Chcete na tomto místě svoji reklamu ?



Černoška za 7 tisíc, černoch za šest
    "Good price, very good price!" pokřikovala na nás neuvěřitelně černá černoška při procházení podivuhodně rozmanitým a pestrým tržištěm v centru města Santa Cruz. Narazili jsme na skupinku velice přátelských a dobrosrdečných afričanů ze Senegalu, kteří nabízeli nádherné ručně vyřezávané sošky z baobabového dřeva, vysoké přes půl metru. Dobře jsme věděli, že cena takovéto africké ruční práce se v našich prodejnách pohybuje v pěticiferných sumách a tomu taky odpovídala ona proklamovaná "good price". Rovných 50 tisíc peset, to je bratru přes 10 tisíc korun. Jako správní čeští obchodníci jsme tedy dali nezávaznou řeč, pozorovali Afričany, uznale ohmatávali sošky a postupně dávali věci do souvislostí. Afričtí obchodníci neměli na tržišti vlastní stánek, dva z nich neustále bedlivě sledovali okolí, ostatní prodávali věci rozložené na zemi a zjevně tedy načerno. Navíc jsme si vzpomněli na včerejší zátah policie na podobné "černé" obchodníky v přístavu, jehož průběh běžel ve večerních zprávách španělské televize. A protože sošky byly opravdu skvělé a moc se nám líbily, zacítili jsme příležitost dobrého nákupu. Po dlouhém a docela legračním dohadování ceny jsme konečně spokojeně odcházeli s nádhernou černoškou z vyleštěného baobabu pod paží za pouhých 7 tisíc peset (asi 1500Kč), a to jsme ještě museli rezolutně odmítat černocha podobných kvalit za směšných 6 tisíc.

 Na tržišti v Santa Cruz


Valle de San Lorenzo
    Údolí městečka San Lorenzo v jižní části ostrova patří svým charakterem rovněž spíše k termickým terénům, podobně jako jihozápadní Taucho a Ifonche, i když situování startoviště směrem k jihu již umožňuje převládajícímu východnímu proudění často svádět boj o směr větru na startovišti. V bezvětrných dnech samozřejmě fungují jižní svahy naprosto spolehlivě, ale čekat na úplné bezvětří na Kanárských ostrovech znamená zarůst vousem poměrně hodně dlouhým.

    Valle de San Lorenzo je příjemné pro létání ještě z dalšího důvodu. V okolí přistávačky, která leží ve vzdálenosti přesně 2km vzdušnou čarou od startoviště, roste spousta výborných pomerančů. A takový čerstvě utržený pomeranč, který ještě ani neoloupaný okamžitě voní v celé kabině auta, přijde po někalihodinovém létání jistě k chuti.

Severozápadní útesy - Teno Alto
    Ačkoliv je terén v blízkosti vysokohorské vesničky Teno Alto v severozápadním cípu ostrova docela z ruky, o to více stojí za shlédnutí, a to i kdyby zrovna nebylo možné odstartovat. Krásný travnatý palouk v nadmořské výšce 720 metrů, přímo vybízející k utáboření, včetně prefektního kamenného ohniště, končí ostrou hranou útesu. Pohled z hrany dolů k moři je úchvatný a rachot tříštících se příbojových vln je slyšet až nahoru.

 Mořský příboj pod útesy startoviště Teno Alto

    O to horší je pak ale dojezd k přistávačce pod útesem západně od města Buenavista na úzké kamenité pláži, u které sice končí slušná asfaltová silnice, ale dostat se na toto místo bludištěm křižovatek a odboček uprostřed banánových plantáží je bez přístroje GPS nebo znalosti přesných souřadnic opravdu těžký problém.

    Utrmáceni blouděním při prvním hledání pláže jsme se rozhodli uprostřed banánových plantáží zastavit a posilnit se čerstvě utrženým nezralým banánem. Zralé banány byste totiž na plantážích marně hledali, sklízejí se kvůli přepravě ještě zelené. Původně dobrý nápad se ale neukázal jako nejšťastnější. Dužina oloupaného zeleného banánu měla neobyčejně odpornou chuť, přitom při loupání tekla ze zelené slupky neuvěřitelně lepkavá tekutina, vlastnostmi i chutí podobná oblíbenému českému lepidlu Kanagom a jak jsme zjistili při usilovném mytí v moři, kupodivu i podobně houževnatě vodostálá.

Mesa del Mar
    Výlet na další zajímavé startoviště na severních útesech ostrova Tenerife u městečka Mesa del Mar skončil bohužel zklamáním. Pláž pod kolmým útesem, sloužící jako přistávačka, byla těžce rozbagrovaná a přístup k ní dokonale uzavřen. Všude v okolí hotelu se pohybovaly těžké mechanismy a celý výjev připomínal těžbu uhlí v povrchovém dole. Chvíli jsme mlčky pozorovali tříštění mořských vln o balvany na pobřeží a opodál sedící rybáře a přibližně za 20 minut jsme již nechávali Mesa del Mar daleko za sebou.

 Útesy pod městečkem Mesa del Mar


Před startem přelézt svodidla
    Na ostrově Tenerife lze samozřejmě nalézt ještě spoustu dalších startovišť, např. Fasnia, Tamaimo, Garachico, Gigantes, Icod, La Corona, Mesa Mota, Los Patos, Los Cristianos, Bollullo nebo Tierra del Trigo. Jako správné masňáky nás však zajímala pouze ta startoviště, která jsou přístupná autem. Např. startoviště nad přístavem Los Cristianos, dosažitelné po 1.5 hodinovém usilovném výstupu, nás nechávalo naprosto klidnými. Jedinou výjimkou byl vulkán Güimar, který nám pěším výstupem na jeho vrchol do výšky pouhých 160 metrů a svojí výbornou polohou vzhledem k převažujícím směrům větrů připadal nepřehlédnutelně zajímavý. Navíc nám nikdo neřekl, že v lávové suti se šplhá do kopce úplně stejně špatně, jako v hlubokém sněhu.

 Kráter na vrcholu vulkánu Güimar


    Ve vrcholových partiích hřebenové silnice v okolí observatoře Izaňa je možno dokonce startovat na severní směry větru takřka v každé druhé zatáčce, ovšem po úspěšném přelezení svodidel. V těchto výškách kolem 2000 metrů nad hladinou oceánu je však nutné vystihnout vítr velmi slabý nebo nejlépe žádný, což rozhodně nebývá v těchto končinách jevem úplně obvyklým.

 Krajina v okolí observatoře Izaňa ve výšce 2200m n.m.

    Některé údaje o dalších startovištích na ostrově Tenerife je možno rovněž získat od místního paraglidingového klubu Parapente Norte, který nabízí mimo jiné i tandemové lety pro nelétající veřejnost.


pokračování článku

 Návrat na domovskou stránku