Chcete na tomto místě svoji reklamu ?


  ... návrat do rubriky.
 1  2  3  4  5  6 
 




PWC 2008 - Španělsko

David Ohlídal a spol.




    Máme to tady. Tomuhle se říká PWC maratón. Tři závody po sobě, s dvoutýdenní pauzou mezi tím. Španělsko narozdíl od Švýcarska pravda trošku z ruky. Spolu s Karlíkem a Tomíkem letíme do Barcelony. O hodinu později přilétá i Renča, která nás dohnala po třetím přestupu z vlaku na busík. Cesta zdlouhavá, zato intenzivnější. Do cíle jsme se nedostali, bus dál prostě nejel. A tak 70 km před Castejon de Sos to zapíchneme pod mostem v Barbastru. Spaní v padáku nic moc, ale ani můj ultra light spacák nezahřál. Ale ranní kafíčko to na náměstí spravuje a v 11:30 se přesouváme konečně busem na místo. Cestou úzkým klikatým kaňonem se nám svíral žaludek, nakonec přijíždíme.

    Přicházející SMS nám moc nezvedla morál: "Ani sem nejezděte, start je v megakosmu, duní a kosa jak cyp!" Na startu jsme ve tři v pozoru, ale nic takového nás nepřekvapilo. Troška to ve vzduchu houpalo, ale náramně jsme si tréninkový den užili. Ve vzduchu se k nám přidává Ráďa, vyhýbáme se nasávačce a skáčeme přes údolí na druhou stranu.

 Procházka růžovou zahradou

 Nocleh v Barbastru pod mostem






    Renča se odpojila a letí do hor, kde také po několika kilometrech skončila. Stopem v plavkách není problém se dostat zpět. Největší šudlačku si užil Karlík, který to natáhl a asi hoďku se zasekl na malém hřebínku, ale nakonec se doplazil zpět.

    Co včíl? Asi pudem na registračku a pak na párty. Vždyť má dneska Radek narozeniny! Palleou moc nepřekvapili, ale zalepili jsme si díru v žaludku. Zato dort z plastových vidliček exceloval.

Neděle 15.6.2008
    Včerejší tréningáč byl super, zato první den nás vyvezli na start, kde jsme všeci pořádně vymrzli, ani lunch packet nám nechtěli dát a museli jsme se za to bít. Nakonec bylo kolo zrušeno a před přicházející frontou všichni zdrhají na zem. Ne všem se podařilo bez problémů vyklesat těch 1500 metrů převýšení. Marina chytla kravatu a drbla sebou o zem. Pohotový Tomík Brauner zasahuje a pomáhá u záchranářů. Asi záda. Takže platí: "Když nemusíš, neleť!" Nad přistáním měli všichni hoňku a pár kapek už také padlo. Balíme a jdem se dospat do stanu. Kdo vaří? Asi Mistr Vang - čínskou polívku.



pokračování článku

 Návrat na domovskou stránku