V létě se mi naskytla příležitost školit na Zephyru žáka, který si jej sice zakoupil, leč nezvládal. Přijal jsem to s radostí, ovšem onen třítýdenní kurs se mi stal osudným - nedokázal jsem už bez Zephyra být. Zakoupili jsme tedy stavebnici s tím, že přístroje a motor vezmeme z našeho stávajícího školního Typhoona. Leckdo z "odborníků" nás sice varoval, že s motorem 582kou "to nebude nic moc lítat," ale na 912ku jsme neměli.



    Stavebnici jsme si vyzvedli začátkem prosince a hned se do ní pustili. Nejvíc času padlo na zkoušení a laborování se zástavbou motoru, ale po všelikých útrapách a protivenstvích jsme přeci jen týden po Silvestru vyvezli Zefírka k záletu. Několikrát jsme zkusili správný úhel vrtule, až jsme se dostali na tyto výkony - stoupání 6m, maximální rychlost v horizontu 220km/hod a velmi úsporná cestovka 120km/hod při 3800 otáčkách. Jde tedy o parametry, které překvapily všechny přítomné.

    Upřímně řečeno, taky jsem nepřepokládal, že se éro tak moc vydaří. Prázdná váha je 258kg. To je asi tajemství úspěchu. Taky Pepa Faturík nám hodně pomohl, když nám navzdory nepříjemnému mrazu hledal ten správný úhel náběhu. V kabině je až neuvěřitelný klid a výborně fungující topení. Zatím nedořešeným problémem zůstává chlazení, které se sice při pojíždění a následném stoupání přehřívá jen trochu, ale vzhledem k současným teplotám pod nulou by to v létě určitě nestačilo.



    Mohu tedy vřele doporučit stavbu každému, kdo touží po Oldově orchideji. Létá skvěle s 65ti koňským motorem a ušetříte za 912ku balík.

    Věřím, že se nám osvědčí i ve škole, neboť jeho přistávací rychlost je nižší než u Typhoonu. A pocit z letu je navíc nesrovnatelný. Určitě se bude výcvik víc líbit alespoň mně.