Termická latina
    Zkusme si představit, jak vlastně takový stoupavý proud vypadá. Jenom výjimečně vypadají stoupáky přesně jako na obrázcích v knihách. Stačí sledovat kouř stoupající z továrního komína nebo zrychlené záběry vývoje mraků a vidíme mocný a poněkud chaotický pohyb stoupajícího vzduchu. Stoupáky se vyskytují od bublin s krátkou dobou života až po sloupy protažené ze země až do základny mraku. Mohou být slabé i silné. Jedny jsou široké, druhé úzké a některé protažené ve směru větru.

    Když se přiblížíte ke stoupáku, můžete očekávat, že naleznete také docela silné klesání. Jakmile přilétnete blíž, často prolétáváte jednu až dvě sekundy rozvlněnou oblastí střídajícího se stoupání a klesání. Potom teprve nalétnete stoupák.

    Ve většině případů mají stoupáky několik silných jader rychle stoupajícího vzduchu, která bývají obklopena oblastmi s mnohem mírnějším stoupáním.

    Abychom nalezli jádro, musíme jej tedy hledat !

    Příliš mnoho pilotů se spokojuje s prostou skutečností, že se nacházejí ve stoupání a spokojeně si vytočí využitelných 200 metrů, přičemž hned vedle je možno natočit třeba rovných 800.

    Když vlétnete do stoupáku, nezahajujte kroužení hned při prvních náznacích stoupání (s výjimkou letu ve velmi malé výšce nebo při velmi slabých termických podmínkách). Pokračujte dál v letu stoupákem. Někdy začne velice silné stoupání v jádru zvedat jednu stranu křídla a snaží se vás v náklonu vytlačit ven. To nesmíte připustit! Točte na zvedanou stranu směrem do jádra a odměnou bude vám rychlejší stoupání. Může se také stát, že nalétnete jádro přímo. Velikost stoupání pak bez tendence k náklonu rychle roste a vzápětí začíná klesat. V té chvíli to zalomte a otočte.

    Ovšem nalezením jádra to zdaleka nekončí. Musíte očekávat, že bude třeba dělat mírné korekce náklonu během každé otáčky a navíc silnější zásah přibližně každou desátou otáčku. Jinak se v jádru neudržíte. Kroužící ptáci málokdy opisují úhledné kružnice, stále hledají nejlepší stoupání. Dělejte to taky tak.

    Jestliže kroužíte v jádru a vzápětí z něj vypadnete, měli byste mít připravenu jakousi strategii. Jako nejlepší se jeví hledat nejprve ve směru proti větru, protože obvykle vypadnete na závětrné straně stoupáku (pro vysvětlení nahlédněte do knih). Potom zkuste hledat po větru a teprve pak hledejte napříč. Když ani po tomto prokřižování prostoru nenaleznete žádné známky termické aktivity, pravděpodobně jste se už procedili stoupákem až na jeho dno a hledat směrem nahoru se bohužel nedá.

Čtyřlisté vyhledávací pravidlo
    Objasněme si nyní čtyřlisté vyhledávací pravidlo k prozkoumání stoupáku. Opisováním kružnice ve stoupáku prozkoumáváme postupně čtyři pomyslné výseče, vždy jednu v daný okamžik. V jedné z výsečí je nyní třeba kružnici mírně protáhnout směrem ven a v případě nenalezení silnějšího stoupání se zase vrátit zpět na kružnici s původním středem. Takhle to postupně provedeme ve všech čtyřech kvadrantech. Tento postup nám umožní nepřetržitě vyhledávat silnější stoupání a přitom se stále držet stopy známého stoupáku a neztratit jej.

    Celkově vzato jsou stoupáky v malých výškách užší a podobají se spíše bublinám. V malé výšce nikdy stoupák neopouštějte! Ve středních výškách se stoupáky rozšiřují a často se objevují silná jádra. Směrem k vrcholu stoupáku se rychlost vystupujícího vzduchu občas snižuje a stoupání pokračuje ve větší šířce. Silné stoupání často nalezneme pod základnou mraku (sání mraku). Na počátku slunečného dne převažují bubliny a klasické stoupáky se pak objevují až během denní špičky. Ta je závislá na poloze a na maximálním nahřátí zemského povrchu, které se dostavuje až kolem 14:30 místního astronomického času. Čím časově blíž k večernímu zklidnění, tím více se objevují široké a slabé stoupáky. Turbulence bývá obvykle nejhorší v denní špičce a často také pod základnou mraku.