Po nekonečném množství hodin strávených za volantem jsme konečně dojeli do oné obávané mekky amerického paraglidingu do Owens Valley. A hned první tréninkový den zářivě čisté nebe a slabý proměnlivý vítr až do výšky 4000 metrů. Takže rychle ranní kafíčko a hurá na startovačku Gunter o 1300m výše. Čekají na nás dva kvalitní tréninkové dny na Mistrovství Spojených států - no úplně jako z naučné příručky o paraglidingu.

Sobota 21.září
    Předpoveď na první závodní den zní velmi příznivě - opět jasno a slabý proměnlivý vítr do 4000m s mírným západním prouděním ve větší výšce. Díky příznivým podmínkám je dnešní úloha 70km s návratem přes dva otočňáky na opačných koncích dlouhého hřebene. Spousta pilotů dotáčí přes 5600m - úctyhodná výška při nadmořské výšce údolí 1300 metrů. Den končí šťastnými úsměvy na většině tváří závodníků (a přítelkyň). Skoro polovina závodního pole dolétla do cíle se všemi místními favority na předních pozicích. Pro mě končí den velmi překvapivě prvním místem, neboť jsem se většinu cesty snažil dohnat pár padáků v dáli před sebou a až v cíli jsem zjistil, že to byli předletci mimo závod, tzv. "wind dummies".




Neděle 22.září
    Další den nás vítá opět čisté nebe s mírnými větry. Úloha je 75km dlouhá cik-cak se dvěma otočňáky. Vzduch je dnes trochu stabilnější než včera, ale neustále se stoupá hodně vysoko s průměrnou rychlostí okolo 7m/s. Velmi silná skupina se všemi horkými favority se vytváří až ve druhém startovním intervalu kvůli velmi slabým termickým podmínkám na startu. Na trati proto vzniká opravdový závod s časem o přední pozice. Mnoho i méně zkušených pilotů nakonec využívá "lavinového efektu" hlavní skupiny a v cíli je ještě více šťastných tváří. Pro mě den končí opět příjemně. I když jsem celou trasu letěl úplně sám, podařilo se mi udržet stejné tempo jako obrovská skupina 20 minut za mnou.




Pondělí 23.září
    Krásně čisté nebe s velmi stabilní atmosférou a slabými větry slibuje další super lítání, i když to dnes bude trochu ostřejší díky vysokému tlaku. Disciplína je nazvaná "Hook knife" - 77km tam a zpátky se čtyřmi otočňáky hodně v údolí, které je příliš stabilní, než aby fungovalo. No a kdo chce mít všechny otočňáky, potřebuje spoustu výšky a ocelové nervy na nekonečné přeskoky. Bohužel přesně v minutě jednotného startovního okna jeden z pilotů (válečný veterán ze Zimbabwe) úplně podcenil sílu termiky a řítí se v neřízené rotaci skrze přelidněnou startovací čáru. Jen o příslovečný chlup míjí Ryanův Boomerang. A jenom díky Ryanově bleskurychlé reakci dojde pouze k "otření sedačky".

    Náš veterán nakonec úspěšně vyhazuje "špinavé prádlo" (záložák) a přistává hluboko v kaňonu. Dnešní den představuje klasický evropský závod se všemi favority šlapajícími do speedu i tehdy, kdy to moc dobře nejde. Kvůli velké obtížnosti disciplíny a rychlému tempu dolétává do cíle nakonec jen šest pilotů. No a co se týče mě, štěstí se ode mě opět neodvrátilo. Což je už potřetí a doufám, že ne naposled.




Úterý 24.září
    Náš včerejší nešťastník se záložkovou příhodou nám připravil nemilé ranní překvapení. Vzhledem k tomu, že přistál ve velmi nepřístupném terénu a byl proto donucen přenocovat v horách, byla brzo ráno povolána záchranná helikoptéra. No ale protože americké vojsko rádo sbíra jablka jen jediným možným způsobem, že pokácí celou jabloň, místo záchrany nešťastného pilota se ho rozhodli málem upálit. To vše kvůli tzv. "kouřové sondě". Potřebovali totiž v ranním bezvětří zjistit, odkud to vlastně nefouká a on od toho chytnul celý les. Takže dnešní den a další dva následující jsou odvolány, protože požární helikoptéry každých 20 minut profrčí přímo přes naši startovačku.




Středa a čtvrtek 25.-26.září
    Helikoptéry hasí lesní požár.


Pátek 27.září
    Požár byl konečně uhašen, ale na dnešek jsou předpovídány silné větry díky nastupující studené frontě.




    Zhruba po třech hodinách sezení na startovišti ve velkém vedru je den zrušen. Vítr se neutišil ani jednou do přijatelných norem pro start. A tím bohužel taky končí letošní závod U.S. Nationals.