Úterý 25.3.2008
    Konečně azuro! Ranní paprsky Punti vyšťouraly všechny z pelíšků, avšak pohled na oblohu byl balzám na pochroumanou duši. Předpovědi hlásí na odpoledne bouřky, a tak neotálíme a už v deset vyjíždíme na start. Tam při pohledu na vývoj oblačnosti se už vůbec na nic nečeká a vrháme se do toho, jak nejdřív můžeme. Je vypsán stejný task jako v neděli bez posledního pendlu, mraky skutečně hrozí brzkým vývojem a tedy hrozí stopnutí kola, a proto task-komise chce vypsat závod, který se aspoň nějak slušně odletí. Je to tedy 38,6 km dlouhé kolo po hřebeni s jediným výletem v závěru napravo od startu na druhý brdek a cíl na přistávačce pod Lijakem.

    Dvanáctá hodina odbíjí a my můžeme protnout startovní kružnici. Šlápnout speed a už to smažíme na první otočňák. Tady už to první závodníci přecenili a zavrtávají to do země nebo se dost dlouho drápají zpět nahoru ke kružnici. To se opakuje znovu na druhým pendlu na podobném místě, jen o dva kiláky dál. Já osobně měla štěstí, vždycky to vyšlo, ale bylo to pokaždé o fous. Oči nestíhaly - gpsko, skála, gpsko, skála, raz, dva, tři, čtyři, uff. Můžu to otočit konečně od kopce. A následně boj proti větru. Když už jsem začala počítat lidi před sebou a kalkulovat nad pořadím v cíli, u posledního otočňáku, těsně před dokluzem do pásky, v opětovné snaze se došplhat ke kružnici jsem rychle přepla na program, kde nejsou vinice a kam můžu přistát.

    Takovýhle osud potkalo více pilotů. Opozdilci se z našich chyb poučili, dolétli sice do pásky, ale to už kolo bylo stopnuto, a tak se jim vzdálenost přestala počítat také někde kolem posledního bodu. Těžké pasáže lehce vyčtete z výsledků dnešního kola, pět lidí v cíli (včas), grupa u posledního otočňáku (33.km), skupina u otočňáku podruhé vzadu (22.km) a zbytek, co to zavrtali hned na začátku. Pak tu máme ještě zbylé čtyři exoty. Broněk Patočka s Václavem Hlouškem nestihli startovní okno, Šnajby si těsně před páskou zkusil přesnost přistání mezi vinice na záložce a největší expert, Robert Kaučárik, i přes hrnoucí se černo přes hřeben ze severu zaplul do mraků a hodinu ho nikdo neviděl. Nezvěstný mrakoletec dostal penalizaci plný počet dosažených bodů. I přes jeho vysvětlení, že se celou dobu snažil vyklesat, jsme jeho snahu nezaznamenali a 30 lidí tu trnulo, jestli vůbec žije. Naštěstí v pořádku přistává asi 10 km odtud kousek za dálnicí.

    Vzápětí po přistání všech (tedy kromě mrakoletce) se strhla vánice, a tak pro změnu bylo bílo už i tady dole. Bouřka nakonec odplula, a sluníčko a čistá obloha na pár posledních chvil dnešního odpoledne zas všechny rozehřály. Všichni zdraví, moc se těšíme na zítřejší kolo. Ještě k tomu dnes Šnajby slaví narozeniny, takže svůj vlastně darovaný "dárek" okořenil volným sudem pro všechny. Bude se slavit!