Lidské oko je úžasný nástroj. Je však nesporně výrazně odlišný od kamery, která je schopna zabírat horizontální úhel 15° a rovnoměrně zaostří všechno, co je v jedné vzdálenosti od ní. Naše oči mohou obsáhnout úhel až 200° v jednom okamžiku, avšak nikoliv všechno, co v tu chvíli vidí, je zaostřené. Je to proto, že jen malá oblast očního pozadí, zvaná fovea, je schopna posílat ostré obrazy do našeho mozku. Jakýkoli obraz, který není "odeslán do mozku" prostřednictvím fovey, je rozostřený. Tak například pozorujeme-li letadlo, vzdálené 5 km, jehož obraz dopadá na střed fovey, vidíme ho zcela jinak, než když je toto letadlo od nás třeba pouhých 500 m, ale dostává se mimo náš zorný úhel a jeho obraz dopadá do jiných míst na sítnici.

Slepá skvrna
    Tu má každé oko. Obraz, dopadající na tuto oblast oční sítnice, není mozkem vůbec registrován. Naštěstí pro nás je obraz viděný levým okem částečně vykrytý obrazem oka pravého a naopak. Je pravda, že obroučky slunečních brýlí a náš nos mohou toto překrývání obrazů poněkud zastínit a nechat nás napospas nebezpečným slepým skvrnám.

Krátkozrakost     Oční čočka je elastická a mění svoje zakřivení, aby se oko zaostřilo na různé vzdálenosti. K tomu slouží oční svaly. Dříve jsme se domnívali, že uvolnění tohoto svalu vede k zaostření oka na optické nekonečno. Dnes je však známo, že tím se oko naopak zaostřuje na předměty blízké. Pokud přestáváte dobře rozeznávat některé charakteristické předměty, jako je struktura oblohy nebo předměty vzdálené v oparu, vaše oči mají tendenci k uvolňování uvedeného svalu a prostor, v němž ještě bez potíží dokážete zaostřit svůj zrak, sahá přibližně do vzdálenosti 6 metrů od vás. Tento druh krátkozrakosti je pro létání velmi nebezpečný, protože nás zrak nemusí varovat o dění kolem nás, odehrávajícím se ve vzdálenosti větší než 6-10 metrů. Tento jev vysvětluje častá prohlášení pilotů, jejichž letadlo se těsně minulo s jiným letadlem: "Druhé letadlo se přede mnou zčistajasna objevilo…". Možnost řádného vyhnutí letadel by byla tehdy, pokud by pilotův zrak včas zaostřil na velkou vzdálenost, při níž by druhé letadlo spatřil.

Přehled - scanning
    Uvedené tři fyziologické faktory našich očí - fovea, slepá skvrna a krátkozrakost - způsobují, že v některých případech existuje možnost předmět vidět, ale zrovna momentálně jej nevidíme. Doopravdy vidět všechno v jinak zřejmě prázdném vzdušném prostoru můžeme pomocí neustálého přenášení pozornosti po celém zorném poli, v pomalém kontrolování všeho kolem nás. Tomu se říká scanning - český ekvivalent se obtížně hledá, snad udržování přehledu, prohlížení, zkoumání okolí. Pokud se snažíme uvidět celé zorné pole jedním pohledem, pomineme 95%, nebo i více, detailů. Základním pravidlem proto je zkoumat prostor kolem nás po menších blocích, ale zato důsledně. Neexistuje žádná speciální "technika scanování," která by přinášela stoprocentní výsledky. Jednoduše si rozdělte oblohu na určité prostory, které si budete prohlížet jako malé bloky a postupně si je zkontrolujete. Přemýšlím, jakou metodu bych doporučil. Zdá se docela vhodné přirovnat prostor oblohy ke stránce textu: Jsme zvyklí číst zleva doprava a odshora dolů, a to by měly být také směry, kterými přehlížíme a kontrolujeme za letu oblohu před námi. A stejně jako když dočteme stránku, obrátíme list a začneme nanovo, měli bychom po "přečtení všech pomyslných řádků oblohy" začít opět nanovo vlevo nahoře.

    V době, kdy se takto učíme kontrolovat prostor, získáváme postupně více a více poznatků a jsme schopni si zapamatovat a nepřehlédnout více a více předmětů, kterých jsme si předtím nevšimli. Mnoho z vás je jistě s touto praxí důvěrně obeznámeno a tak jsou tato poučení spíše jakýmsi impulsem k tomu, abyste si zkoušeli zbystřit své vnímání. Zkuste třeba, pokud jste na zemi, namísto neurčitého koukání scanovat své okolí a učit se registrovat všechny děje kolem vás. A přitom zjistíte důležitou věc: poznáte, ve kterých místech vašeho zorného pole se nacházejí předměty, jejichž obraz dopadá na foveu a vidíte je tudíž ostře. Vlastně se naučíte správně dívat, což použijete při létání.

Periferní vidění
    Dále si ukážeme, jak si zajistit ostrý obraz celé oblohy v našem mozku za použití techniky sledování těchto obrazů, dopadajících na foveu. Jak používat zrak, aby se příliš neunavoval? Přestože je pravda, že obrazy dopadající mimo foveu jsou zřetelné jen neostře, je tato oblast pro naše periferní vidění velmi důležitá. Periferní vidění nám pomáhá udržovat všeobecný kontakt s rozsáhlým obrazem okolí a je bezvadným detektorem okolního pohybu jiných těles. To je například důvod, proč otočíme hlavu za něčím, co jsme zaregistrovali jen koutkem oka.

    Periferní vidění je pak zvláště užitečné v poslední fázi přiblížení, kdy soustřeďujeme ostré vidění na místo našeho dotyku se zemí, ale koutkem oka vnímáme další důležité věci - směr větru, provoz kolem nás, atd. Při sestupu musíme správně posuzovat výšku i opadání, vzdálenosti a časy. Piloti, kteří toto všechno neumí, zírají při konečném přiblížení neměnným pohledem na zem před sebou a ve všech odvětvích letectví je známo, že to často vede ke špatně provedeným přistáním nebo dokonce k nehodám. Klíčem k úspěšnému přistání je vždy přenášení pozornosti na celou přistávací plochu.

    Proč tomu tak je? Protože upíráním pohledu na zem ztrácíme brzy pojem o naší vertikální i horizontální rychlosti a pohybu vůbec, což jsou informace, které nám ve všeobecném pohledu poskytuje právě periferní vidění. Proto bychom se měli při přistávání dívat dopředu a nikoliv dolů pod sebe.

Sluneční brýle
    Pilot, který nevidí, je na nejlepší cestě k nehodě. Při jasném slunečním dni je létání bez ochrany zraku vysloveným hazardem. Jasné sluneční světlo přináší tři rizika pro naše oči: prudký jas, infračervené (IR) a ultrafialové (UV) záření.

    Jasné světlo nás značně obtěžuje - musíme mhouřit oči, dívání se je značně nekomfortní, vyčerpává nás, ale je zodpovědné za menší problémy, než jaké způsobuje IR a UV záření. Poškození zraku IR světlem je způsobeno pohledem do slunce nebo do odrazů jeho světla a může rychle poškodit oční sítnici. Lze se mu však vyhnout. UV záření je na zemi částečně odfiltrováno zemskou atmosférou, ale čím jsme výše, tím méně je tato ochrana výrazná. UV světlo poškozuje zrak především dlouhodobým zákalem oční čočky, který může redukovat vaše vidění celou řadu let.

    Piloti by si měli také uvědomit, že přílišné ztmavení ostrého slunečního světla pomocí velmi tmavých slunečních brýlí může rovněž způsobit problémy, protože zrakové vnímání je značně omezeno. Tmavé brýle mohou snížit průchodnost světla i o více než 50%! Používáte-li laciné brýle, pak vám jistě ztmaví prudké světlo, ale to také způsobí, že se vaše zorničky více roztáhnou a potom je velká pravděpodobnost, že se vám zrak poškodí UV nebo IR zářením. Takže co je nejlepší? Na trhu je, bohužel, dost špatných a levných brýlí, ale jen velmi málo těch dobrých a přitom přiměřeně levných. Jak tedy správně zhodnotit, které brýle vlastně koupit? Opravdu musí vypadat super a ladit s naším padákem, nebo dáme přednost jejich užitným hodnotám?

    Australská Společnost na ochranu proti nevidomosti vydala několik kritérií:

• experti doporučují brýle, které odfiltrují 85 až 90% slunečního světla, tj. propustí 10 až 15%.
  

• 90% nebo více IR záření by mělo být odfiltrováno.
  

• 95% nebo více UV záření by mělo být odfiltrováno.
  

• neutrální šedá barva brýlových skel zachovává nejlépe barevnou věrnost sledovaných předmětů, ale jsou také obhajovány barvy hnědá a zelená. Zelené sklo totiž propouští světlo v podobném jasovém spektru, v kterém je citlivé naše oko; hnědá skla zase redukují rozptýlené modré světlo oblohy, vzniklé rozptylem na prachových částicích a kouřmu - proto také zlepšují viditelnost předmětů při oparu, zvyšují kontrast a zostřují detaily.
  

• obě barvy skel mají rovnocenné argumenty pro jejich použití, stejné barevné a absorpční kvality. Brýlová skla musí být bez zvlnění, poškození povrchu a škrábanců. Každá vada skel může poškodit zrak. Chcete-li si brýle vyzkoušet, podržte si je dále před obličejem, dívejte se skrz ně a zkuste zaostřit na nějakou výraznou vertikální linii. Pohybujte brýlemi vertikálně a horizontálně. Případné optické chyby ihned odhalíte. Nutno však dodat, že tento test nemůžete aplikovat na dioptrické brýle na lékařský recept!
  

    Mnoho výrobců kvalitních brýlí tuto informaci zveřejňuje. Potenciální problém levných brýlí, ačkoliv jinak mohou vyhovovat požadavkům na filtraci UV a IR záření, je fakt, že tenká filtrační vrstva je nanesena jen na vnější straně brýlí a pokud je někde pokládáte na zaprášené místo, ochranná vrstva se rychle zničí. Pokud jste si tedy koupili levné brýle, snažte se je vyměnit za lepší a dražší. Ty totiž mají filtrační vrstvu uvnitř skla. Brýle, které filtrují polarizované světlo oblohy, vám neumožní sledovat v určitých směrech pohledu LCD displeje a z tohoto titulu je nelze doporučit.