovou.