Byl pátek 22.4.2005 a měl jsem před sebou perný den, účast na svatbě (kam se mi nechtělo) a večer mě čekal večírek s přáteli lítači, taková pozdní oslava mých narozenin (také Marwinových, Tomáše Harabiše a svátku Jirky Večerka), předpařba k otvírání nebe na Dřevaři v Kunčicích (na kterou jsem se tedy těšil). Když jsem ráno vstal a rozhrnul žaluzie bylo všechno jinak. Svatbu jsem odpískal (omlouvám se tímto příbuzným), zařídil vše nutné a hurá na kopec.
![](image/pg05_jilek1a.jpg)
Na Velkém Javorníku bylo již docela husto a startovačka připomínala spíš ranvej mezinárodního letiště. Chvíli trvalo, než jsem se dostal na řadu a do vzduchu (původní plán byl tak do půl druhé), takže ve dvě jsem konečně byl ve vzduchu a díval se po těch šťastných, co to stihli přede mnou a byli již hodně vysoko. Byla bezoblačná termika a vítr nahoře celkem svižný. První stoupák, který jsem našel, byl slabý a hodně snášený za kopec, tak jsem se za chvíli vracel zase před kopec a hledal něco lepšího. Ve chvíli, kdy jsem si pomyslel něco o vyhnití, když jsem se sotva doplazil před kopec, tak jsem chytil znovu slabou půlku, kterou bych normálně ignoroval, ale moje výška byla psí, tak jsem to zkusil otočit. No a znáte to, z půlky byla jednička z jedničky dvojka, dotáčel jsem kilák nad start v pěkném šestkovém stoupáku a bylo jasné, že někam poletím. Bylo mi jedno kam, prostě to pustím někam po větru a zkusím nějaký ten drobný přelet.
![](image/pg05_jilek1b.jpg)
Šlápl jsem do speedu a fičel směrem na Rožnov. Rožnov jsem přeletěl ve značné výšce a před sebou jsem uviděl další tři padáčky. Dohnal jsem je až před Karlovicemi a zjistil jsem, že ty kluky znám, byl to Zdeněk Trčka, Ivo Prantl a Kuba Jalůvka. Ještě než jsem doletěl, Zdeňka a Ivoše, letěl jsem chvíli nedaleko od Kuby, ale ten pak zvolil jinou stopu, a tak za Karlovicemi jsme byli už jenom tři. Musím přiznat, že jsem již ztrácel pojem o tom, kde jsem, ale došlo mi, že ta velká modrá čára bude asi Váh. Takže gratulace, poprvé na Slovensku a taky první ilegální překročení hranic.
![](image/pg05_jilek1c.jpg)
Na hledání celnice vážně nebyl čas, jak jsme se později shodli, místy to byl brutál. Můj Intox předváděl všechny vlastnosti kategorie DHV2 a ty troje krizovky a nácvik akrobacie mi přišel vhod. A to už nemluvím o Ivovi s jeho Magusem. Zdeněk si taky přišel na své s Trendem III, jednu chvíli jsem si myslel, že se Zdeněk propadá někam hluboko dolů, ale brutální řev varia mě ujistil, že jsem to já, kdo vystřelil nahoru a jenom jsem zaslechl Zdeňka jak křičí: "Toč to!" Během chvíle jsem byl tam, kam až to dalo… 2765 nad mořem a během další chvíle tam byl i Zdeněk. Ivo byl v tu chvíli hluboko pod námi a kus od nás, a tak jsem doufal, že se chytí.
|
![](image/pg05_jilek1d.jpg)
![](image/pg05_jilek1e.jpg)
Ivo nezklamal a za chvíli nás dohnal, a pak už to šlo jako na drátkách, dotočit stoupák, šup do speedu, přeskočit klesák, údolí, zase stoupák - no prostě paráda. Kdybych tak alespoň věděl, kde asi jsme. Sluníčko už bylo nízko, termika slabší a před námi další hodně široké údolí. Uprostřed údolí ještě slabé a rozbité stoupáky a kousek před hranou dalších kopců jsem už vybíral místo na přistání. Vybral jsem si raději trochu větší městečko z důvodu návratu domů na úkor jednoho či dvou kilometrů uletěných navíc. Na přistání pěkně dunělo, tak jsem přistál snad na stejném místě, kde jsem se na přistání otočil.
![](image/pg05_jilek1f.jpg)
Stále jsem nevěděl, kde jsem a u cesty byl jen ukazatel jisté pojišťovny s názvem obce Bošany. Zdeněk s Ivošem přistáli kousek ode mne a v místní pizzerii jsme se sešli dřív, než mi donesli první pivo. Nejvíc mě samozřejmě zajímal údaj v Ivošově GPS (gde to proboha sme), tušil jsem, že to byl slušný úlet, ale 110km za tři a čtvrt hodiny překvapilo i mě. Nový osobák a hned přes sto, no prostě super. No a dál to už znáte, jedno pivo, druhé pivo, pizza, další pivo. No, ještě že moje žena Milena taky létá, jinak by cestu zpět s námi asi nevydržela a vyhodila nás z auta. V Bánovcích jsme ještě přibrali Jakuba a Sifóna a o půlnoci jsme byli na Dřevaři, kde byl večírek již v plném proudu a oslava měla další pádný důvod.
![](image/pg05_jilek1g.jpg)
Rád bych ještě jednou poděkoval Zdeňkovi Trčkovi a Ivoši Prantlovi za skvělý společný zážitek a tímto bych nás chtěl také všechny přihlásit do Moravského demižónu.
|