- ARD (Absorption Rate Density) [W/m³]
    Je veličina svojí povahou blízká veličině SAR. Fyzikálně jde o výkon absorbovaný na jednotce objemu



- Intenzita elektrického pole: E [V/m]
    Veličina vhodná spíše pro vyjádření účinku elektromagnetického pole pro rozsah působení od stejnosměrné veličiny až po oblast radiotechnických kmitočtů (tj. asi do 300 MHz). Přepočet na hustotu výkonu lze vyjádřit následujícím výrazem



- Intenzita magnetického pole: H [A/m]
    Analogicky k předchozí veličině se někdy sleduje vliv prostorového rozložení intenzity magnetického pole



- Proudová hustota: J [A/m²]
    Proudová hustota je další často používaná veličina. Dle teorie elektromagnetického pole platí známý vztah



    Známe-li tedy rozložení intenzity elektromagnetického pole a vodivost biologické tkáně ve studované oblasti, pak můžeme určit i proudovou hustotu.

    Elektromagnetickou energii absorbovanou v biologické tkáni nejlépe vyjadřuje veličina SAR, kterou můžeme na fantomech měřit různými metodami, viz další text. Velmi obtížně se ale tato veličina měří prostorově přímo v živém organismu, spíše lze určit jen v několika vybraných bodech.

    Často se proto musíme omezit na měření veličin v blízkém okolí živého organismu, nejlépe na měření hustoty výkonu p dopadající elektromagnetické vlny nebo na měření intenzity elektromagnetického pole E.

    Hledejme proto vhodný postup pro určení absorbované dávky elektromagnetické energie v živé biologické tkáni. V mikrovlnném kmitočtovém pásmu je zřejmě vhodná kombinace prvních dvou veličin podle doporučeného postupu:

1. Matematickým modelováním nebo experimentálně určit prostorové rozložení SAR.

2. Určit, jaká hodnota hustoty výkonu p dopadající elektromagnetické vlny je potřebná pro dosažení výše uvedené hodnoty SAR.

    V takovémto případě potřebujeme znát vztah mezi hustotou dopadajícího výkonu p a veličinou SAR. Předpokládejme, že intenzitu dopadajícího elektrického pole označíme E_i a intenzitu elektrického pole uvnitř biologické tkáně E_t. Tyto dvě veličiny budou vázány vztahem



    kde T je tzv. činitel proniku elektromagnetické vlny do biologické tkáně. Dosazením pak dostaneme výsledný vztah



V.3. Hygienické normy - doporučené limity
    Hygienické normy (resp. výnosy či směrnice hygieniků) jsou důležitou informací pro ochranu lidí před nežádoucími účinky elektromagnetického pole - někdy se též používá výrazu ochrana před ozářením elektromagnetickým polem. Takováto norma nám umožňuje rozlišit situace, kdy účinky elektromagnetického pole nemohou být nebezpečné, od případů, kdy nepříznivý vliv těchto účinků lze zcela vyloučit. Proto je třeba věnovat těmto normám značnou pozornost. Nemenší pozornost je však třeba věnovat i metodice a přístrojovému vybavení měření výše uvedených veličin.

1) Hygienická norma dle ANSI
    V USA dospěli k názoru, že hranice bezpečné absorpce elektromagnetické energie v biologické tkáni je přibližně na úrovni SAR = 4 W/kg. Nad touto hranicí již dochází ke zvyšování teploty exponované biologické tkáně. Pro dosažení bezpečnostního faktoru 10x pak byla zvolena hranice hygienické normy SAR = 0,4 W/kg. Na následujícím obrázku je znázorněna frekvenční závislost přípustné hodnoty výkonové hustoty (tj. odpovídající SAR právě na úrovni 0,4 W/kg).

    Všimněte si výrazně přísnějších požadavků na hodnoty limitu ve frekvenčním intervalu 30 až 300 MHz. V tomto frekvenčním pásmu totiž dochází k rezonancím lidského těla, pokud jej zjednodušeně interpretujeme jako dipól. V pásmu desítek MHz dochází k rezonanci těla dospělých lidí, v pásmu stovek MHz může nastat rezonance těla dětí. Právě při rezonanci by se mohla absorbovaná energie několikanásobně zvýšit, proto je v této frekvenční oblasti norma mnohem přísnější.